O dětech a rodičích v novinách

Jeden večer vstal můj syn od domácího úkolu a přišel mi říct, že se k němu jeden z jeho spolužáků nechoval hezky. Můj první instinkt velel vyrazit ze židle a napravit to – napsat jeho rodičům e-mail, zavolat do školy, vyžadovat, ať někdo koná. (Volat učitelům by bylo trochu složité, vzhledem k tomu, že jsem byl tehdy ředitel oné školy.) Ale místo toho jsem se na chvíli zastavil. „To asi nebylo lehké. Co jsi dělal?“

„Rozhodl jsem se, že se s ním teď nebudu chvíli kamarádit,“ odpověděl. „Budu o velké přestávce chodit radši hrát fotbal.“

„To mi přijde jako skvělé řešení,“ řekl jsem a syn se vrátil ke svému domácímu úkolu.

Jsou to obyčejné momenty, které jako rodiče zažíváme všichni. Dohromady mi ale daly jednu velkou pravdu: ta nejlepší věc, kterou rodič někdy může udělat, je nedělat nic.