Ján Markoš: Proč se některým politikům všechno promine, zatímco jiné kritizují za každý přešlap?

Kdo dlouhodoběji sleduje slovenské politické dění, jistě si všiml, že u nás existují dva druhy politiků. Jedni působí, jako by byli z teflonu: každá kauza po nich bez problémů steče. Mohou mít na krku trestní stíhání, konzumovat alkohol v parlamentu, zplodit spoustu dětí s různými partnerkami, utéct z místa dopravní nehody, oplzle se vyjadřovat na adresu žen.

Druhým voliči neprominou téměř nic. Jak dokazuje nedávná kauza kolem Projektu Fórum, týkající se rodiny lídra opozice Michala Šimečky, voličská základna Progresivního Slovenska je na své představitele podstatně přísnější než například voliči SNS na jejího předsedu Andreje Danka nebo voliči Směru na premiéra Roberta Fica.

„Zažíváme to znovu a znovu. Nároční, vzdělaní a informovaní voliči standardních politických stran očekávají od svých reprezentantů bezvadný výkon, neodpouštějí jim nejen chyby, spory a kauzy, ale často ani kompromisy,“ popsal nedávno tento jev Ivan Mikloš pro týdeník Respekt.

Proč tomu tak je? Proč voliči různých stran používají na své oblíbence rozdílný metr? Odolejme nevhodnému pokušení hned uvažovat o voličích Směru či SNS v moralizujících kategoriích (tedy jako o „špatných“ nebo „hloupých“). Toto nálepkování – jak snad vyplyne z další argumentace v textu – není zcela fér. Zejména nás však nikam neposune. Otázka z nadpisu článku si zaslouží komplexnější analýzu.