Že si měl prezident nechat výhrůžky pro sebe? Jednou by mu to politici i média vyčetli

Česká média a politologické semináře jsou plné úvah o tom, jak specifickou figurou je ve zdejším ústavním systému prezident. Neřídí exekutivu, není ověšen pravomocemi, od vzniku českého státu ale ještě nikdy nebyl slabým politickým hráčem. Po zavedení přímé volby se jeho vliv na směřování země – zvlášť v krizových momentech – dál zvýšil. Má za sebou zdaleka nejvíc voličských hlasů a jako ústavní instituce trvale boduje v žebříčcích důvěryhodnosti. I proto si dosud dávaly vládní kabinety záležet na tom, aby s prezidenty vycházely bez velkých konfliktů. To platilo do doby, než se objevili na scéně Motoristi. 

Strana bez historie a s voličskou podporou necelých sedmi procent, kterou fakticky tvoří několik poslanců a lidé více či méně skrytí v zákulisí, rozpoutala v úterý konflikt s hlavou státu, jaký se u nás dosud nestal a jehož konečný rozměr můžeme zatím jen odhadovat. 

Základní obrysy jsou jasné. Aby přebili prezidentovy důvody nejmenovat nejpopulárnějšího člena partaje (a občasného propagátora upalování romských dětí) Filipa Turka do funkce ministra životního prostředí, chtějí Motoristé dostupnými prostředky bránit hlavě státu ve všem, o co usiluje. A protože největším zájmem Petra Pavla je bezpečnost země v pevném západním spojenectví a zastavení ruské agrese na Ukrajině, vzali si Motoristi za rukojmí toto. 

„Politická nabídka“ nominálního motoristického předsedy Petra Macinky zní: buď bude Turek ve vládě, nebo otočíme kormidlem, zastavíme pomoc Ukrajině, a změníme tak zahraniční směřování našeho státu. Jak nebezpečná pro nás všechny tahle motoristická hra je a jak fatální se v téhle křehké době může stát pro území jménem Česká republika, by nemělo být třeba dlouze vysvětlovat.