Glosa•16. 2. 2010•1 minuta
Stadion pro Martinu
Je to něco jako nepodmíněný reflex. Když náhodou čeští fotbalisté vyhrají nějaký mač, vyrojí se vzápětí „legitimní“ požadavky na stavbu národního fotbalového stadionu.
Přínos by byl přece „zásadní“ – možná tak jednou ročně (v lepším případě) by mohlo jít na fotbalovou podívanou víc než dvacet tisíc Čechů (tolik se jich dnes vejde na hezký, ale poměrně nevyužitý stadion Slávie).
Nevýhodu těchto plánů ale vidíme online na příkladě hokejové arény v pražských Vysočanech: obrovské peněžní ztráty, které nemá kdo zaplatit.
Nepodmíněný reflex znovu zafungoval teď po neděli, kdy v Kanadě vyhrála rychlobruslařka Martina Sáblíková. Včera večer jsme mohli v hlavních televizních zprávách jako událost číslo jedna sledovat, jak se Velký Osek u Kolína, kde paní Sáblíková žije, snaží sehnat investory na stavbu první rychlobruslařské haly. Cena – prý miliardu a půl, termín – příští rok.
Starosta sice ujišťuje, že i s přilehlým hotelem to celé zaplatí soukromníci, docela dobře si ale lze představit, jak už se různí političtí lobbisté ze všech stran srocují, aby pro Martinu, její halu a dalších asi patnáct českých organizovaných rychlobruslařů vymohli peníze od státu. Právě to jsou chvíle, kdy z každého českého sportovního zlata musí být člověk poněkud nesvůj.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
