Problémy s autorstvím

Soubor reportážně laděných snímků z rakousko-uherského tažení v Haliči a na italské frontě pořídil fotograf 28. a 47. pěšího pluku Jindřich Bišický. Fotky pak léta ležely u něj doma v krabicích, než je Bišického vnuk ještě coby gymnazista půjčil jednomu spolužáku a ten už mu je nevrátil. Objevily se až právě teď na Hradě.

Pro historiky fotografie je to další důkaz, že je tu ještě pořád dost bílých míst, která se dají vybarvovat. Bišického soubor je unikátní tím, že ačkoli vznikal na oficiální armádní zadání, působí jako naprosto civilní pohled na každodenní život vojáků, a to pořizovaný dlouhodobě, určitě mnoho měsíců, nejspíš i několik let. Není zas tak velkou nadsázkou označovat ho teď za „Sitenského první světové války“. Srovnání s reportážemi o životě našich pilotů za druhé války se totiž přímo nabízí, ačkoli Bišický v nich neprojevoval zdaleka tak výrazné estetické cítění jako Ladislav Sitenský – ten by navíc před všemi těmi mordy na haličských pláních při své citlivé povaze nejspíš raději sklopil objektiv.

Druhá fotografická zpráva z minulého týdne je špatná: Spousta snímků reprodukovaných na obálkách časopisů Vanity Fair či Rolling Stone naopak svého autora možná ztratí, respektive ten už se nebude moci pyšnit vlastnictvím jejich práv.

Annie Leibovitzová

se totiž ukázala být nejen ojediněle dobrou fotografkou, ale i ojediněle špatnou hospodářkou. Jestli do začátku září nesplatí dluh čtyřiadvacet milionů dolarů, což není pravděpodobné, zabaví jí v Americe majetek včetně autorských práv na její legendární portréty. Do nákupů nemovitostí totiž vrážela mnohem víc, než si – přes svůj horentní plat – dokázala vydělat.

Na jaře jsem viděl v Berlíně její retrospektivu, konala se v bývalé poště na Oranienburger Strasse. Budovu v budoucnu čeká rekonstrukce, ale zatím vypadá, jako by z ní nedávno odešli poštovní úředníci: návštěvníci chodí po ošlapaném linu, fotky visí na oprýskaných zdech se starými zářivkami, jeden sál tvoří tělocvična s basketbalovými koši. Říkal sem si, že se ten chudý prostor k zobrazovanému luxusu na portrétech všech těch herců, politiků a celebrit moc nehodí. Teď to ale vypadá, že to byla vzhledem k autorčině budoucnosti hodně příhodná instalace.

Glosa převzata z tištěného Respektu 34/09