Ana Sokolović: S hudbou je to stejné jako s láskou. Obojí je naprostá záhada

Psal se rok 1992 a čtyřiadvacetileté začínající skladatelce a hudební pedagožce Aně Sokolović došlo, že zůstat v rozpadající se Jugoslávii nemá smysl. Dva roky strávila na demonstracích a chtěla přispět k jakékoli změně k lepšímu, ale situace se jen zhoršovala. „V jednu chvíli jsem si uvědomila, že nikdy nebudu političkou, která by dokázala věci změnit, a rozhodla jsem se emigrovat,“ říká ve videorozhovoru.

Jako milovnice francouzského jazyka a kultury chtěla odjet do Francie, ale ta nebyla vůči srbským vystěhovalcům naladěna zrovna přátelsky a Sokolović se nakonec z Bělehradu přemístila až do Montrealu, kde působí dodnes. Se starým kontinentem ani se svými kořeny nicméně vztahy nikdy nezpřetrhala. „Evropa je můj pramen, moje láska,“ říká skladatelka, která tento týden přijíždí do Ostravy na operní bienále NODO.

V sobotu 27. června v Divadle Antonína Dvořáka bude festival zakončen evropskou premiérou její opery Klaun(i) v nastudování dirigenta Bruna Ferrandise a v režii Jiřího Nekvasila. V díle inspirovaném poetikou filmů Federica Felliniho i uměním filmových komiků, jako byli Buster Keaton či Jacques Tati, se projevuje kosmopolitní hudební jazyk skladatelky, která čerpá z hudebních i kulturních odkazů obou svých domovů.

Skladby s duší