Města a kola

Že se lze po městech daleko snáze, rychleji a úsporněji pohybovat na kole než automobilem nebo hromadnou dopravou, jistě není u vědomí přecpaných ulic i stoupajících cen pohonných hmot i jízdenek nový a revoluční objev. A člověk nemusí mít ani potřebné vybavení, když má to štěstí, že žije v metropoli, která je tomuto způsobu dopravy nakloněná. Což je právě případ Paříže, kde včera oslavili přesně rok od zavedení ve velkém systému tzv. vélos en libre-service (kola k volnému použití), Pařížany velmi rychle přejmenovaná na „velib“.

Po obou březích Seiny dnes existuje už na 1 200 stanovišť, lépe řečeno stojanů, v nichž čekají na pravidelné i příležitostné cyklisty řady šedých kol. Jejich celkový počet činí 16 000. V případě nutnosti, zájmu či pouze jednoduché chuti projet se na kole, je pak možné za částku 1 eura „velib“ v podobě klasického dámského bicyklu s nosičem před řidítky zapůjčit na 24 hodin a v jakékoliv části francouzského hlavního města v tomto rozmezí opět vrátit do libovolného stojanu. Existují však i platby 5 eur na týden, anebo roční předplatné v hodnotě 29 eur. Systém vypůjčení se přitom nemění. Pro srovnání cena měsíční jízdenky v RATP (obdoba pražské MHD) vyjde na 55 eur.

Za poslední rok bylo proto v Paříži zaregistrováno na 26 milionů takto použitých kol, v průměru okolo 120 tisíc denně. Čísla pak šplhají ještě výš hlavně v době stávek hromadné dopravy. A ty jsou v této zeměpisné oblasti vskutku hojné. Což ale pranic nezpochybňuje úspěch veřejných půjčoven, které pařížská radnice zavedla. To samé platí o Londýně i dalších západoevropských městech.

Jak je česká metropole v tomto směru třeba od Paříže ještě pořád daleko, ukazuje dnešního rána tristní pohled na stojan městských kol k vypůjčení před Masarykovým nádražím. Stojí tam tři, z toho dvě jsou očividně v nepojízdném stavu. Navíc jde o aktivitu, kterou v hlavním městě provozuje pouze obvod Praha 4, a z dvaceti stojanů rozmístěných jen po Karlíně tak lze použít maximálně třicet kol. Jinými slovy vydat se, pokud to technický stav dopravního prostředku dovolí, na žlutém bicyklu ze systému homeport po Praze, znamená plánovat trasu tak, aby se cyklista znovu vrátil tam, odkud vyrazil.

Což navíc při známé ohleduplnosti a klidu českých řidičů za volantem rovněž není až tak evidentní. Možná i z tohoto důvodu se proto Praha do podobné aktivity nehrne. Ostatně dovedete si představit, že by do ulic metropole den co den vyrážela třeba jen polovina pařížských uživatelů kola velib, tedy 60 tisíc cyklistů?