Glosa•21. 7. 2007•2 minuty
Sobotní Eintopf Gott
Ještě teď zní ta televizní upoutávka člověku v uších. „Každý, kdo umí aspoň trochu německy, ví, že Karel je bůh.“ Tenhle povedený chyták teď z veřejnoprávní televize zní dost často, protože – a teď, pokud to nevíte, se něčeho podržte – je lákadlem na sobotní večery u ČT 1. Tam totiž poslední týdny běží záznamy koncertů Karla Gotta z Lucerny z let 1978 a 1979.
Ještě teď zní ta televizní upoutávka člověku v uších. „Každý, kdo umí aspoň trochu německy, ví, že Karel je bůh.“ Tenhle povedený chyták teď z veřejnoprávní televize zní dost často, protože – a teď, pokud to nevíte, se něčeho podržte – je lákadlem na sobotní večery u ČT 1. Tam totiž poslední týdny běží záznamy koncertů Karla Gotta z Lucerny z let 1978 a 1979.
Co s tím? Cynik se pousměje, citlivější povaha možná sáhne po krabičce kinedrylu, realista nejspíš pokývá hlavou: tak to zkrátka v Česku chodí.
Když televize začaly dávat majora Zemana nebo Ženu za pultem a další normalizační běsy, dalo se možná pochopit, že někoho láká dějová zápletka, kriminální napětí nebo melodramata těch obyčejných českých osudů. Sice nevkus a občas sprostota (když byla řeč o třídních nepřátelích), ale takové holt byly naše tehdejší životy, takže i jejich dramatizace.
Karel Gott z roku 1978 posouvá tuhle perverzní nostalgii po normalizaci ještě dál. Karel Gott z roku 1978 je symbolem nízkosti, ubohosti a ohnutých zad, jakých je český umělec schopen. Karel Gott z roku 1977–1978 je vedle herečky Švorcové hlavním řečníkem na antichartě, nejubožejším kusu husákovské socialistické revue. Od té doby patří osobitá gottovská grimasa z té doby do panteonu největších českých kolaborantů.
Jenže koho to zajímá. Celebrita (tentokrát klausovská) žije dál a televize evidentně ví, co dělá. Pro její diváky už je Gott z konce 70. let zase jen „kopec dobré muziky“ na sobotní večer.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
