Čtyři způsoby, jak neklesnout na úplné dno

Možná máte dojem, že situace na Slovensku dosáhla absolutního dna. Rozložená společnost, zkorumpovaná politika, černé vyhlídky. Máte chuť nad celou republikou zlomit hůl.

Nenechte se však tímto pocitem ovládnout, je to jen klam. Naše země není na dně. A to ani zdaleka. Dno či peklo vypadá jinak.

Skutečné dno (v ekonomickém smyslu) popisuje Martin Pollack ve své knize Americký císař, jejímž tématem je emigrace z Haliče na konci 19. století. Pollack píše o lidech, nazývaných „vzduchaři“ (německy Luftmenschen), kteří se ráno budili nevědouce, jestli v ten den seženou nádenickou práci a budou jíst, nebo zda zůstanou s rodinami další den hladoví. Píše o církevních půstech (během roku šlo o 100, 150 i 200 dní), proti kterým málokdo protestoval, protože beztak nebylo moc co jíst. Píše také o ženách, které své novorozené děti předávaly do péče „stvořitelkám andělů“, tedy smrti, protože je nedokázaly uživit.

„Marjam Blumová z Lvova – podle svědectví sousedů – pravidelně vystavovala přijaté děti nahé nejtvrdším mrazům, až zmodraly, což vždy mělo za následek jejich brzkou smrt. I Blumovou policisté odhalí až po anonymním udání, přičemž se potvrdí, že odpovědný lékař vystavil úmrtní list, aniž by se nad příčinou vůbec zamyslel.“