Anketa: Zatím se kultuře spíš slibuje, ale důležité je pokračovat a plánovat

Zhruba před čtrnácti dny jsme se ve velké anketě ptali aktérů z různých oblastí kultury,  jak jim pomohl stát při řešení dopadů pandemických opatření. Odpovědi často nebyly příliš optimistické - i proto jsme nyní část respondentů oslovili znovu, aby porovnali, zda se od té doby situace nějak zlepšila. Pokud se dá usuzovat z jejich odpovědí obecněji, pak nejlépe a nejdál je v návratu do provozu kinematografie.

Ivo Andrle, Aerofilms: Aktuálně se velmi intenzivně zabýváme znovuotevřením kin, které bylo naplánováno na 11. května. Je to pro nás vzrušující událost. Co se týká státní pomoci, v Hradci Králové a v Brně jsme obdrželi příspěvek na platy zaměstnanců, v Praze zatím naše žádost nebyla vyřízena. Velmi pozitivně hodnotíme formát sektorové podpory, který je připraven na Fondu kinematografie. Bude nás zajímat vývoj kolem podpory nájmů, případně další formy. Ale to hlavní, co teď naplňuje agendu celé naší party, je skutečně znovuotevření kin a navazujících aktivit. Doufáme, že nejen v kinech se vše bude vyvíjet hladce a budeme moci opět s našimi diváky zažívat kinematografická dobrodružství.

Kryštof Pavelka, dramatik a publicista: Po čtrnácti dnech lze na otázku „Jak pomáhá stát v kultuře“ odpovědět mnohem pregnantněji: zjevně nepomáhá, ale škodí. Nejkřiklavějším případem je oznámený zákaz velkých letních festivalů. V červenci a srpnu už bude v České republice probíhat zcela standardní provoz, do center velkých měst se částečně vrátí i turisté. Vyjmout z toho festivaly, které kromě vystupujících dávají práci tisícům lidí od technického personálu po brigádníky, je absurdní. Pokud má vláda k dispozici studii dokazující, že nákaza koronou je o padesát procent pravděpodobnější v kotli na koncertě Tří Sester než v natřískané pražské tramvaji s rozbitou klimatizací, rád bych ji viděl.

Jiří David, výtvarný umělec: Pro svou práci po nikom, tedy ani po státu, nic hmotného nechci. Jak jsem odpovídal již minule, budu rád, až pomine současný výjimečný stav pro všechny.

Petr Štědroň, Divadlo Na zábradlí: Vzhledem k tomu, že se stále pohybujeme na tenkém ledě a každý den/týden se osnují nová opatření, limity a regule, je s námi pražský magistrát – za všechny Hana Třeštíková a Jiří Sulženko - v intenzivním kontaktu. Jsem také v každodenním kontaktu s řediteli ostatních pražských příspěvkových organizací. Ze strany zřizovatele rozhodně nejde o nařízení, ale spíše o sdílení, rady a doporučení. Nikdo v divadlech nechce riskovat, ohrozit vlastní soubor či diváky, na druhou stranu by však bylo samozřejmě prospěšné co nejrychleji vrátit stav věcí do normálu. Magistrát si je vědom, že divadelní provoz nelze „nahodit“ během jednoho týdne, neustále tedy společně osnujeme plány, kdy každý následující upravuje ten předchozí. V této sezoně každopádně dozkoušíme chystanou premiéru „Zlatá pláž“ v režii Jana Prušinovského a budeme se snažit v červnu odehrát několik představení – to však záleží na dalším vývoji omezujících opatření.  Zdá se, že bychom měli dosáhnout na navýšení grantové podpory od magistrátu o 20 procent.

Eva Kesslová, ředitelka Orchestru BERG:  Minulý týden nám z právního oddělení ministerstva zdravotnictví (konkrétně ze sekce Hlavního hygienika) podali extra rychle písemný výklad aktuální situace, takže jsme mohli uskutečnit důležitou zkoušku v plaveckém bazénu v Podolí. Budiž jim velký dík za akčnost i milé jednání! Ministerstvo kultury deklaruje ochotu naslouchat i pomoci, totéž se týká například i Magistrátu hl. m. Prahy. Doufám, že si všichni společně poradíme - a že třeba jednou budeme na letošní rok vzpomínat v souvislosti s rozvojem něčeho nového a pozitivního, co by se třeba jinak nepovedlo. Situace je to nezvyklá a náročná pro všechny. Měli bychom každý za sebe i všichni dohromady udělat maximum pro to, abychom to nejen ve zdraví, ale i jinak přežili. Prostě „Pomoz si sám a bude ti pomoženo“.

Jan Němec, spisovatel a editor literárního měsíčníku Host: Nemůžu říct, že by se pro mě osobně během posledních čtrnácti dní něco zásadně změnilo. Jako spisovatel jsem přirozeně rád, že se opět otevřela knihkupectví, že se do nich lidé nebojí chodit a že svou knihu vídám mezi těmi, co se prodávají. Jinak v kultuře, zdá se, nadále vládne improvizace. Pořád například nemůžu nahrávat své ranní úvahy pro stanici ČRo 3 Vltava přímo v rozhlasových studiích, ale dostal jsem alespoň pokyny, jak ve studio přeměnit svou ložnici. Důležité jsou koberce, deky a – to se mi líbí nejvíc – otevřená šatní skříň. Takže když jsem teď na diktafon mluvil o tom, že svatý Jeroným na obraze Jusepa de Ribery v Národní galerii vypadá jako největší atlet mezi církevními otci a že pozornost si zaslouží zejména jeho špinavé nehty na palcích, mezi nimiž svírá zářivý svitek Písma, říkal jsem to svým bílým košilím. Vděčně polykaly odrážející se zvukové vlny - ostatně taky už se v té skříni trochu nudí.

Marek Toman, spisovatel a pracovník MZV: Vždycky mě potěší, když něco i teď funguje normálně. Třeba akce Kup knihu Moravské zemské knihovny, virtuální Svět knihy a podobné aktivity, vyhlášení výsledků soutěže Zlatá stuha; prostě to, co se dá dělat i on-line. Zároveň začaly přicházet objednávky na naše Divadlo Čučka a na čtení. Chystá se on-line vystoupení v pražské Vinohradské knihovně, v reálu pak na smíchovské náplavce (díky Městské knihovně). A hlavně, lidé se na sebe i přes ty roušky začali dívat s větší důvěrou. Doteď vzájemná důvěra dostávala hodně zabrat. Teď cítím, jak se vrací. Když jsem prvně vstoupil do znovuotevřené knihovny, byl jsem opravdu dojatý. Dostal jsem dezinfekci na ruce a připadalo mi, že budoucnost mám zase před sebou.

Vladimír Foret, dramaturg Jazz Tibet Clubu, Olomouc:  Část našich zaměstnanců zůstala kvůli zavřeným školám doma s dětmi a pobírá ošetřovné, u části jsme požádali o náhradu mezd v rámci programu Antivirus. S pomocí státu se jim tedy snad podaří zajistit základní příjmy. Díky dotaci ministerstva kultury (a dotacím města a kraje, byť nakonec plošně kráceným) se podaří zachovat kontinuitu naší koncertní činnosti a budeme moci na podzim – umožní-li to situace – realizovat část vystoupení odložených z jarních měsíců a plánovaný podzimní program v reprezentativní podobě. I když se nyní opatření zmírňují, nedá se bohužel odhadnout, jak bude situace vypadat na podzim. Nepříjemná nejistota tak nadále zůstává. Přetrvávající omezení veřejných akcí (množství lidí, požadavky na rozestupy) by s ohledem na naši velikost a kapacitu znemožnila konání velké části přesunutých i plánovaných koncertů, stejně jako případná omezení na hranicích a problémy při vstupu zahraničních hudebníků na naše území. Nemůžeme ale dělat nic jiného než veškerou energii a naděje směřovat k podzimní sezoně. Připouštět si možnost, že by kvůli přetrvávající pandemické situaci nemusela proběhnout, by jakoukoli konstruktivní práci znemožnilo.

Anita Krausová, herečka: Dovolím si zopakovat, že je příliš brzy na hodnocení, zda mi stát v dlouhodobé krizi, která mě v souvislosti s pandemií zasáhla, konstruktivně pomohl - ať už morálně nebo hmotně. Zatím jenom slibuje a na to jsme bohužel poměrně zvyklí. Kdyby to ovšem tentokrát vyšlo, bylo by to stejně surreálně krásné jako ona magická formule „to zvládneme na podzim“. Díky ní podzim roku 2020 už teď nabývá nebývalých rozměrů, ve kterých den potrvá přibližně 40 hodin, potenciální diváci a posluchači od rána do večera sedí v kinosále, divadle nebo na koncertě, v mezičase čtou všechny knižní novinky, ve sluchátkách mají nejnovější podcasty a všichni umělci plní sil tvoří, až se z nich kouří. Nu, uvidíme.

Pavla Malinová, výtvarná umělkyně: Nic se nezměnilo. Kvůli duševnímu zdraví méně čtu zprávy, to trochu pomáhá. Zdražili nám nájem na bydlení. I nějaké větší nedoplatky přišly, když člověk víc vaří a šetří, tak ty peníze stejně mine. Jak jsou zavřené hranice, tak si víc užívám české krajiny; jako by mi stačil jen strom ke štěstí. Vím datum své posunuté výstavy, je to trochu zvláštní. Jako mít výstavu po nějaké fiktivní katastrofě, kterou cítíte, ale víte, že se teprve uvidí, co to se světem udělá. Za tuhle dobu jsem darovala tři obrazy a prodala nula. Když je mi hodně špatně, tak se schoulím do klubíčka abych se z klubíčka, abych se z toho všeho nezbláznila.

Jan Vlček, scénograf a filmový architekt: Po dalších dvou týdnech se zdá, že se karta obrací. Začal jsem zase jezdit po obhlídkách chystaných filmů, znovu kreslím návrhy scény… Ale!!! Mluví se o návratu do „normality“. Já doufám, že se nikam vracet nebudeme a že půjdeme dál - a že se snad podaří žít jinak a lépe. Ona „normalita“ mi totiž moc normální nepřipadala, když si vzpomenu, jak nesmyslný a nesmysluplný cirkus jsme často žili, a jaká freak show nám připadala v pořádku…

Nina Hedwic, Nová galerie: Za nás snad ten příslib úhrady půlky najmu? Nic dalšího jsem nenašla…

Jiří Konečný, filmový producent, Endorfilm: Za zásadní považuji výjimku pro herce natáčet bez roušky, což nám doufám umožní dotočit nový film Olma Omerzu, i když v rámci všeobecné nejistoty a neustálých změn není snadné natáčení naplánovat. Oceňuji aktivity Státního fondu kinematografie, který zvládá krizové řízení na výbornou a drží nás nad vodou. Ve spolupráci s ostatními filmovými organizacemi se - myslím - daří vysílat jasné signály, co filmaři potřebují, a tím pomoci státu situaci v našem odvětví co nejefektivněji řešit.

Jakub Sedláček, Paseka: Opakování je matka moudrosti, a tak bych sem mohl klidně zkopírovat svou dubnovou odpověď. Z přislíbeného příspěvku na mzdy jsme zatím neviděli ani korunu, snad se dají věci do pohybu. Zatím se těším, že od příští sezony budou v knihkupectvích na čtenáře a čtenářky čekat hlavně knížky krásné, chytré a připravené s péčí. Krédem nakladatelského světa by po krizi měla být uměřenost.

Kacha Kastner, Hunt Kastner Gallery: Pokud jde o státní podporu, za poslední měsíc se u nás neudály žádné zásadní změny - ačkoli jsme nedávno zaslali grantové žádosti na mezinárodní projekty, které plánujeme na podzim. Opravdu nevíme, co přinese budoucnost, ani to, zda se tyto události budou konat, ale cítíme, že je důležité pokračovat v práci a plánovat dopředu. Chtěla bych také říci, že aktivní zapojení našeho místního oddělení pro kulturní záležitosti v Praze 3 bylo vynikající. Okamžitě oslovili v duchu spolupráce různé kulturní partnery v našem okolí, a přestože tato aktivita není přímo finanční podporou, je stejně cenná a vítaná.

Vratislav Šrajer, filmový producent, Bionaut: Vnímám situaci ze dvou pohledů – jako nezávislý producent a současně jako předseda Asociace producentů v audiovizi. Hodně se toho za pár týdnů změnilo. V rámci rozvolňování se otevírají kina, podařilo se vyjednat výjimku z nošení roušek herců před kamerou, takže se může opět natáčet. Rychle jsme se domluvili na samoregulačních bezpečnostních opatřeních pro natáčení, provoz kin a přeshraniční pohyb štábů, které publikoval Státní fond kinematografie minulý týden, a které umožní rychle začít točit. Fond schválil mimořádné výzvy grantové podpory ve výši 92 milionů korun, které podpoří rozjezd kin, distribuci a vývoj. Tato podpora bude klíčová pro restart a přežití celého audiovizuálního systému. Pozitivně vnímám debatu s ministerstvem kultury, které se snaží na situaci promptně reagovat a navýšit zdroje Státního fondu. Ukázalo se, jak máme funkční systém komunikujících asociací producentů, distributorů, kinařů, animátorů, režisérů a scenáristů - a především skvěle fungující fond. Za zásadní posun považuji změnu pohledu ministra kultury na kulturní podnikatele, tzn. soukromé společnosti, které vytváří kulturní projekty nezávisle nebo částečně s podporou státu. Krize ukázala, že jsou základem kulturního provozu v Česku, že kultura není jen doménou neziskového sektoru, že to není odvětví, které jen bere, ale které toho hodně vrací. Audiovize je kreativní průmysl, který kromě kulturních hodnot generuje i další přínosy pro společnost a ekonomiku, od zaměstnanosti, odvodů do státního rozpočtu až po digitalizaci.  V Bionautu jsme po začátku nouzového stavu omezili provoz, zavřeli kancelář, přesunuli se do home office. V nejisté budoucnosti jsme museli omezit velkou část nákladných aktivit. Natáčení byla odložena na neurčito. Práce se ale nezastavila. Dál pokračovaly naše animované projekty, posílili jsme práci na vývoji a akcelerovali naše online projekty, jako je podcastová platforma Audionaut nebo digitalizace archivu. Snažíme se teď u všech projektů hledat jejich on-line přesah. První týdny strávené na video rozhovorech byly trochu náročné, ale rychle jsme se adaptovali. Okamžitý benefit je pro mezinárodní projekty a komunikaci. Ukazuje se, že opravdu není nutné cestovat na každou schůzku a trh. Z krize si odnášíme zkušenost, jak organizovat práci v Bionautu efektivněji, ekologičtěji - a snad i příjemněji. S rozvolněním už znovu plánujeme od června točit, vracíme se do kanceláře. A znovu se vidět je velká radost. Domácí karanténa byla taky dobrá laboratoř rodinného soužití, ukázala např. možnosti kombinace práce s domácím vzděláváním a rodinným časem. Samozřejmě ne každá profese umožňuje takovou flexibilitu jako producentství a z obýváku film nenatočíte, ale určitě bych si rád část toho nově objeveného režimu zachoval i do budoucna.