Morálka a peníze

„Každý člověk ve vedoucí pozici, včetně topmanažérů, musí být vzorem pro společnost,“ prohlásil včera ředitel Deutche Bank Ackermann. V Německu se totiž právě rozjíždí největší skandál s neplacením daní v historii a zatím se mluví o počtu 900 prominentních manažérů. Prvním smutným hrdinou je (bývalý) šéf Deutche PostKlaus Zumwinkel, schopný a bohatý muž s pravidelným příjmem milionů eur ročně. A přesto mu stálo za to obejít německé zákony a uložit si v bance v Lichtenštejnsku peníze, aby se vyhnul placení daní.

Němečtí politici jsou rozhořčeni, ministr financí mluví o zničení „veřejné morálky“, která ohrožuje důvěru v sociálně-tržní hospodářství, předseda průmyslové komory zdůrazňuje, že podnikatelé a manažéři jsou nositelé speciální společenské odpovědnosti.

Odpovědí na podobné skandály byl v minulosti argument neoliberálů: snižte podnikatelům daně, ti přestanou stát podvádět a získají na tom všichni: zlepší se platební morálka a ekonomika bude růst rychleji. Jenže dnes už je tato zdánlivě neprůstřelná logika poněkud zvětralá. Stovky a tisíce manažérů investičních fondů, jejichž platy jsou v zemích jako je Británie či USA, kde Margaret Thatcherová a Ronald Reagan kdysi nastartovali neoliberální reformy, obrovské (a „daně platí menší než uklizečky“, varoval loni v létě jeden z těch moudrých podnikatelů Nicholas Ferguson v rozhovoru pro Financial Times), nejsou právě příkladem uvědomělé společenské odpovědnosti. Když praskla bublina levných hypoték, „mnozí budou cítit jako křivdu, že zatímco v čase finančního boomu si ti superbohatí nahrabali ještě víc, náklady za krizi poneseme všichni“, píše Robert Peston, šéf ekonomického zpravodajství BBC ve své nové knize „Kdo vládne Británii?“. A tvrdá kritika astronomických platů manažérů a předsedů různých dozorčích rad a jejich daňových výhod roste v USA a Británii už delší dobu.

Za jistých okolností je ale už téměř jedno, jak vysoké jsou daně. Pan Zumwinkel je tak bohatý člověk, že by ho placení vyšších daní opravdu nemělo bolet. A přesto se jim snažil vyhnout. Zvláštní na tom je, že jeho chování není jen nemorální, ale i hloupé, neboť jím jen posiluje hněv chudších vrstev, který může ohrozit právě bohaté. Leda, že by tichý předpoklad, že bohatí lidé jsou také moudřejší a odpovědnější než ti chudí, neplatil.