O lidech mezi námi, kteří popírají realitu

„Štěstí řídí naši věc lépe, než jsme si dovedli přát. Neboť hleď, příteli. Sancho Panzo, tamto se ukazuje třicet, nebo ještě o trochu více ohromných obrů.“ (…) „Jen se podívejte, Milosti,“ odvětil Sancho, „vždyť to nejsou obři, ale větrné mlýny a to, co se podobá ramenům, jsou křídla, která točí mlýnským kamenem, věje-li vítr.“ „Je vidět,“ na to Don Quijote, „že se nevyznáš v dobrodružstvích: obři to jsou, a bojíš-li se, kliď se odsud a modli se, zatímco já podstoupím divý a nerovný boj.“

S těmi slovy Don Quijote pobídl Rosinanta a s výkřikem „neutíkejte, zbabělá a bídná stvoření, útočí na vás jediný rytíř“ napadl nejbližší z mlýnů. 

Kopí se mu zachytila v jeho křídle a rozlámala se. Milý samozvaný rytíř skončil na zemi. Ani tehdy, pochroumaný a zaprášený, si však nepřiznal, že se zmýlil. „To čaroděj Freston přeměnil obry na mlýny, aby mě zbavil slávy z vítězství; tak mě nenávidí,“ znělo jeho vysvětlení.

Miguel de Cervantes napsal Dona Quijota v roce 1605, před více než čtyřmi stoletími. A přece jeho popis „rytíře“ vehementně popírajícího realitu, kterou má přímo před očima, působí velmi současným dojmem. V České republice bude mít koncem srpna premiéru dokumentární film Velký vlastenecký výlet. Režisér Robin Kvapil vzal tři proruské konspirátory na Ukrajinu. Do bojových zón, do školy v podzemí. I k masovým hrobům. Změnili snad názor na Putina, když stáli tváří v tvář výsledkům jeho zločinů? Podle vyjádření režiséra se zdá, že se spíše zachovali jako Don Quijote. Aby si zachovali své názory, raději popřeli i ta nejzjevnější fakta.