Bad Bunny ukázal, že nejlepší formou vzpoury proti útlaku je radost

„Jediná věc, která je silnější než nenávist, je láska,“ prohlásil Bad Bunny na začátku února během ceremoniálu při přebírání cen Grammy. Stejná věta se pak v neděli rozsvítila také nad stadionem v kalifornské Santa Claře, kde Bad Bunny odehrál historicky nejsledovanější a v daném klimatu také politickými významy nejnabitější hudební vystoupení v poločase Super Bowlu.

Svůj třináctiminutový set umístil do portorických kulis. Umělec, který už je několik let po sobě bezpečně nejstreamovanějším hudebníkem světa, vzal publikum domů na svůj ostrov a vše postavil na myšlence, že nejlepší formou vzpoury proti xenofobii, homofobii a útlaku je radost. A nikoli radost jako únik před realitou, ale radost coby na odiv vystavené sebevědomí.

Scéna začínala v pomyslném poli cukrové třtiny: Bad Bunny protančil mezi důchodci hrajícími domino a stánky s lokálním občerstvením, v jeden moment dokonce proběhl svatební obřad a následnou veselici, ale při choreografii na polámaných sloupech elektrického vedení zpěvák připomněl období po zničujících hurikánech, kdy Portoriko bylo měsíce bez energie a do dnešních dnů se zanedbaná infrastruktura potýká s častými blackouty.

Před zraky 135 milionů lidí u televizních obrazovek se v necelé čtvrthodině odehrál běžný den obyčejných lidí z Portorika naplněný prací, zábavou i těžkostmi, aby na samém konci Bad Bunny představil vizi zcela jiné Ameriky, než jakou si představují příznivci MAGA. Ameriky multikulturní, inkluzivní, Ameriky, jejímž synonymem nejsou Spojené státy, ale která se počítá jako celý kontinent. Vystoupení bylo už předem zatracováno ze strany konzervativců, Donald Trump se následně vyjádřil, že bylo „naprosto otřesné“ – ale právě proto se stalo tak důležitým. Prostřednictvím popkulturního reje nabídlo vizi společnosti, která nedělí obyvatelstvo na lepší a horší.