Kdo rozbije atom

„Česko nemá do budoucna příliš jiných možností než jadernou energii.“ Tahle věta nezazněla z úst opozičního lídra, ale premiéra vlády, která má v programovém prohlášení stop novým Temelínům. Jak tomu rozumět? Vypochodují zítra slavnostně nejzarytější odpůrci jádra - zelení – ze Strakovy akademie a zavelí k předčasným volbám? Žádná polévka se nejí tak horká, jako když se uvaří, ale průlom to je.

Když zelení na koaličních vyjednáváních navrhli „zmrazení jaderného programu“, vyběhl prý ministr průmyslu a obchodu Říman z místnosti se slovy, že s takovými extremisty nebude jednat. Z extremistů se stali spojenci a ODS musela se skřípěním zubů zapomenout na jednu ze svých klíčových představ o energetice. Na Topolánkově kapitánském můstku se ovšem od té doby ozývá klepání z podpalubí. Jde o budoucí miliardy a firma ČEZ nechce zaostat za konkurencí.

Před několika měsíci proběhl na půdě hospodářského výboru sněmovny nenápadný seminář, který současnou debatu předznamenal. Na polouzavřené akci se sešla většina lidí točících se kolem energetiky - kromě manažera ČEZ i šéfka spřízněného úřadu pro jadernou bezpečnost, uhlobaroni a nejrůznější lobbisté s vesměs neznámými poslanci sociálních a občanských demokratů a komunisty. Po počátečních neutrálnějších proslovech si vzali slovo komunisté a šli rovnou k věci: šest zelených poslanců podle nich nemůže blokovat rozvoj celého průmyslu. „Musíme sdělit vládě, která chce čistotu zdrojů, aby věděla, jaké to bude mít dopady,“ rámuje debatu předseda výboru Vojíř (ODS). „My přece na vládu nemusíme brát ohled,“ přisazuje si komunistický poslanec Snopek.„Stačí, když se výrobci dohodnou s místními.“ Jeden z poslanců ČSSD nesměle přiznává, že by přece jen byl pro nějaké k přírodě šetrnější energii. „Na tu si musíme ale jinými zdroji vydělat,“ uzemňuje ho Jiří Feist z ČEZ. Na první pohled je vidět mezi ním a politiky rozdíl několika tříd, razantní manažer střílí jako kulomet jedno číslo za druhým, když skončí, poslanci buď mlčí, nebo přikyvují. „Dneska už nemůžeme lidi nahnat do paneláků,“ říká státotvorně poslanec Vojíř.„Ale když budeme opatrní a nepokazíme to, máme velkou šanci na úspěch. Veřejnost je k využívání jádra a uhlí nakloněna“.

Mezitím zájmy jaderného průmyslu vybublaly několikrát na povrch. O zprávě vyslance pro energetickou bezpečnost Václava Bartušky, která otevřeně mluvila o potřebě nových jaderných elektráren, zakázal ministr životního prostředí Bursík vůbec mluvit na veřejnosti. Ani pokus udělat z rozhodování o jádru trojského koně opozice, se bývalému ministru průmyslu Urbanovi nevyvedl. Pro zelené je to zkrátka tak zásadní otázka, že by kvůli ní byli ochotni vládu potopit. Kdyby Bursík ustoupil, těžko by pak odrážel útoky vnitrostranické opozice, která mu i tak vyčítá, že toho ve vládě ze zeleného programu prosadil minimum. Mocensky vzato ODS zelené ve vládě životně potřebuje, takže slova premiéra Topolánka znějí překvapivě. Je ale nutné je číst pozorně. Česko podle něj nemá příliš mnoho jiných možností do budoucna. V programovém prohlášení vlády stojí, že kabinet v tomto volebním období nebude plánovat ani stavět nové jaderné elektrárny či jejich bloky. Na tom se zřejmě nic nemění. Až se bude jednat o další vládě, možná bude jiná konstelace. Zatím se neděje nic. Jen premiér cítil při tom tlaku potřebu uklidnit lobbisty (vně i uvnitř své strany), že zákaz jádra není navěky.

Zelení mají nějaký čas na rozmyšlenou. Celkem vzato jsou v defenzivě podobně jako zmiňovaný sociální demokrat na zasedání hospodářského výboru. Zatímco energetici kreslí křivky rostoucí spotřeby a klesající výroby, od zelených jsme se zatím žádná čísla nedozvěděli. „Nejdřív musíme šetřit,“ zní z jejich sídla. „Náš průmysl je dvakrát víc energeticky náročný než u západních sousedů. A musíme nejdřív využít všechny možnosti obnovitelných zdrojů. Pak se teprve můžeme bavit o něčem dalším.“ Dokud nebudou na stole přesné analýzy, kolik se dá ušetřit, kolik může být podíl obnovitelných zdrojů a čím případný výpadek stávajících uhelných elektráren nahradit, bude znít jejich kritika atomové energie spíš ideologicky než věcně.