Kdo vlastně ty volby vyhrál?
Jediným skutečně kritickým místem, jehož se Babišovi manažeři bez minulosti mohou zmocnit, je školství
„Je to víc o těch lidech než o programech stran,“ shrnul výsledky krajských voleb druhý muž vítězného hnutí ANO a bývalý vrcholný manažer Agrofertu Jaroslav Faltýnek. Bohužel má pravdu. Zatímco v dosavadních krajských volbách vítězily zavedené a výrazně profilované politické strany (2000 a 2004 pravice, 2008 a 2012 levice), letos získalo nejvíc hlasů cosi programově či ideologicky neurčitého. Jak říká Faltýnek - lidé.
Zní to možná dobře, dokud se na nás usmívají z televize a pronášejí naučené fráze, jichž je právě sám Faltýnek mistr. Důležitější okamžik ovšem nastane, až začnou tito „lidé“ kraj řídit. Pořád totiž neznáme odpověď na otázku, kdo vlastně vyhrál. Jasně, vyhrál nejufňukanější politik pod Řípem Andrej Babiš, který si zase potřeboval postěžovat, jak mu všichni ubližují. Kdo jsou ale tváře jeho krajských kandidátek? Co chtějí, jaké mají politické názory, jaké životní hodnoty - a jak s touto hodnotovou výbavou plánují řídit kraj?
Něco na sebe neprozradit
Pohled na seznamy vítězů ukazuje, že vesměs jde o málo čitelné politické začátečníky. Máme tu šéfa firmy na montování kamerových systémů, investičního poradce, ředitele městské policie, praktického lékaře, rektora regionální vysoké školy, náměstkyni ministra vnitra pro řízení veřejné správy, nevýraznou místopředsedkyni sněmovny. Všichni v politice od vzniku ANO nebo spíš ještě později.
Přečtěte si více k tématu
Čtěte také: Nečekal jsem takový propad komunistů
I program, s nímž šli do voleb, byl evidentně psaný s cílem něco na sebe neprozradit. Babišovo hnutí třeba slibuje zajistit dostatek zdravotních sester a lékařů v krajských nemocnicích (na to bude dobré si počkat). Slibuje „podporovat pořádání kulturně-společenských aktivit“ (jen otázka - co je podpora a co jsou aktivity?). Nebo slibují, že budou „místním firmám pomáhat začleňovat se do globálních řetězců a podpoří všechny domácí i zahraniční investice s přidanou hodnotou“. Ani tohle nikoho k vůbec k ničemu nezavazuje - a v podobném tónu se nese celý program.
Pokud zvědavý čtenář přece jen narazí na náznak něčeho konkrétního, pak to dopadá takhle: „V případě letiště v Milovicích podporujeme řešení, jež přinese užitek všem obyvatelům kraje.“ Pouze dodejme, že nic takového jako „užitek všem obyvatelům kraje“ neexistuje.
Ale dobrá, neulpívejme na formalitách: pokládání nového asfaltu záleží na penězích, které pošlou z vlády. Kvalitu hromadné dopravu by posunula výš konkurence, kterou už víc než za ČSSD dusit nejde. V podpoře kultury bychom měli vidět peníze do divadel, muzeí, knihoven a granty pro umělce, ale na to kašlou všechny partaje. Asi jediným skutečně kritickým místem, jehož se manažeři bez politického kotvení mohou zmocnit, je tedy školství. Tady plní kraje klíčovou roli: školy řídí a mohou v nich napáchat spoustu škody.
Pro potřeby firem
V programech krajských sdružení ANO se pro jistotu o školách nic nepíše, nebo se píše ve stylu, jenž vzbuzuje nejhorší obavy. Třeba pasáž: „Cílem je podpora užší spolupráce středních odborných škol a zaměstnavatelů. To by mělo vést k lepší přípravě absolventů škol, k prohloubení znalostí a umu žáků při přechodu do reálného pracovního prostředí.“ Srozumitelně řečeno - školství je tady pro jakési potřeby firem, nikoliv jako zdroj co nejlepšího vzdělání pro naše děti. Přitom můžeme vzít jed na to, že autoři slibů typu „budeme podporovat oblast rozvoje učňovského školství“ mají své děti zaparkované na středních a vysokých školách.
Ani po vyhlášení výsledků tedy nevíme, kdo a s jakými plány tady vlastně vyhrál. Nevíme také, jestli skutečně bude v krajích vládnout, protože výsledky jsou vlastně neobvykle těsné. V roce 2004 dosáhla ODS ve většině krajů kolem čtyřiceti procent. O čtyři roky později sociální demokracie kolem třiceti pěti procent. Krajská politika se ale rozdrobila, zisky vítězů jsou podstatně menší a uspěly i koalice několika uskupení, řada z nich podobně nečitelných jako ANO.
Pozoruhodné také je, jak se vedou koaliční jednání: všichni se všemi, zřejmě podle sympatií a shodě nad veřejnosti neznámými detaily. Politika „o lidech“ se tak stává méně přehlednou pro voliče a snadno ovládanou vůdci, jako je Babiš, který si umí ty své lidi zavázat jasnými úkoly, jež se mohou krýt s jeho širokými podnikatelskými záměry.
Dopad na kraje nemusí být fatální, pokud pochopí, že vzdělávání je tu pro děti, nikoliv pro firmy. Horší bude, pokud se koncept „o lidech“ vítězně překlopí do horních pater politiky, tedy do parlamentu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
