Ivan Korčok jako symbol demokratického „my“

Ivan Korčok dokázal už nyní něco, co se na Slovensku dlouho nikomu nedařilo: stal se v demokratickém táboře přirozeným svorníkem mezi liberálními a konzervativními voliči. Je to nečekaný vedlejší efekt toho, že se rozhodl soutěžit o Prezidentský palác jako občanský kandidát. 

Nyní se také ukazuje, jak významné bylo rozhodnutí KDH nepostavit vlastního kandidáta a podpořit Korčoka, čímž se přidalo k Progresivnímu Slovensku (PS) a Svobodě a Solidaritě (SaS).

Zpětně to vypadá jako samozřejmost, ale to bývá častý omyl zpětného pohledu. Prvním krokem byla vůbec ne samozřejmá společná účast těchto tří stran na protestech. Právě ona umožnila pozdější shodu na Korčokovi. 

Nyní se to jeví tak, že Korčokovi důvěřují nejen voliči, ale i sami politici těchto stran. Je to důsledkem toho, že není kandidátem žádné z nich, čímž se mohl stát kandidátem všech tří. 

V sobotu se ukáže, zda jej tato podpora vynese až do Prezidentského paláce, ale pokud ano, Korčok může sehrát klíčovou roli při budování důvěry mezi liberály a konzervativci v dalším období. To je první krok k tomu, aby demokratický tábor dokázal v dalších parlamentních volbách nejen porazit současnou vládní koalici, ale také sestavit stabilní vládu.

Reportáž

Půjdu volit, ale absolutně se o to nezajímám

I toto je důvod, proč má smysl dát v sobotu hlas Ivanu Korčokovi. V případě vítězství totiž jeho mandát překračuje období současné vlády, bude mít tedy důležitý hlas při sestavování té nové. 

Smůla Zuzany Čaputové

Politika je často nespravedlivá. Zuzana Čaputová se s těmi nejlepšími úmysly snažila smířit rozhádanou společnost, ale nemohlo se jí to podařit.

Před pěti lety zvítězila, protože – podobně jako dnes Ivan Korčok – reprezentovala demokratickou odpověď na autoritářskou éru Roberta Fica. 

Pokud však bylo jejím cílem smiřovat společnost, měla od začátku dvě velké nevýhody. První z nich byla ta, že kandidovala za PS a se zřetelnými liberálními postoji, což konzervativním politikům (na rozdíl od samotných voličů) usnadnilo ji před volbami nepodpořit a později se vůči ní vymezovat.

Ještě i tehdejší kandidát Smeru Maroš Šefčovič se ze všech sil snažil ukázat voličům, jak je v porovnání s Čaputovou lidový a tradiční (to, že voliče nepřesvědčil, je jiný příběh).

Zároveň se ujala funkce v době, kdy nabíral na síle spor o interrupce a registrovaná partnerství. Její přirozená empatie vůči komunitě LGBT+ pak vyvolávala mezi konzervativními politiky stále větší odpor vůči ní samotné.