Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Kultura Filmové vývary

Největším překvapením festivalu je film natočený svépomocí

Vary 7: Snímek Karel, já a ty by neměl zapadnout

Karel, já a ty
Autor: IFFKV

Mezi festivalovými filmy se vždy posbírají desítky historek o pohnutých, nebo dokonce dramatických okolnostech jejich vzniku. O projektech, které usnuly, aby se nečekaně staly skutečností díky grantu nebo náhodě. O nenadálých volbách i vyvzdorovaných filmech. Vysoko téhle pomyslné hitparádě se pohybuje snímek Karel, já a ty od Bohdana Karáska. V programu byl zasunutý v lehce obligátní sekci České filmy 2018–2019. Je to ale titul, který by neměl zapadnout, i když mu to reálně hrozí. Nejen proto, že zatím nemá distributora a málokterý se ho s nadšením ujme.

Jak s  roztomile automatickým defétismem, který podobné projekty doprovází, poznamenal sám Karásek před premiérou: Je to možná poprvé a naposledy, co film uvidí plný sál. Načež si dívka vedle mě zděšeně povzdechla: Panebože, co to bude. Že neodešla, nebo ještě lépe, že ji vyprávění nenechalo odejít, vypovídá mnohé o dostředivé síle snímku, který by bylo snadné odbýt jako takový lepší „domácí film“.

Reklama
Reklama

Karel, já a ty je konverzační film plynoucí časem a prostory, v nichž do sebe narážejí tři titulní postavy. Mladá žena, která na zkoušku odešla od svého manžela, aby si ujasnila, jestli to má smysl. Její manžel, který ji nechává odejít, a podobně jako ona tápe. A do třetice dávný kamarád, u nějž žena po krátkém pobytu u podezřívavé kamarádky na nějaký čas skončí. Do trojúhelníku, který není milostný, krátce vstoupí i další figury, jež se jejich životů buď dotknou jako tečny, nebo je bolestivě protnou. V pokušení nebo v naději, jež se záhy rozplyne.

https://www.youtube.com/watch?time_continue=90&v=t3_2_aJHjO0

Pokud bychom trvali na nálepkách, pak Karel, já a ty je technicky experiment. Vznikl totiž částečně díky podpoře pro experimentální projekty, kterou od roku 2013 uděluje Státní fond kinematografie. A sem svůj nápad přihlásil Bohdan Karásek, absolvent oboru scenáristiky na FAMU, jehož vyčnívající scénář Život poupěte léta neúspěšně zkoušel do filmu vyvinout Václav Kadrnka. Bez producenta, sám na sebe. A dostal třísettisícovou podporu. Což je částka, za kterou se spíš vyvíjí scénář celovečerního hraného debutu, než natáčí celý film.

Čtyřicetiletý Karásek realizoval snímek i díky souznění s generačně (či jinak) spřízněnými kamarády a kolegy z FAMU a širší filmařské obce, kteří tu hrají (Vít Klusák, Petr Marek, Petra Nesvačilová) a pomáhali mu s produkcí (třeba Eva Pavlíčková). Hlavní role pak ztvárnili Jenovéfa Boková, herec Divadla v Dlouhé Miloslav König a sám autor.

Čtěte také: Další texty z karlovarského festivalu

Karásek už ve druhé půli 90. let natáčel domácí filmy pod hlavičkou Společnosti pro výrobu krátkých filmů. Dva jeho středometrážní snímky Lucie (2011) a Milostné písně (2013) vznikly stejně jako Karel, já a ty - pod Filmovou společností Alfreda Bouriany, která se profiluje jako vyrábějící „nízkorozpočtové filmy mimo jakoukoliv institucionální podporu shora“. Karásek, který se živí jako noční vrátný v hotelu, je tak výsostným solitérem pohybujícím se na hraně obskurnosti.

Pokud bychom ale na nálepkách netrvali, pak je Karel, já a ty jednoduše film, jehož autor hledal cesty, jak v minimalistickém (finančním i formálním modu) sdělit něco, co je svým způsobem monumentální. Se zřejmým nadhledem se vypovídat z existence. Z úzkosti, obav, snů, představ, hrozivých nejistot a stejně hrozivých jistot, které se pojí se vztahy a schopností v nich být, nebo nebýt. Chtít, nebo nechtít. Vytrvat, nebo odejít jinam.

Plynoucí, pozorovatelsky zachycené dialogy věrně evokují dlouhé debaty s nejlepšími kamarády i pocit sdílení s vědomím trvající osamělosti. Stejně tak je film spontánně autentický i coby výkroj z přemýšlení člověka tlačeného věkem i okolnostmi do kouta. Člověka, kterému v jeho očích bolestivě ubíhá čas něco „pořádného“ udělat – ve vztazích i v tvorbě. To první komentovat nemůžu, u toho druhého se mu to podařilo.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte