To, o čem se nejedná

Finišující prezidentské volby v USA, finanční krize, mnohamiliardové půjčky bankrotujícím státům, rozruch okolo českého předsednictví EU, osud Topolánkovy vlády po prohraných volbách, napjatá situace v ODS, soudružské objetí sociálních demokratů s komunisty. Na nedostatek zahraničních i tuzemských témat, jež přitahují pozornost, si aktuálně rozhodně nelze stěžovat. A leccos může zapadnout. Třeba to, že v Africe zase brousí mačety a schyluje se k dramatu, připomínajícím čtrnáct let starou rwandskou genocidu nilotských Tutsiů bantuskými Hutuy.

„Východní část Demokratické republiky Kongo se proměnila v jeviště masakru, jaký pravděpodobně Afrika nikdy nezažila, a který se odehrává přímo před našima očima v kulisách milionu zoufalých uprchlíků, plánovitě vedených útoků, vraždění, mrzačení, znásilňování, drancování a vypalování vesnic.“ Prohlásil v pátek před odletem do této země francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner.

Jeho slova upřesnil v deníku Le Monde vysoký komisař OSN pro uprchlíky. Boje mezi stoupenci bývalého důstojníka konžské armády Laurenta Nkundy a vládními vojsky propukly v srpnu, na útěku ze svých ohrožených domovů jsou statisíce lidí, kteří bezpečí nenaleznou ani v utečeneckých táborech. „Například o osudu 50 000 běženců napadených povstalci v táborech u města Rutshura v provincii severní Kivu nevíme vůbec nic. Navíc mezinárodní jednotky Unicef čítající na tři sta uruguajských a indických vojáků jsou v tomto městě obklíčeny a tak jen bezmocně přihlížejí,“ popsal vážnost situace zmíněný funkcionář.

Oč v Kongu běží? Tristně se tam již po třetí v průběhu posledních deseti let opakuje boj o moc vedený v duchu rasové nesnášenlivosti. Lokální konflikt na severovýchodě země, který v roce 2006 rozpoutal Národní kongres pro ochranu lidu s cílem vyhnat obyvatelstvo hutujského původu, zakladatel hnutí L. Nkunda začátkem října povýšil na „osvobození konžského národa“. Neboli sesazení současného prezidenta Josepha Kabily.

Lépe řečeno v Kongu těchto dnů se jako v předcházejících dvou případech opět naplňuje tragický scénář, podle něhož přesvědčivě nezvítězí žádná strana, jež by v zemi nastolila stabilní klid a pořádek. Na rychle svolaná mezinárodní konference boje možná zastaví, mrtví budou pohřbení, do konce životů zmrzačením a znásilněním traumatizovaní lidé se snad vrátí do svých domovů, pokud z nich něco zbylo, aby se v budoucnu vše znovu opakovalo.

Kongo tak připomíná doutnající ohniště, systematicky přiživované palivem, které v okamžiku, kdy se patřičné množství otopu nahromadí, zkázonosně vzplane. A my, pokud o tom vůbec uslyšíme, budeme třeba šokovaní počtem obětí, anebo pohoršení ve stylu: Mají tam přece, co chtěli, když se nedokážou mezi sebou smysluplně domluvit.

Jistě, ale ono potřebné palivo jsou mimo jiné také zbraně, jimiž znepřátelené strany bez větších problémů zásobujeme právě my, šokovaný i pohoršený Západ. Zejména Francie a Rusko. O tom se zatím na žádné mezinárodní krizové konferenci bohužel nejedná