Nesledovat, prosím
Po malebných ulicích Třebíče chodí ležérně s rukama v kapsách. Kolemjdoucí mu přátelsky kynou, ale v těch kapsách se skrývá nervový paralyzér z výzbroje izraelské armády.
Po malebných ulicích Třebíče chodí ležérně s rukama v kapsách. Kolemjdoucí mu přátelsky kynou, ale v těch kapsách se skrývá nervový paralyzér z výzbroje izraelské armády. Není to jen chlapácké gesto – šéf Horáckých novin František Ryneš (58) o tom ví své. Svými články, v nichž kritizuje podezřelé obchody třebíčských radních, získal řadu sympatizantů, ale i nepřátel.
Dostává výhrůžné esemesky, někdo mu rozbíjí dlažebními kostkami okna, a jednou ho dokonce dva muži zbili a hodili do řeky. Když se nervózní muž rozhodl bránit sám, čekala ho další rána. Přestože na kameru nahrál dva násilníky, jak mu rozbíjejí okna, a přestože se oba policii přiznali, soud je osvobodil. A pan Ryneš naopak musí platit pokutu za to, že nelegálně puštěnou kamerou na svém domě ohrozil soukromí mužů, kteří ho napadli. Právě v tuto chvíli se můžeme pustit o pár pater výš. Po sporu o policejní radary je tady další případ, který řeší, co je důležitější. Je to ochrana před agresorem, nebo dokonalá čistota postupu, jímž se oběť brání proti útočníkovi?
Tohle není důkaz
Třebíč je podivné město. Na jednom vršku úchvatná románská bazilika a křivolaká židovská čtvrť s emblémem památek UNESCO, na druhém radnice s jednou z nejhorších pověstí v zemi. Kvůli nevýhodnému prodeji pozemků podala na vedení města trestní oznámení protikorupční organizace Transparency International, hospodaření radních šetří Nejvyšší kontrolní úřad, za odvolání radních před časem neúspěšně demonstrovaly tisíce lidí. „Radnice nefunguje, zatímco jiná města mají podány žádosti do evropských fondů za stovky milionů, tady skoro nic,“ říká zastupitel za nejsilnější stranu ODS Daneš Burket, který na protest proti politice své strany odstoupil z místa radního.
Dům muže, který tyhle problémy protáhl novinami – a sklidil za to plácání po ramenou i tvrdou kritiku –, je těžké minout bez povšimnutí. Je na něm patrné, jak se František Ryneš snažil ochránit své soukromí před útokem z ulice.
Zeď je zvýšená, z okna vykukuje jenom horní část bílé bezpečnostní žaluzie. Ani to jeho „kritiky“ neodradilo, začali házet kostky a kusy betonu z druhé strany. Pan Ryneš se proto obrátil na policii a ta mu poradila, aby si na dům nainstaloval kameru. Soukromé „oko“ je přidělané na fasádě domu a snímá průčelí domu, okna a přilehlou část ulice.
Jedno okno je rozbité: do něj se pár týdnů po instalaci kamery v říjnu loňského roku trefili dva muži a kamera je zachytila. František Ryneš předal záznam policii a ta na jeho základě vytipovala možné pachatele.
Jeden z nich, Jiří Eis, v protokolu detailně popsal, jak jeho kumpán Josef Truhlář vystřelil do okna velkým prakem. Dávalo to smysl: Truhlář si v minulosti pro nejrůznější zločiny včetně vloupaček odseděl deset let a současně se jako někdejší člen ODS (vystoupil ze strany před dvěma roky poté, co na jeho kriminální minulost upozornily Rynešovy Horácké noviny) dobře zná s vedením radnice. Ve vzduchu visí už dlouhé měsíce podezření, že za útoky na pana Ryneše stojí právě Truhlář a kamera tuhle verzi potvrdila.
Tím ale výčet jejích „úspěchů“ končí. Případ dospěl až k obžalobě z výtržnictví a poškozování cizí věci, ale Okresní soud v Třebíči Josefa Truhláře letos v lednu zprostil obžaloby v plném rozsahu. „Záznam útoku byl bezcenný, konkrétního pachatele jsem na něm nepoznal,“ zdůvodňuje rozsudek soudce Jaroslav Krátký. Zbytek se dohrál podle osvědčeného scénáře: korunní svědek obžaloby během vyšetřování změnil názor a u soudu odmítl zopakovat to, co řekl na policii.
Budiž: státní zástupce i pan Ryneš přiznávají, že by Josefa Truhláře na záznamu nepoznali. Záběry měly smysl spíše kvůli tomu, že na jejich základě promluvil Truhlářův kumpán. Státní zástupce Zdeněk Špaček se ale zlobí, že soudce Jiřího Eise k výpovědi aspoň trochu nenutil. „Měl mu uložit pořádkovou pokutu padesát tisíc korun. A to lze i opakovaně,“ říká státní zástupce. Soudce tento pohled nesdílí: podle něj je důležitější, že svědek má na své mlčení v soudní síni prostě právo.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].