Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Komentáře

Dost řečí, je třeba dělat politiku

Ať už se Miloš Vystrčil rozhodne ohledně Tchaj-wanu jakkoliv, dopady na Česko budou významné

Březen 2016: Miloš Zeman a Si Ťin-pching • Autor: Petr Topič / MAFRA / Profimedia
Březen 2016: Miloš Zeman a Si Ťin-pching • Autor: Petr Topič / MAFRA / Profimedia

V poslední době se v Česku začalo říkat, že ve zdejší politice se nic nového neděje. Ale není to tak úplně pravda. Zrovna dostáváme lekci z jednoho nepsaného, ovšem i tak důležitého pravidla: a sice že každý hraje v politice takovou roli, o jakou se přihlásí.

Své o tom teď ví Miloš Vystrčil. Bývalý starosta Telče a hejtman Kraje Vysočina se ve své nové pozici předsedy Senátu souhrou okolností stal momentálně hlavním aktérem zahraniční politiky země. Není to na dlouho, jde vlastně o jedno rozhodnutí, ale ať už bude jakékoliv, ovlivní podobu českého státu víc než kroky, které ve svém rutinním programu podniká vláda.

Vystrčilova úterní schůzka u prezidenta republiky potvrdila dvě podstatné věci. Konflikt s Hradem o to, zda vrchní reprezentant Senátu může i přes nesouhlas Číny jet na státní návštěvu Tchaj-wanu, trvá. A také trvá ponižující nátlak čínské vlády na českou politickou reprezentaci. Jak Vystrčil po odchodu od Zemana prohlásil, dostal v minulých dnech z čínské ambasády dopis s upozorněním, aby se neopovažoval pogratulovat nové tchajwanské prezidentce ke zvolení. „Moje cesta na Tchaj-wan se stává stále reálnější a reálnější. Není možné nadále snášet to, že budeme přistupovat na to, že budeme něčím lokajem,“ prohlásil na to konto předseda Senátu.

Tady už ale nejde o rétorické cvičení, jak dát Číně na dálku najevo nespokojenost. Situace je od smrti Jaroslava Kubery velmi vážná - a je čas mluvit jasně. Pokud se Miloš Vystrčil nechal zvolit do čela horní komory parlamentu, dostal se do nejvyšší politiky, a tak ji musí dělat. A sám jistě ví, že ji bude dělat, ať se rozhodne jakkoliv.

Od Zemana se už nedá čekat, že bude ve vztahu k Číně důstojně hájit zájmy českého státu. Předseda Senátu to ale velkým dílem právě díky Kuberovi stále dělat může. Pravidla hry jsou přitom jasná: pokud Vystrčil tlaku neustoupí, vytvoří se nová šance definovat vztahy s Čínou tak, jak chceme my. To může mít okamžité ekonomické náklady, zato dlouhodobý zisk v podobě důstojnosti a sebevědomí.

Pokud předseda Senátu čínskému tlaku naopak ustoupí, potvrdí to, co si Čína zjevně myslí, tedy že Česko je v podřízené roli a musí poslouchat. To bude mít další důsledky, navíc lze čekat, že v podobném duchu budou s Českem jednat i jiné velké státy. Vystrčil stojí před vážným rozhodnutím jako reprezentant opoziční ODS, která ráda říká, jak by dělala politiku jinak, odpovědněji než Zeman a Babiš. Teď má možnost.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].