NATO a Čína: Nelze chtít po USA bezpečnostní záruky a ignorovat, že se jejich zájem přesouvá jinam

Severoatlantická aliance zažívá rušné období. Za sebou má dramatické stahování z Afghánistánu i významnou roztržku mezi Francií a Spojenými státy kvůli dodávce ponorek pro Austrálii. Před sebou pak několik měsíců jednání o klíčovém strategickém dokumentu, který určí priority aliance pro příštích deset let. Jednou z nejdůležitějších otázek bude to, jaký postoj NATO zaujme k Číně, resp. jak se podaří nalézt konsensus mezi Spojenými státy, pro které je dnes soupeření s Čínou prioritou, a ostatními členy aliance.

Minulý týden se v Bruselu - poprvé po téměř dvou letech - sešli osobně ministři obrany, aby o všem diskutovali. Za Česko se jednání účastnil náměstek ministra obrany Jan Havránek. Navzdory tomu, že setkání přišlo nedlouho po vypjatém odchodu z Afghánistánu, podle Havránka byla atmosféra “vřelá”. “Kdyby setkání proběhlo hned v srpnu po odchodu, možná by bylo emotivnější, “ říká s tím, že v rámci aliance už začal proces vyhodnocování dvacetiletého působení v Afghánistánu a poučení pro možné příští podobné situace.

Nezatěžovat vztahy

Způsob odchodu západních vojsk byl kritizován jako chaotický a afghánská vláda pak pod náporem Tálibánu padla mnohem rychleji, než se očekávalo. Z některých členských států jako Velké Británie, Francie či Německa tak znívala kritika a nespokojenost s tím, že s nimi Spojené státy proces odchodu nedostatečně komunikovaly. Například bývalý generální tajemník NATO George Robertson uvedl, že nejednota alianci oslabuje, protože se zdá, že jak Donald Trump, tak Joe Biden opustili princip, že spojenci “jdou dovnitř i ven společně”.

“Určité napětí tam panovalo, nicméně to, že se situace zhoršovala, jsme se nedozvídali z médií, Spojené státy nás průběžně informovaly. Nebýt USA, evakuace by vůbec nemohly proběhnout; v momentě, kdy byl Tálibán před Kábulem, nebyl na diskuze prostor. Teď budeme všechno vyhodnocovat, nechci ale říkat, že jsme zažili nepřekonatelnou krizi důvěry mezi spojenci - tak to není,” věří Havránek.

Afghánistán se nicméně přidal po bok dalších témat, která naznačují, že vztah Evropy a Spojených států prochází obdobím proměny. Otázkou pro NATO je, jak se vypořádá s americkým obratem do Asie, a zároveň s voláním některých států po větší evropské samostatnosti v obranných otázkách. Pouhé dva týdny poté, co Afghánistán urychleně opustili poslední západní vojáci, pak došlo k roztržce mezi Francií na jedné straně a Spojenými státy a Velkou Británií na straně druhé kvůli dodávce ponorek do Austrálie.

Ačkoliv Austrálie o lukrativním a strategicky klíčovém kontraktu dlouho vyjednávala s Francií, nakonec otočila a dohodla se na nákupu jaderných ponorek dodaných USA a Británií. I kvůli tomu, že nebyla v předstihu nijak informována, reagovala Francie velmi ostře - a americká administrativa od té doby vztahy s evropským spojencem žehlí, kudy chodí. “Aliance není černobílá organizace, je to třicet států, které spolu mají občas i rozpory. Je ale v zájmu Česka, aby tahle záležitost příliš nezatěžovala vztahy uvnitř aliance - a to jsme jasně sdělili Francii i Spojeným státům,” popisuje Havránek.

Jak Afghánistán, tak tzv. AUKUS - jak se ona strategická dohoda mezi Austrálií, Velkou Británií a USA nazývá - ale v Evropě vyvolaly řadu otázek. Včetně té, zda se starý kontinent z pohledu Spojených států neocitá na druhé koleji. Pozornost USA míří pevně směrem k Pekingu, a pokud se dnes na něčem americká politická scéna shodne, je to právě obava z čínského růstu. Otázka, jak se k Číně postavit, tak stojí i před aliancí, která musí do příštího léta vypracovat novou strategickou koncepci, tedy dokument, který určuje strategické priority NATO na nadcházející desetiletí. V minulé koncepci z roku 2010 není o Číně ani slovo.

“NATO se nemůže tvářit, že americko-čínské soupeření je pouze věcí Spojených států. Přítomnost USA v Evropě je naprosto zásadní pro obranyschopnost Česka i celé Evropy. Pokud chceme, aby to platilo nadále, a pokud USA říkají, že Čína je pro ně bezpečnostním problémem, tak aliance toto musí reflektovat,” říká Havránek s tím, že není možné chtít po USA bezpečnostní záruky a ignorovat, že centrum jejich zájmu se přesouvá jinam.

Nová záležitost

Jak generální tajemník NATO Jens Stoltenberg uvedl pro deník Financial Times, očekává, že se aliance bude Číně v dokumentu “důkladně věnovat”. Podle Havránka, který v letech 2017–2020 pracoval přímo ve Stoltenbergově kanceláři, není sice pravděpodobné, že by NATO Čínu označilo za “agresora” nebo hlavního nepřítele. “Z vlastní zkušenosti ale vím, že tajemník považuje vzestup Číny za velkou výzvu pro NATO,“ dodává.

Rostoucí napětí mezi Čínou a Spojenými státy vyvolává otázku, jaká by byla role NATO, pokud by došlo ke konfliktu, ať již kvůli Tchaj-wanu nebo něčemu jinému. “I o tom bude NATO jednat. Nikdo si konflikt nepřeje, ale pokud by k němu došlo, musíme vědět, jaké by to mělo dopady na spojence,” dodává Havránek.

Stoltenberg pro britský deník uvedl, že NATO dnes omezuje aktivity mimo teritorium členských států a chce se víc věnovat budování obranných kapacit uvnitř aliance. To však nevylučuje soustředění na Čínu, která se podle něj “přibližuje”. “Odráží se to v diskuzi o 5G sítích, Čínu vidíme v oblasti Arktidy, v kyberprostoru,” prohlásil Stoltenberg.

Obrat k Číně je však pro NATO stále relativně nová záležitost. Vůbec poprvé se o Číně v nějakém aliančním dokumentu mluví v komuniké z roku 2019 po summitu v Londýně. “Růst Číny představuje jak příležitosti, tak rizika - a aliance se jim bude věnovat.” - Tak zněla věta, na které se členské státy shodly. Shoda přitom není samozřejmá, mezi členskými státy panují rozdíly v tom, jak silně vnímají Čínu jako problém. Některé členské země a zejména postkomunistický východ Evropy tradičně jako hlavní ohrožení vidí Rusko. “Řada spojenců má s Čínou úzké obchodní vztahy a nutně nevnímají situaci jako konfrontační. Soustředění na Čínu ale rozhodně neznamená, že Rusko přestává být problém,” popisuje situaci Havránek.

Moskva koncem října ukončí činnost svého zastoupení při NATO a v Rusku musí přestat působit vojenské zastoupení aliance. Důvodem má být rozhodnutí NATO vypovědět osm ruských diplomatů. Na nedávném Valdajském fóru, tradičním setkání bezpečnostně-politických elit, pak ruský prezident Putin vystoupil vůči NATO velmi ostře a obvinil ho z vojenské přítomnosti na Ukrajině, kde podle něj chce rozmisťovat rakety.

“Míč je na ruské straně, nevidím z jejich strany jakoukoliv snahu o zlepšení vztahů,” komentuje to Havránek. NATO má podle něj vůči Rusku otevřené komunikační kanály, ale dialog probíhá omezeně. “Rusko modernizuje své ozbrojené síly, zařadilo nás a USA na seznam tzv. nepřátelských zemí. Jeho dlouhodobou strategií je nabourat naše instituce a narušovat suverenitu některých států. Je to problém.”

Zásadní součástí strategických diskuzí je i otázka technologií. Ve Spojených státech nedávno vyvolala velký rozruch výpověď Nicolase Chaillana, bývalého zaměstnance amerického ministerstva obrany odpovědného za kybernetickou bezpečnost americké armády. Z funkce Chaillan odešel a následně pro média uvedl, že USA za Čínou zcela zaostávají ve vývoji umělé inteligence.

Jeho pesimistická analýza byla rozporována některými jinými odborníky, ale otázky technologického vývoje byly na agendě i minulý týden na setkání ministrů v Bruselu. Sedmnáct členských států včetně Česka iniciovalo vznik Inovačního fondu NATO, který by měl finančně podporovat rozvoj technologií, které mají kromě civilního užití také potenciál pro vojenské účely. K dispozici by měl mít fond až miliardu eur a nastavení jeho fungování by mělo být hotovo do klíčového summitu v Madridu příští rok v červnu.