ODS čelem vzad

Byla by to skvělá studijní skupina pro psychologa. Stovky delegátů na kongresu kdysi mocné strany, nyní v šoku ze zcela reálné možnosti vlastního zániku nebo minimálně propadu do marginality. V Olomouci byly vidět všechny typické reakce, které lidé obvykle projevují v krizových situacích podobného typu: popření problému, rezignace, iracionální naděje v nečekaný zázrak, brutální vtipkování.

Vtipů se vskutku urodilo dost a dost; a některé mířily do černého. „ODS je jako divoká zvěř – vrací se zemřít tam, kde se narodila,“ zní jeden. V Olomouci byla totiž ODS před třiadvaceti lety založena a tentokrát se tam vrátila za dramaticky jiných okolností. V roce 1991 to byl večírek plný euforie, kdy „všichni s leskem v očích směřovali vstříc skvělé kapitalistické budoucnosti“ - jak vzpomínal jeden z otců-zakladatelů Jan Zahradil.

Zda členové ODS o uplynulém víkendu skutečně zapěli labutí píseň, to se teprve ukáže, nicméně zdá se jisté, že ze všech zmiňovaných reakcí na životní ohrožení nakonec zvítězila ta, která lidem velí, že když něco nefunguje, mají vracet se k tomu, co už jednou fungovalo. Sice se tak horem dolem mluvilo o změně (restartu, faceliftu, adaptaci na nové poměry, zaklekávání do startovních bloků a novém začátku), jenže ODS jakoby se do starých dobrých časů navracela fyzicky i mentálně.

Předsedou si sice zvolila Petra Fialu, který v kandidátském projevu sliboval, že ODS už „nebude stranou minulosti“, ale pak za mohutného aplausu delegátů citoval a odkazoval výhradně na ikony konzervativců, které vládly před desítkami let a ve zcela jiném světě – Thatcherovou, Reagana, Churchilla. Po úspěšných pravicových politicích dnešní Evropy, Davidu Cameronovi či Angele Merkelové, ani vidu, ani slechu.

Prvním místopředsedou se pak stal Jan Zahradil, dlouholetý vrcholný politik strany, tvůrce a symbol evropské politiky ODS, která Česko izoluje a odsouvá na okraj hlavního proudu v Evropské unii. A hlavně – jíž se ODS dlouhodobě odcizuje svým obvykle proevropským voličům. Do vedení pak pronikl další europoslanec a reprezentant tohoto proudu Evžen Tošenovský.

Celá galerie

Řečníci sklízeli největší potlesk, když oprášili nějakou klasickou „klausovštinu“. Miroslava Němcová slavila úspěch s připomínkou patologického odporu ODS k projevům občanské společnosti: místo toho, aby šli aktivisté z Rekonstrukce státu sami do voleb, nutili podle ní „vyděračským způsobem“ politiky, aby se přihlásili k jejich zákonům. Jaroslav Kubera zase bodoval s posměšnými poznámkami o „svazu evropských socialistických republik“, v němž se Německu konečně daří to, co se mu nepodařilo skrze dvě světové války - tedy ovládnout Evropu.

Byly tu ale i lepší vtipy. „Víš, proč je kongres v Olomouci?“ ptal se někdejší místopředseda ODS a ministr spravedlnosti Pavel Blažek nového předsedy Petra Fialy na začátku kongresu. „Aby to měl Ištvan blízko.“

Ivo Ištvan, olomoucký vrchní státní zástupce, rozjel akci, která odhalila mimo jiné zneužívání Vojenského zpravodajství ředitelkou kabinetu premiéra, což vedlo k pádu vlády v čele s ODS. Bývalý předseda vlády Petr Nečas sice pozván nebyl, i když jej spolustraníci nevyloučili z ODS, jako to udělali s jeho nynější manželkou a hlavní aktérkou loňské aféry, Janou Nečasovou-Nagyovou. Jenže se ani nijak nezdálo, že by se ODS dopady tohoto skandálu nějak zásadně trápila - jak má nakonec ve zvyku.

V Olomouci nechyběli ex-poslanci Ivan Fuksa či Marek Šnajdr, kteří dostali podle Ištvana lukrativní trafiky odměnou za to, že přestali podrážet nohy vlastní vládě. Sice je za to nemohl stíhat, ale nic to nemění na tom, že šlo přesně o ten druh politických obchodů, který ODS dlouhodobě poškozuje. Fuksa se Šnajdrem si tu bodře rozprávěli s ostatními delegáty, naopak ignorovali novináře a odbývali je se starou známou odéesáckou arogancí (Fuksa: „Já jsem soukromá osoba, nic říkat nebudu“).

Slibovanému „restartu“ neodpovídal ani fakt, že partaj na kolenou už sice zřejmě definitivně opustili kmotři neboli „političtí podnikatelé“, jak se jim teď nově říká, ale stále se drží lidi, kvůli nimž postupně během let ztrácela důvěru voličů. V sále a před ním tak defilovali aktéři mnoha kauz a skandálů. Juraj Raninec, který svrhl vlastní vládu uprostřed předsednictví EU. Pavel Suchánek, který létal ve společnosti vlivných podnikatelů (a za jejich peníze) na golf do Dubaje. Pavel Drobil, ústřední postava jedné z korupčních kauz. A tak dál.

Takže shrnuto, podtrženo: podle všeho návrat k zastaralé politice a klausovským zásadám, které už nikoho nezajímají - viz výsledek Klausem podporovaných projektů v posledních volbách. A s řadou starých či zdiskreditovaných tváří. Jako kdyby někdo oznámil revoluci v telekomunikacích a pak vypustil poštovní holuby.