Lavičky v první linii

Londýn, Nottingham, Kuan-čou, Jen-tchaj, Tokio. Měst, která vyrážejí do boje proti bezdomovcům prostřednictvím architektury, přibývá; a v létě se na seznam zařadilo i Brno.

V červnu se návštěvníci v luxusní londýnské čtvrti Southwark nestačili divit. Ze dne na den vyrostly v zákoutích v okolí luxusních domů v chodnících ocelové hřeby podobné hrotům, které mají z parapetů odehnat holuby. Cíl zábran? Vypudit z naleštěné části města bezdomovce. Část Londýňanů se sice vzbouřila, ale hroty zůstaly – a nebyly první ani poslední. Kromě vyhlášek využívají města nepohodlný design jako „repelent“ proti nevítaným spoluobčanům stále častěji.

Na některých londýnských autobusových zastávkách se také objevila jen krátká minisedátka či vlnité lavičky, městská správa Tokia si zase oblíbila lavičky, které jsou zkosené a neumožňují se pohodlně opřít, nebo lavičky dělené na jednotlivá „křesílka“. Celojaponským hitem jsou pak ocelové trubky namísto sedátka: v létě se příliš rozpalují a v zimě zase chladí, takže nikdy příliš nelákají k dlouhému posezení.

PAY & SIT: the private bench (HD) from Fabian Brunsing on Vimeo.

Ještě dál šli ve východočínském městě Jen-tchaj, kde už před čtyřmi lety spočinutí na lavičkách dokonce zpoplatnili. Ostré hroty - k nimž je paradoxně inspirovala instalace německého umělce Fabiana Brunsinga kritizující privatizaci a zpoplatňování veřejného prostoru - zajedou do sedadla jen těm, kdo vhodí do kasičky minci. 

Objevila se ale i řada měst, která trvají na tom, že nepohodlná lavička problém bezdomovectví nijak neřeší, jen ho přesouvá jinam, a znepříjemňuje život úplně všem, kdo by se chtěli ve městě posadit. A ze svých úzkostlivých protějšků si naopak dělají legraci.

Například kanadský Vancouver nechal na opěradla městských laviček nalepit plakáty, které přes den říkají „Toto je lavička“, v noci se změní na nápis „Toto je ložnice“ – a zároveň propagují místní centrum pro pomoc lidem bez domova. Jinde plakáty vyzývají, aby na sedačce „kdokoliv našel útočiště“. Někteří vancouverští umělci dokonce rovnou připevnili na opěradla další desku, která sedícího či ležícího člověka shora chrání před deštěm.

V Česku se zatím žádná taková recese neobjevila, naopak se inspirací stala represe. Začátkem srpna našli Brňané na lavičkách před hlavním nádražím nové „ozdoby“ – zmíněné kovové zábrany, které je rozdělují na více míst k sezení a zamezují ležení.

„Do budoucna chystáme i další prvky, které by měly bezdomovcům pobyt na ulici ztížit. Plánovaná rekonstrukce prostoru před hlavním vlakovým nádražím počítá s umístěním speciálních laviček, které bezdomovcům spaní znemožní," nastiňuje další plány radnice Brno-střed starosta Libor Šťástka v brněnském Deníku. Nezbývá než doufat, že se nebude chtít u nádraží někdy sám pohodlně usadit.