I když si vláda Petra Nečase dala jako jedno ze tří přívlastků, které ji mají charakterizovat slovo „protikorupční“, nějaké velké vyšetřování korupce premiér nikdy neměl v plánu. Jeho prioritou byly reformy a stabilizace veřejných financí, ne zatýkání v nejvyšších mocenských patrech. Jenže právě k tomu teď došlo, když během rozsáhlé policejní razie protimafiánského útvaru uvízlo v síti i premiérovo „srdce“, šéfka jeho kabinetu Jana Nagyová.

Měli bychom za to být premiérovi vlastně vděční. Jako první předseda vlády tu totiž umožnil skutečné vyšetřování korupce a pletich - což ho možná teď smete. Ne snad promyšlenou reformou nebo kdovíjakým osobním tlakem, ale zkrátka prostým faktem, že on i jeho bezpečnostní ministři přestali policii a státnímu zastupitelství mluvit do práce.

Díky tomu se detektivové i žalobci emancipovali a začali zjišťovat, že můžou rozplétat i ty skutečně výbušné případy, aniž se musí bát jako například politické šikany (jako za časů vlády Jiřího Paroubka) či rozmetání svých úřadů (jako za Mirka Topolánka a Ivana Langera).

A tak začali pracovat, měli první větší úspěchy, což je posilovalo a nabíjelo. Šlo o nákazu, která se roznesla na více lidí - a výsledkem je nynější bezprecedentní vlna zatýkání v okolí premiéra.

Nevíme, zda si Nečas i po něm udrží přezdívku pan Čistý. Zcela jasné ale je, že přívlastek „protikorupční“ si jeho vláda zaslouží.