Stranický prezident

To tu ještě nebylo. Prezident republiky se zapojil do volební kampaně jedné strany. Pochopitelně je to proti dobrým mravům, protože hlava státu nemá agitovat ve prospěch nějaké partaje. Rozčilovat se nad Václavem Klausem je ale zbytečné, spíše stojí za to uvažovat, proč se tak děje.

Při prezidentských volbách se Václav Klaus a jeho stoupenci smáli námitkám některých komentátorů, že ve druhém volebním období bude Klaus neřízená střela. A to z toho důvodu, že už nemůže znovu kandidovat, takže mu nic nehrozí.

Teď jsme ale svědky toho, že Václav Klaus porušil své sliby, že bude nadstranický. Proč takhle riskuje pobouření veřejnosti? Nejde jen o to, že nemá co ztratit. Václav Klaus cítí, že je blízko svému snu svrhnout Mirka Topolánka (odmítal jeho koncept velké koalice a budoval nezávislou ODS na Klausovi) a chce pomoci nahoru příteli Pavlu Bémovi, kterému nedávno pronášel přípitek na narozeninách.

Aby Bém mohl zahájit sesazení Topolánka, musí uspět jeho pražští kandidáti do Senátu. A proto Václav Klaus vyrazil na Staroměstské náměstí, kde je podpořil. Uvidíme, jestli to naopak nepřinese adeptům na místa v horní komoře parlamentu potíže, protože chování Václava Klause může pobouřit pravicové voliče, kteří nejsou jeho bezvýhradnými stoupenci.

ODS je v nejtěžší situaci ve své historii, protože se hraje o její budoucnost na možná i dvě volební období. Stejně jako na Slovensku udělala pravicová vláda nutné reformy, které jí ale budou stát existenci (kromě dalších důvodů). Z reforem pak bude spokojeně žít levicová vláda, která ale už nebude podnikat nic nepopulárního a tím pravici udrží na dlouhá léta mimo vládní pozice. Fico na Slovensku ukazuje, jak se to dělá.

ODS si to podvědomě uvědomuje, ale místo chladné analýzy zmatkuje. Někde už dokonce krajští politici této strany prohlásili, že budou se sociálními demokraty prosazovat, aby zdravotnické poplatky platily za občany kraje. Tak moc stojí o křesla v regionálních radách. Tím ale popírají smysl své vlastní vlády a svým způsobem i své strany.

Jestli se chtějí občanští demokraté odsoudit do pozice marginální partaje, která bude k moci připuštěna jedině tehdy, když jí to ČSSD dovolí, pak jí nezbude nic jiného, než svrhnout současnou vládu (možná už dnes) a pustit se do předčasných voleb.

Představa, že Pavel Bém nějakým způsobem pomůže ODS z potíží, je poměrně naivní. Je to sice populární politik, ale jeho ohlas u veřejnosti je stejně chatrný, jako byl kdysi u Stanislava Grosse. Bém může být pro ODS prospěšnější jedině v tom, že by se s ČSSD snáze domluvil na nějaké formě vlády. Co by ale bylo jednorázově „prospěšnější“ pro ODS, nebude s velkou pravděpodobností prospěšnější pro tuto zemi.