Je to jako ztracená láska. Přehodnocuje Německo ekonomické vazby k Číně?

Na jednodenní výlet je možné z Evropy vyrazit i do Pekingu. Prokázal to Olaf Scholz, který se v doprovodu špiček německého průmyslu v pátek zhruba dvanáct hodin zdrží v Pekingu a pak zase nastoupí do letadla a vyrazí zpět do Berlína. Delšímu pobytu a přenocování zabránila přísná pandemická opatření čínské vlády. Deník Süddeutsche Zeitung mimochodem uvedl, že Číňané, kteří se s německou delegací potkají, musí pak povinně na pár dní do karantény.

Scholz je prvním západním předsedou vlády, který Čínu od začátku pandemie počátkem roku 2020 navštívil - a za krátkou cestu si vysloužil smršť kritiky z několika důvodů. Za prvé kvůli načasování: neuběhly ani dva týdny od sjezdu Komunistické strany Číny, na němž svou moc výrazně upevnil Si Ťin-pching, který zemi v minulé dekádě proměnil v nacionalistickou a ideologií řízenou mocnost. A také kvůli konceptu cesty: Scholz vyrazil sám, nikoli například v doprovodu Emmanuela Macrona nebo někoho ze špiček Evropské komise, a oslabil tak snažení o společné evropské vystupování vůči Číně. A také kvůli “dárku”, který Si Ťin-pchingovi přivezl z domovského Hamburku.

Čínský kus Hamburku

“Dárkem” nazývají Scholzovi kritici prodej části přístavu v Hamburku Číně. Scholzův kabinet mohl do konce října zastavit prodej pětatřicetiprocentního podílu v jednom ze čtyř terminálů hamburského přístavu čínské státní loďařské firmě Cosco. Šest ministerstev – včetně hospodářství, zahraničí i financí – chtělo obchod zablokovat, ale úřad kancléře téma cíleně vytlačoval z jednacího řádu vlády. Nakonec došlo ke kompromisu, podle něhož bude smět Cosco koupit maximálně 24,9 procenta terminálu. Nezíská tedy zástupce ve vedení ani možnost blokovat strategická rozhodnutí o jeho rozvoji.

Zastánci obchodu – například starosta Hamburku a lidé z branže – tvrdí, že se jedná jen o malou část jednoho terminálu a nikoli o kritickou infrastrukturu. Poukazují na jiná místa v Evropě: společnost Cosco má podíly v konkurenčních přístavech v Antverpách, Rotterdamu či Zeebrugge, patří jí dokonce většina přístavu ve španělské Valencii a celý řecký Pireus. Z jejich pohledu jde čistě o byznys: Cosco pomůže zastavit zaostávání Hamburku za evropskou konkurencí a zajistí, že velké lodě této společnosti budou své kontejnery i v budoucnu vozit na sever Německa, nikoli ke konkurentům. Číně nebude patřit žádné území, pouze přístavní technika.  “Spolupráce s Cosco nevytváří žádné jednostranné závislosti. Naopak posiluje dodavatelské řetězce, zajišťuje pracovní místa a posiluje vytváření ekonomických hodnot v Německu,” tvrdí v prohlášení HHLA, správa hamburského přístavu.

Odpůrci mají pocit déjà vu, podobné argumenty slýchali od zastánců energetického srůstání s Ruskem. Kritizují, že Scholz přistupuje na čínskou snahu rozdělovat evropské státy a využívat ekonomické soutěživosti mezi nimi - v tomto případě mezi přístavními městy. Kontrola nad evropskými dopravními sítěmi, jakkoli menšinová,  podle nich dál omezí možnosti evropských sankcí v případě, že Čína jednoho dne vojensky napadne Tchaj-wan. Upozorňují navíc, že sama Čína evropským loďařským firmám - třeba hamburské Hapag-Lloyd - nákup podílu ve svých přístavech nedovoluje.

Za pozornost stojí reakce přímo z Číny, které ve svém newsletteru citoval sinolog Thomas des Garets Geddes. “Obchod Cosca prokazuje, že německý kancléř Scholz je stále relativně pragmatický a spolehlivý zastánce rozvíjení vztahů s Čínou,” řekl například Wu Chuej-pching z Univerzity Tchung-Ťi, kterou mimochodem v roce 1907 v Šanghaji založila tehdejší vláda císařského Německa. “Je to zvláště pozitivní v časech, kdy se USA vměšují do evropských vztahů vůči Číně, a v časech, kdy EU volá po přísnějším posuzování zahraničních investic,” komentoval pak prodej Tchien Te-wen z Čínské akademie sociálních věd. Cchuej Chung-ťien z Čínského ústavu pro mezinárodní vztahy pak Scholzovu návštěvu Pekingu označil za signál jiným státníkům: “Věřím, že po jeho cestě bude více evropských lídrů ochotných přicestovat a spolupracovat s Čínou.” Scholzovi kritici budou tato slova podávat za potvrzení svých obav.

Pilíř německé prosperity

Na Rusku bylo Německo závislé energeticky a zdá se, že se během pouhého jednoho roku dokázalo této vazby zbavit. Balancuje sice na hraně hospodářské recese, spotřebitele trápí vysoké ceny energií, vláda na záchranu ekonomiky a domácností utrácí desítky miliard eur – ale už nepotřebuje ruskou ropu a zimu nejspíš zvládne i bez ruského plynu. Závislost na Číně je však hlubší.

Pilířem německého hospodářství jsou automobilky a třetina německých aut - například 39 procent výroby Volkswagenu - se momentálně prodá v Číně. Německé firmy na rostoucí východní trh dodávaly a dodávají stroje, na nichž se poté v Číně levně vyrábí spotřební zboží. Během šestnáctileté vlády Angely Merkel výrazně vzrostl význam čínského trhu pro německé podniky. Přesná data se podle různých zdrojů - podle způsobu výpočtu - liší, například podle grafu deníku Financial Times vycházejícího z obchodních statistik MMF v roce 2005 připadaly na Čínu tři procenta celkových německých exportů, v roce 2021 osm procent. Čína se po roce 2015 stala hlavním německým obchodním partnerem.

Německý hospodářský zázrak merkelovské éry - který táhl vzhůru i českou ekonomiku - na těchto vazbách stavěl. Byly vzájemně výhodné: pomáhaly zvyšovat životní úroveň v Číně, zajistily prosperitu a stabilitu Německa v době ekonomických potíží většiny západního světa, spotřebitelům na celém světě přinesly spoustu dostupného  zboží “Made in China”. Tato éra globalizace, v níž se Německu dařilo, je však ohrožena politickým směřováním Číny (a Ruska), narůstajícím napětím mezi Pekingem a Washingtonem a možným rozpadem globalizovaného světa na soupeřící obchodní bloky.

“Hospodářský konflikt s Čínou by pro Německo byl katastrofální. Je zkrátka fakt, že Čína dnes tvoří kolem pětiny světové ekonomiky – a Německo je na exportu založená země, která vyváží hlavně průmyslové produkty, u nichž je podíl Číny na trhu ještě větší. Můžeme tedy na čínský trh rezignovat? Pak budeme mít zase šest milionů nezaměstnaných,” popsal německou zranitelnost vloni Respektu Hermann Simon, slavný manažer a šéf poradenské firmy Simon - Kucher & Partners. “Politický vliv na Čínu nemáme, sankcemi ničeho nedosáhneme, a tak musíme nějak lavírovat a doufat, že to v Číně nebude tak zlé jako za Maa,” vyvozoval. Podobně smýšlí řada špiček německé ekonomiky, přesto však dochází k přehodnocování vztahů s Čínou.

Rusko je vichr, Čína je změna klimatu

Průzkumy veřejného mínění zachycují rostoucí veřejnou skepsi vůči Číně. Podle aktuálního průzkumu agentury Infratest/Dimap 69 procent veřejnosti nesouhlasí s prodejem části hamburského terminálů čínské státní firmě. 63 procent dotazovaných považuje současnou Čínu za “ohrožení bezpečnosti ve světě” a jen třicet procent ji naopak za ohrožení nepovažuje.

Šéf civilní kontrarozvědky Thomas Haldenwang před měsícem ve Spolkovém sněmu řekl, že Čína představuje mnohem větší dlouhodobé ohrožení německé bezpečnosti než Rusko. “Rusko je jako vichr, zatímco Čína představuje změnu klimatu,” dodal. Prezident Frank-Walter Steinmeier pak řekl, že se země musí poučit z ruské invaze na Ukrajinu. “A poučení tkví v tom, že musíme snížit naše jednostranné závislosti, kdekoli to je možné. Týká se to zvlášť vztahů s Čínou,” řekl. Dlouhodobě tuto linii razí Zelení, jejichž ministři - zahraničí a hospodářství - jednoznačně kritizovali prodej části přístavu Číně i Scholzovu vstřícnost vůči Pekingu.

Mnohé firmy se tímto směrem skutečně ubírají. Nedávný průzkum mnichovského ekonomického institutu ifo ukázal, že necelá polovina firem s velkým podílem dodávek z Číny chce aktivně snižovat tuto závislost. “Je to jako ztracená láska,” popsal měnící se postoje německých podniků vůči Číně Jörg Wuttke, prezident Evropské obchodní komory v Číně. Týká se to však podle jeho slov zvláště o středně velkých a menších firem (tzv. Mittelstandu), které podle něj zastavily čínskou expanzi a hledají alternativní trhy jinde v Asii, Africe či východní Evropě.

Jinak se chovají ty největší německé koncerny, které dál sázejí na Čínu. Největší evropská chemická firma BASF předminulý týden oznámila, že “trvale” snižuje svou přítomnost v Evropě - s vysvětlením, že kvůli vysokým cenám energií není konkurenceschopným regionem. Německý koncern před měsícem naopak otevřel první část velké nové továrny v Číně, kde chce investovat deset miliard eur. Ředitel chemičky Martin Brudermüller kritizoval podle něj přehnanou kritiku Číny. Další expanzi do Číny razí i koncern Siemens - říká tomu “projekt Marco Polo”.

Právě šéfové BASF a Siemens doprovázeli kancléře Scholze do Číny. Ve vládním letadle seděli i šéfové automobilek BMW a Volkswagen, Deutsche Bank a podle německých médií byl v delegaci i Ugur Sahin, šéf firmy Biontech, který vyvinul proticovidovou vakcínu a rád by ji s místním partnerem vyráběl i v Číně. Za pozornost stojí, že členem delegace byl i šéf Adidasu - tedy firmy, která se vloni v Číně stala terčem velké nacionalistické kampaně a bojkotu poté, co přestala odebírat bavlnu vypěstovanou v provincii Sin-ťiang, kde Čína zavírá desítky tisíc Ujgurů ji do převýchovných táborů.

Kancléř Olaf Scholz býval starostou Hamburku a je věrný obchodnickému duchu tohoto města: trvá na významu mezinárodního obchodu i přínosu globalizace, k níž výměna s Čínou prostě patří. Varoval opakovaně před koncem globalizace a snahy odstřihnout se od Číny – což byla i nepřímá kritika americké politiky. V souladu s loňským programovým prohlášením německé vlády vyzval nicméně firmy, aby “nenechávaly všechna vajíčka ležet v jednom koši” - tedy aby snižovaly závislost na Číně a místo toho diverzifikovaly do jiných asijských či afrických trhů. V příštím roce kabinet představí novou vládní čínskou strategii a očekává se, že bude vůči asijské mocnosti méně vstřícná než doposud a snižování závislosti bude jejím hlavním motivem.