Populistovo zakuckání

Španělský král Juan Carlos II. na nedávném Iberoamerickém summitu nevydržel agresivní slovní výpady venezuelského prezidenta Hugo Cháveze, který tvrdil, že bývalý španělský předseda vlády José Maria Aznar byl fašista a také neustále skákal jiným státníkům do řeči. Jinak poklidný a mírný monarcha se naklonil k mikrofonu a podrážděně Cháveze okřikl: „Por qué no te callas?!“ (Proč už nezmlkneš?!).

Jakoby tou jednoduchou větou promluvil z duše mnohým Venezuelanům a také Chávezovi svým slovním políčkem tak trochu věštil budoucnost. V nedělním referendu, ve kterém se hlasovalo o návrhu změny ústavy a reformách, které by Chávezovi mimo jiné zaručily doživotní možnost kandidovat na prezidenta, Chávez poprvé po deseti letech neuspěl.

Výsledek venezuelského referenda je překvapivý v mnoha ohledech. Tím prvním je velmi nízká volební účast (56 %), která za normálních okolností nahrává Hugo Chávezovi a jeho velké základně věrných voličů. Překvapivé je i to, že Chávez svou prohru bez jakýchkoli vytáček uznal, vítězným oponentům poblahopřál a pobídnul je, ať jdou oslavovat. Co se tedy stalo, že se venezuelská společnost postavila svému populistickému prezidentovi, „apoštolovi socialismu 21. století“, který o Ježíši Nazaretském tvrdí, že byl komunista, a jehož heslem je „socialismus nebo smrt“?

Především Hugo Chávez navrhl balík reforem a změnu ústavy příliš obsáhle a dotkl se přitom občanských svobod, které jsou Venezuelanům drahé: pro sebe podmínil doživotní možnost prezidentské kandidatury, pro policii právo zatýkat během výjimečného stavu lidi bez obvinění, chtěl posílit svůj dohled nad centrální bankou, snížit volební právo z 18 na 16 let, zavést šestihodinovou pracovní dobu… Zejména poslední bod musel působit pro mnohé občany jako výsměch – podle reálných odhadů expertů se nezaměstnanost pohybuje až kolem 50 %, i když oficiální statistika mluví o 15 %.

Svou roli určitě sehrála i Chávezova agresivní zahraniční politika. Venezuelský prezident po konfliktu se španělským králem z Iberoamerického summitu odjel a prohlásil, že pokud se mu monarcha neomluví, zmrazí diplomatické vztahy, v jiných souvislostech zase mluvil o znárodnění španělských bank. Španělský král přitom ve Venezuele patří k oblíbeným státníkům, ať už jako postava, která symbolicky spojuje celou Latinskou Ameriku svým odkazem ke společným historickým kořenům, tak i tím, že jeho žena při různých katastrofách přijíždí do Latinské Ameriky s humanitární pomocí a celá královská rodina naplňuje snový obraz mnoha latinskoamerických telenovel. Nezanedbatelný je i počet několika set tisíc Španělů, kteří ve Venezuele žijí.

Během posledního týdne se pak Hugo Chávez znovu rozhádal i s kolumbijským prezidentem Álvaro Uribem, který ho napomenul podobně jako Juan Carlos, že se nemůže hádat a destabilizovat tak celý latinskoamerický kontinent. Přesto pak ještě Hugo Chávez už poněkolikáté obvinil USA, že připravují atentát na jeho osobu a vyhrožoval, že jim zavře kohouty s ropou. Tentokrát mu ale agresivní rétorika evidentně nevyšla.

Postavili se proti němu studenti, církev a lépe se podařilo vyburcovat voliče i rozhádanou opozici. Hugo Chávez sice nedávno neprodloužil vysílací licenci poslední nezávislé televize RCTV v zemi a tím ji de facto zlikvidoval, všechny hlavní deníky v zemi ale patří nebo straní opozici a jednou z nejsledovanějších televizí stále zůstává opoziční Globovisión. I když tedy Hugo Chávez opanoval svými projevy na podporu reformy státní kanály, kampaň opozice byla silnější. To ale ještě nic neznamená, protože i za těchto podmínek v minulém referendu Hugo Chávez dostal od svých občanů povolení vládnout pomocí dekretů.

Zatím tedy není důvod jásat. Venezuelská opozice je stále roztříštěná, Hugo Chávez dál autoritářsky vládne a rozhodně nechce na svoje „reformní“ snahy zapomenout. „Jsem si jistý, že velká většina Venezuelanů je s námi a ne s těmi, kteří řekli reformě ´ne´,“ citoval ho španělský deník El País. „Nezúčastnili se referenda kvůli pochybám a nedorozuměním. Chyběl mi čas a kapacita, abych jim všechno lépe vysvětlil. Jsou ale i další politická a statistická fakta, která musíme vzít v úvahu a počítat s nimi v našem pokračujícím boji.“

Bývalý paragán tedy rozhodě zmlknout nechce. I výsledky referenda podle všeho přijal tak poklidně jen proto, že se bál bouřlivých demonstrací, které by prý v případě zpochybnění výsledků podpořila i armáda.

Jediné v co lze tedy doufat je, že odpůrci Hugo Cháveze získali větší sebevědomí a budou v polemice odvážnější a hlasitější. Jejich protivník totiž neháže flintu do žita. Jak je slyšet z citace Hugo Cháveze, poučil se a příště bude opatrnější. „Nebuďte smutní,“ vzkázal svým voličům. „Toto není porážka, jen další prozatím.“

Málem by se spolu se španělským králem chtělo zvolat: „Por qué no te callas!“