Výběr imámů a konec oddělených koupališť. Francie chce přitvrdit vůči islamistům
 
Macron v Nice
Prezident Macron navštívil okolí kostela Notre-Dame v Nice. Tuniský útočník zde na konci října zaútočil nožem na několik lidí. Tři zemřeli, další byli zraněni • Autor: Profimedia

Přesně týden poté, co francouzská vláda schválila návrh nového zákona potírajícího islámský radikalismus, zazněl v soudní síni v Paříži verdikt v procesu, který vše odstartoval. Soud tuto středu v prvoinstančním řízení vyměřil tresty v rozsahu od čtyř let až po doživotí celkem čtrnácti spolupachatelům teroristických útoků z ledna 2015.

Tři dny džihádistického běsnění tehdy začaly střelbou v redakci satirického časopisu Charlie Hebdo, kde zemřelo dvanáct lidí, a pokračovaly držením rukojmích a následnou přestřelkou v obchodě s košer potravinami na předměstí Paříže. Celkem tehdy zemřelo téměř dvacet lidí včetně dvou střelců ze Charlie Hebdo, bratrů Kouachiových, a útočníka ze samoobsluhy Hyper Cacher Amedy Coulibalyho.

Reklama
Reklama

Nynější soud se týkal hlavních kompliců útoků. Nejtvrdší trest doživotí si za podíl na terorismu odnáší Mohamed Belhoucine, podle soudu hlavní mentor Amedyho Coulibalyho. Třicet let za mřížemi pak dostala Hayat Boumeddiene, někdejší životní partnerka Coulibalyho, která měla pomáhat s přípravou útoku. Oba dva byli odsouzení v nepřítomnosti, protože krátce před atentáty utekli do Sýrie. Mohamed Belhoucine je podle zpráv francouzských tajných služeb zřejmě po smrti, Hayat Boumeddiene by se měla podle stejného zdroje skrývat na Blízkém východě.

Konec certifikátů

Tresty, proti kterým se několik obviněných hodlá odvolat, byly o něco nižší, než je navrhovala speciální protiteroristická prokuratura; žaloba žádala nejnižší trest pět let a doživotí nejméně ve dvou případech. Po vynesení rozsudku zavládla v zemi frustrace, spíše než mírnější tresty ji však zavinila absence pokání ze strany lidí sedících na lavici obžalovaných. Během čtyřiapadesáti dnů procesu podle francouzských reportérů jen minimálně zazněla lítost či slova, která by svědčila o katarzi  na straně spolupachatelů masakru před necelými šesti lety. Časopis Charlie Hebdo to shrnul v karikatuře, na níž je zobrazen policejní anton, jak vjíždí do věznice, a uvnitř vozu za zamřížovaným oknem vykukuje Boží oko.

Přežil útok na Charlie Hebdo: Nelituju se. A děkuju

Soudní verdikt, jakkoli zatím nepravomocný, zazněl v momentu, kdy se Francie pokouší znovu definovat vztah ke svým muslimům. Lidí hlásících se k islámu je v zemi necelých šest milionů, zdaleka nejvíc v Evropě, a většina z nich jsou umírnění věřící, kteří žijí svoje životy stejně jako ostatní Francouzi. Zfanatizovaná menšina z nich se ale podílela na teroristických útocích, které v posledních pěti letech stály život téměř tří set lidí a opakovaně zemi uvrhly do mimořádného stavu omezujícího základní svobody.

A právě na tuto menšinu mířila vláda Emmanuela Macrona, když minulý týden představila zákon proti separatismu ve Francii - jde zatím o vládní návrh, parlament o něm bude diskutovat po Novém roce. Jádrem normy je posílení kontroly státu nad společností a ještě důslednější odsunutí náboženské víry do privátní zóny.

Lidé vyjadřují solidaritu s magazínem Charlie Hebdo.
Lidé vyjadřují solidaritu s magazínem Charlie Hebdo • Autor: ČTK

To první má vypadat konkrétně tak, že výběr imámů do francouzských mešit bude napříště podřízen státem ustavenému orgánu, aby se minimalizoval vliv hlasatelů radikálního islámu a cizích režimů na domácí muslimy. Trestné bude vydávání “certifikátů panenství“ a lékař by měl žadatele o takové potvrzení nahlásit policii. Zároveň by měla být zavedena povinná docházka dětí od tří let věku do státních institucí s cílem omezit výchovu dětí v domácích, často náboženských školách.

Návrh jde však ještě dál. Chce zrušit oddělené hodiny jen pro ženy ve veřejných koupalištích,  ve hře je i zákaz halal jídel v kantýnách škol - obojí s argumentem, že to nepatří na půdu veřejných budov a že rozpad společnosti do uzavřených komunit začíná právě malými ústupky z důsledného dodržování principu laïcité, francouzského sekularismu.

Volby se blíží

Francouzské muslimy návrh podle prvních reakcí rozdělil. Nagib Azergui, který vede umírněnou mimoparlamentní stranu Unie muslimských demokratů Francie, tvrdí, že řada paragrafů nové normy střílí mimo terč. “Certifikáty panenství? Francouzští muslimové tyhle kmenové věci dávno nedělají, to je mýtus,” řekl ve francouzských médiích. Stejně tak kritizoval podřízení mešit dohledu státu. Imámové dosazení francouzskou byrokracií nebudou mít podle něj důvěru věřících. “Nadto je dobře známý fakt, že radikalizace neprochází mešitami, ale věznicemi nebo sociálními sítěmi,” dodal Azergui.

Francouzská učitelka alžírského původu Fatiha Agag-Boudjahlat stojí na opačném konci názorové škály a tvrdí, že cokoli udělá francouzské muslimy běžnými občany bez speciálních výdobytků, bude k dobru věci. “Pozoruji okolo sebe nárůst bigotnosti a náboženské ortodoxie hlavně mezi mladými lidmi,” dodala muslimka, která často vstupuje do francouzských veřejných debat.

Reportáž: Brutální vražda učitele vyvolala debatu o svobodě a toleranci. K čemu Francouzi došli

Její slova potvrdil průzkum zveřejněný minulý měsíc, podle kterého si 57 procent francouzských muslimů do 25 let myslí, že islámské právo šaría je důležitější a má pro ně přednost před zákony francouzské republiky. Před necelými pěti lety byl podíl mladých francouzských muslimů s tímto názorem o deset procentních bodů nižší.

Jestli výše zmíněné kroky mohou fungovat jako prevence před dalším příklonem francouzských muslimů k fundamentalismu, o tom se teď ve Francii povede debata. Jisté je, že na straně kritiků prezidenta Macrona nestojí jen muslimové, ale také mnozí vyznavači katolické víry, kteří se obávají o fungování svých škol.

Veřejné mínění si však o tvrdší postup vůči radikálům říká. Průzkum agentury Ifop z konce října ukázal, že 80 % Francouzů je toho názoru, že islamisté vyhlásili Francii válku a koncept laïcité je v ohrožení. Až 90 % dotázaných pak tvrdí, že karikatury proroka Mohameda se mají dál ukazovat ve školách, ačkoli právě ty se staly rozbuškou většiny útoků z posledních let.

Poměrná shoda ve francouzské veřejnosti pak panuje v otázce, proč liberál Macron sáhl ke konzervativní politice “utahování šroubů,” ačkoli jeho příznivci očekávali spíše cestu potírání diskriminace a islamofobie ve Francii. Za 18 měsíců jsou ve Francii nové prezidentské volby a proti Macronovi bude velmi pravděpodobně opět stát královna francouzské krajní pravice Marine Le Pen. Republikánský pravicový volič bude nejvíc na vážkách – a Emmanuel Macron mu jde naproti.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Kateřina Šafaříková

redaktorka, Fokus

safarikova
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1172

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte