Džentlmeni ze Strakovky

Vláda uspořádala na konci minulého týdne na štiřínském zámku jakýsi team building, kde bylo ze strany znalců etikety ministrům přednášeno o tom, jak se mají oblékat a chovat, aby důstojně reprezentovali zemi během českého předsednictví Evropské unii.

Od místopředsedy vlády Alexandra Vondry, suverénně největšího fešáka Topolánkova sboru, jsme se dozvědeli, že ukázky toho, jak se „neoblékat“ si ministři demonstrovali na fotografiích členů „minulých vlád.“ Zase jsme u toho otravného černobílého vidění světa, na kterém tato vláda tak často demonstruje smysl své existence. Máme co do činění nejen s odvážnými reformátory, kteří milují Ameriku, ale navíc se tito hoši liší od nevkusných „socanů“ tím, že jsou to již dnes - bez potřeby školení - skvělí elegáni.

Nic proti školením etikety, ale nebylo by daleko zajímavější učit se chyby na fotografiích tohoto vládní sboru? Když si totiž sám myslím, že už teď jsem skvělý (nebo rozhodně lepší než ti minulí), proč bych se měl tedy něco učit? A s trochou odstupu si stačí vzpomenout, že například bývalý místopředseda vlády Martin Jahn se uměl oblékat lépe než lecjaký člen této vlády.

Premiér Mirek Topolánek zase v souvislosti se Štiřínem pravil: „Chtěl jsem předvést, jak vypadá džentlmen z české vlády. Proto jsem si vzal na večeři blejzír, světlejší kalhoty, košile samozřejmě musela být delší než rukávy saka.“ To je všechno hezké, ale džentlmen patrně nedělá v parlamentu vulgární gesta ani neříká akreditovaným novinářům, že jsou „ksindl“.

Jsou lidé, kteří mají pro Topolánkovo chacharství slabost. Proč ne? Lze to chápat, každý koneckonců shledává „kouzlo osobnosti“ v něčem jiném. V džentlmena se už ale Topolánek ve svém věku asi nepromění, i kdyby měl na

sobě nejdražší smoking.