Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Kultura

Jak tančit se socialistickou architekturou aneb Boj o Dědečka

Československý pavilon v Benátkách ukazuje diskusi o budově Slovenské národní galerie

SNG_foto_archiv_SNG
Autor: Peter Gall

Ještě jednou o bienále architektury v Benátkách (text o něm najdete v aktuálním tištěném Respektu) – ale do Benátek to tentokrát vezmeme před Bratislavu. A zastavíme se na dunajském nábřeží u Slovenské národní galerie.

Přehlédnout ji nejde. Mezi dvě křídla tereziánských kasáren je tu vložené mohutné přemostění. Je ve tvaru mnohostěnu s ostrými hranami, postrádá okna (a mívalo červeno-bílou plechovou fasádu). Uvnitř je pak důmyslně tvarovaný výstavní prostor. Dokončený byl v roce 1979, ovšem z radikality toho gesta se tají dech i dnes. A ani dneska není jisté, jak tenhle dům-čin vlastně chápat.

Reklama
Reklama

Jeho autorem je Vladimír Dědeček, slovenský architekt pomalu se blížící devadesátce (1929). Vrchol jeho tvorby leží v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy byl mimořádně plodný. Na kontě má desítky realizovaných staveb, některé z nich jsou slovenské ikony: Slovenská polnohospodárská univerzita v Nitře (1966) s přezdívkou slovenská Brasilia nebo nejvyšší soud SR v Bratislavě (1989). A také SNG.

Bratislavané se jí děsili. Život to ztrpčovalo architektovi i jeho manželce, v té době kurátorce Národní galerie. Po revoluci byla budova nejčastěji interpretovaná jako gesto zpupnosti režimu a totalitární architektura. Od počátku má však i své obhájce za sílu a tvůrčí odvahu, s níž vstupuje do nevýrazného kontextu provinciální Bratislavy.

SNG_foto_Karolina_Vrankova

Mezi obdivovatele patří teď i zahraniční architekti jako milovník digitálně generovaných tvarů Greg Lynn, který působí v nedaleké Vídni. Matuš Vallo, architekt mladší generace, o Vladimíru Dědečkovi řekl pro časopis .týžděň: „Pro mě je Dědeček světová třída.“ Debata o Dědečkovi pokračuje. A netýká se samozřejmě jen Dědečka a jen SNG – je to debata o pozdně moderní architektuře a jejím místě v teorii a dějinách.

Zároveň galerie přistoupila k rekonstrukci budovy, od ledna probíhá podle projektu dvojice Pavel Paňák – Martin Kusý. I s ní mnozí polemizují. A přibyla tak nová otázka: Jak s poválečnou architekturou zacházet dál?

A teď do Benátek. Uprostřed Československého pavilonu stojí železný červený model Slovenské národní galerie v měřítku 1: 17,78 - a uvozuje, o čem bude řeč. O SNG, o Dědečkovi, o architektuře a socialismu. A také o boji, protože letošní bienále nese název Zprávy z bojiště.

Čtěte také: Efektní zprávy z bojiště

Není těžké představit si debatu kolem SNG jako bitvu. Pozice jednotlivých stran jsou vyhrocené. Někteří by SNG nejraději zbourali, jiní ji milují, další ji chtějí přestavět - či jak se často říká polidštit, což však může znamenat zbavit síly. Bojující strany jsou představeny na několika videích. Výstava pečlivě zachycuje i debatu o galerii. Ještě podrobnější je doprovodný katalog Care (Sorge) for Architecture. Pointou je výzva k tanci a k nalezení konsensu a společné péči o architekturu. Takže je tu vlastně jenom jeden problém.

Aby se návštěvník bienále tohle dozvěděl, musel by strávit několik hodin sledováním videí a četbou katalogu. Československý pavilon vlastně nenabízí výstavu, spíš dokumentaci. „Ta budova skutečně existuje?“ ptá se jeden návštěvník, architekt Zvonko Turkali z Frankfurtu nad Mohanem, který právě opouští československý pavilon, aniž se zorientoval, a vydává se za dalšími dojmy.

1280px-Bratislava-slovenská_národná_galéria

V jeho případě, a zřejmě i v případě dalších příchozích, je to promarněná příležitost ukázat světu boj o pozdně moderní architekturu, o její výklad a budoucnost. Boj, který stále intenzivněji probíhá na Slovensku, v Česku,ale i na západě - na západní  východní frontě, dalo by se říct.

Na podzim by se expozice z bienále měla objevit v pražském centru DOX, pod vedením komisařky výstavy Moniky Mitášové, znalkyně díla Vladimíra Dědečka, vzniká rozsáhlá monografie. Snad bude zpráva z bojiště jasnější, výstřely cílenější a výzva k tanci nezapadne.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte