Obraz první: politický týdeník T přinesl informaci, že se šéf diplomacie chystá odvolat evropskou velvyslankyni a to pro její údajnou neschopnost. Protože jde o stěžejní post země v zahraničí, informace vyvolá rozruch. Do ministra M se pouští opozice O a vyzývá ho, aby se ke zprávě vyjádřil a případně vysvětlil svůj záměr. Zároveň opozice O předkládá argumenty vyvracející nedostatečnost velvyslankyně. Ministr M při nejbližší příležitosti informaci potvrzuje a v náčrtu veřejně zdůvodňuje. Dodává, že detaily není vhodné řešit na stránkách tisku a nabízí svůj čas politické reprezentaci.
Vedení evropského výboru v klíčové dolní komoře v reakci na to svolává ad hoc schůzku, na kterou dostanou pozvání zahraniční mluvčí parlamentních stran a také ministr M. Přichází on, lídr opozice O i zástupci menších stran.
Debata za zavřenými dveřmi trvá tři hodiny. Přestože předvolební kampaň je v plném proudu, věc končí shodou. Ministr M, lídr opozice O a předsedkyně výboru V společně oznamují tisku výsledek diskuse. Zdůrazňují, že zpochybňování spojek země v zahraničí poškozuje stát jako celek, proto jdou ideologické rozdíly stranou. Předsedkyně evropského výboru sděluje, že se strany dohodly na řešení a i na tom, že případný nový kandidát zůstane na postu bez ohledu výsledek, který přinesou nové volby.
Obraz druhý: politický týdeník T přinesl informaci, že se šéf diplomacie chystá odvolat evropskou velvyslankyni a to pro její údajnou neschopnost. Přestože ministr M o svém záměru informoval hlavní politické hráče, a přestože si opozice O sama v kuloárech stěžuje, že výkon velvyslankyně není strhující, veřejně krok ministra M odsoudí a obviní ho z pomstychtivosti – ministr M totiž musel uvolnit místo velvyslankyni, když opozice O ještě byla u vlády.
Ministr M vydává v reakci na informaci tisku prohlášení, v němž odmítá jakékoli „mediální spekulace.“ Tím veškeré jeho veřejné vyjádření k věci na mnoho dní končí. Opozice O ještě druhý den opakuje argument o ministrově vendetě a potajmu šeptá, jak to ministrovi M vrátí, až zase sama bude u vlády. Pak nastane ticho po pěšině. Strana ministra M mlčí od samého počátku, stejně tak jako zahraniční mluvčí menších parlamentních stran. Věc nikoho nezajímá.
Faktický výkon velvyslankyně se nestane tématem vůbec. Ani mezi hlavními politickými rivaly, ani v jednotlivých stranách, ani na půdě parlamentu. Vedení evropského výboru V sněmovny jako by bylo nepřítomné. Médii proběhne jen hrstka rozhovorů, kde proti sobě sedí novinář a velvyslankyně, hájící se, že není neschopná.
Obraz první lze shrnout dvěma slovy: národní zájem. Obraz druhý třemi slovy: český národní nezájem.
FYI, až se budou počítat zdejší neúspěchy na evropské frontě, prvopočátek známe.
PS I: Pokud se ptáte, co znamená „nad pěnou“, pak vězte, že s tím přišel nedávno zesnulý ústavní soudce Vojtěch Cepl. Často se v úvahách věnoval otázce, proč jsme my Češi tak do sebe zahleděný národ a okolní svět pozorujeme s apriorní skepsí. „Jakoby nám ve výhledu vadila pivní pěna a přes ni nevidíme dál,“ řekl jednou Cepl. Protože se tento blog bude snažit dívat na nás samé trochu z odstupu a z ptačí perspektivy – a k uctění soudcovy památky –, bude to „nad pěnou.“
PS II: Pokud se vám zdá, že autorka má na karikatuře nějaké divné zuby, pak vězte, že se vám to nezdá. Stačí rozkliknout obrázek v rubrice (nebo tady) a pochopíte. Pozdrav od Pavla Reisenauera:)
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
