Můj nepřítel kapitalista
Tajemný svět hráčů na finančních trzích je stále mocnější, experti se ale neumí shodnout na tom, jak moc reálně ovlivňuje ceny zboží, které denně kupujeme.
Někdy jsou to krátké věty, které o člověku prozrazují nejvíce. Věty, které padají jen tak mimochodem, téměř neúmyslně a které lépe než dlouhá vysvětlení vyjadřují, o co vlastně jde. Michael Müller takovou větu také má, zní: „Nejsme žádní hazardní hráči.“
Müller sedí ve své kanceláři ve Frankfurtu nad Mohanem, metropoli německého kapitálu: šedivý koberec, registratura, telefony, vlastně nic zvláštního – kdyby nebylo těch monitorů. Hned čtyři oddělují Müllerův psací stůl od zbytku kanceláře. A za nimi začíná velký, vzdálený svět: Kolik stojí ropa na burze v New Yorku, kolik stříbro v Londýně? Jak to vypadá se zásobami pšenice v Austrálii? Kolik prasat se dnes nabízí v Chicagu? A jak si dnes stojí rekordně posilující česká koruna?
Stačí pár kliknutí myší a Müller ví, jestli olej nebo skot slibují větší výnosy. A dosáhnout co největšího výnosu – to je jeho džob. Ve společnosti Union Investment, jednoho z největších investičních podniků v Německu, tento 40letý matematik s trochu rozcuchanými vlasy obarvenými na blond spravuje několik fondů, které se zaměřují na obchod se surovinami.
Klienti mu na to za poslední dva roky svěřili pozoruhodných 1,3 miliardy eur a dnes ho vychvalují za tučné výnosy mezi dvaceti až třiceti procenty. Se stejně pozitivními reakcemi na svoji práci se však Müller nesetkává všude. Naopak.
Během posledních týdnů skoro neuplynul den, aniž by novináři, politici či různí experti na Müllera a jeho kolegy nenadávali: Finanční investoři – tak zní výčitka – nesou vinu na tom, že ceny ropy a plynu neustále stoupají. Svou ziskuchtivostí prý vyhánějí ceny nejen energie, ale také potravin do takové výše, že lidé v chudších zemích si už nemohou dovolit ani ty nezákladnější věci, jako jsou třeba chleba či rýže.
Tihle „spekulanti“, jak jim rádi říkají politici, jsou poměrně novým fenoménem globálního kapitalismu. Podle kritiků představují vážné ohrožení světového hospodářství, ale i politické stability a koneckonců ovlivňují také přežití mnoha milionů lidí. Není tedy divu, že také Michael Müller nechce mít se slovem „spekulant“ nic společného.
Jsou ale všechny tyto výčitky na adresu investorů oprávněné? Skutečně přispěli k tomu, že se ceny ropy, pšenice či kakaa vyšplhaly na dříve nevídanou úroveň? Nebo slouží spíše jako obětní beránci za něco, co zavinili jiní či co jde na vrub přirozenému vývoji globalizace? A jakými prostředky by politika proti těmto spekulantům měla zakročit?
Poukázka na ropu
Podívejme se ale nejdřív na to, co se nás dotýká zdaleka nejvíc. Nejen ceny ropy nebo potravin, ale i česká koruna v minulých měsících posilovala jako utržená ze řetězu. Experti přitom přesně nevědí, proč tomu tak je. Dovedou růst české měny popsat jen v obecných rysech. Koruna se pro investory stala tzv. aktivem, zbožím, které se jim z nějakých důvodů zdá výhodné nakupovat, a tak se nakupuje. A když nakupují jedni, nakupují i druzí.
Kdo? Kromě hanlivého označení „spekulanti“ se jim také říká hráči nebo neutrálně finanční obchodníci. Jejich práce je stará jako burza sama, rozvoj internetu ovšem přinesl do globálně finanční branže nebývalou svobodu a boom.
Pohyb cen obchodovaných komodit je možné sledovat odkudkoliv, kde je počítač a internetové připojení. Také proto se množství těchto aktiv stále zvyšuje. Tradičně se obchodovalo hlavně se zlatem, akciemi, nemovitostmi. V poslední době se předmětem finančních obchodů stává stále více i obilí, ropa a další potraviny či suroviny.
Přitom vtip je v tom, že finanční obchodníci, jako je pan Müller, nikdy žádnou ropu nebo pšenici nemají v úmyslu kupovat a ani ji nikdy neuvidí. Pouze uzavírají tzv. futures, česky řečeno sází na budoucí obchody. A ještě jasněji: sázet na budoucí obchody nebo hrát o cenu či spekulovat tady znamená například koupit si jakousi poukázku třeba na tisíc barelů ropy s dodáním za půl roku. Během této doby se cena ropy dále mění a spekulant čeká na nejvhodnější dobu, kdy poukázku prodat. Pokud cena poroste, vydělá, pokud ne, prodělá.
U zboží, jako je koruna, je vliv těchto spekulantů zřejmý: kurz roste v přímé úměře zájmu obchodníků o českou měnu. Jak je to ale u ropy nebo obilí? O to se právě v posledních měsících vedou vášnivé spory.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
