Palermo ze severu
Roman Houska byl léta v ČSSD a vůbec na severu Čech synonymem pro nečisté kšefty a zákulisní mocenské hry
Roman Houska je mrtvý a jen těžko se v jeho případě naplňuje pravidlo, že o mrtvých se má mluvit jen dobře. Pan Houska byl léta v ČSSD a vůbec na severu Čech synonymem pro nečisté kšefty a zákulisní mocenské hry. To dobré z jeho života na veřejnost neproniklo, víme o něm především to, že jeho vyjednavací schopnosti stojí za úspěšnou kariérou bývalé ústecké hejtmanky a jeho životní partnerky Jany Vaňhové - dnes je náměstkyní komunistického hejtmana Bubeníčka.
Před jejich garáží chomutovského domu včera Romana Housku někdo zastřelil a z ČSSD už zaznívají hlasy, že vražda sociálního demokrata neměla co dělat s politikou, nejspíše prý s jeho podnikáním. To je samozřejmě možné, dokonce pravděpodobné, ale je taky potřeba mít na paměti, že pan Houska nebyl ledajaký sociální demokrat, ale straník vysoce postavený. Seděl ve vedení krasjké organizace v Ústí nad Labem a kolegové jej zvolili i do širokého vedení ceslostátní ČSSD, do takzvaného výkonného výboru. Naposledy rozhodoval pan Houska hlasováním v hotelu Olšanka o osudu předsedy Bohuslava Sobotky v kauze nepovedeného stranického puče.
V kontrastu s tím, jak tohoto mimo jiné dlouholetého asistenta chomutovského poslance Jaroslava Krákory volili jeho kolegové do vrcholných funkcí, je jejich pramalá znalost o životě pana Housky. Dnes, den po vraždě, nenajdete v ČSSD nikoho, kdo by uměl vyjmenovat, čím se Roman Houska vlastně živil a v souvislosti s jakým podnikáním to tedy měl být nejspíš usmrcen. Samozřejmě je pravděpodobné, že o tom nechtějí mluvit, ale ani z veřejných zdrojů nelze činnost mrtvého muže vysledovat.
Co z nich však vysledovat lze, jsou informace o problematické obchodní minulosti. V devadesátých letech byl obžalován, že vydíral podnikatele, kteří měli zájem o privatizaci stejných objektů jako on, kauzu však soudy řešily tak dlouho, až nakonec byla kvůli délce trvání zrušena. Za jeho firmou zůstával dluh Konsolidační agentuře a peníze, které vydělal na prodeji pozemků Globusu, někdo z účtů v hotovosti vybral a převedl bůhvíkam. I po zlomu milénia se policii nahlásili lidé, které prý vydíral, ale neměli na to svědky. Odsouzen k podmínce byl za svůj život jen jednou, když přejel nohu strážníkovi, který ho káral za špatné parkování. A vloni přišel o řidičák, když se odmítl podrobit zkoušce na alkohol.
Tohle všechno by se v nekrologu moc dobře nevyjímalo. Co však není dobré pro nekrolog, je zjevně dost dobré pro stranickou kariéru. V případě vraždy Václava Kočky na křtu knihy Jiřího Paroubka před pěti lety se ozvaly stíny vekslácké minulosti sociální demokracie, v případě pana Housky, opakovaně voleného sociálními demokraty na výsluní, se však ozvala přítomnost.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].