Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Externí hlasy

Sehraje Zeman státnickou etudu?

Pokud prezident neztratil instinkty sebezáchovy, jmenuje Sobotku premiérem

Předsedové ANO, ČSSD a KDU-ČSL • Autor: ČTK
Předsedové ANO, ČSSD a KDU-ČSL • Autor: ČTK

Bohuslav Sobotka dospěl do zlomového okamžiku své politické kariéry. Spolu s Andrejem Babišem a Pavlem Bělobrádkem podepsal koaliční smlouvu a zveřejnil návrh na složení vlády. Teď už by mohl couvnout jen za cenu sebevražedného oslabení vlastní pozice. A to i v případě, že by Miloš Zeman hodil Sobotkovi na hlavu takřka celou vládu - což podle některých zpráv šířených v době podpisu dohody měl učinit již při pátečním jednání v Lánech. 

To jsou zřejmě přehnané zvěsti. Na druhou stranu předseda ČSSD až příliš často zdůrazňuje, že koalice svou práci vykonala a teď je na řadě prezident, který by musel mít velmi vážné zákonné a ústavní důvody pro odmítnutí nějakého kandidáta. To nesvědčí o Sobotkově jistotě, že další ústavní procedury při jmenování premiéra a vlády poběží jako na drátku.

Jak vlastně na první pohled působí Sobotkovo vládní seskupení? Určitě ne hůře než sestavy, s nimiž přicházeli na Hrad předchozí premiéři. Najdeme zde ministerské adepty, kteří svým vystupováním i odborností vzbuzují naděje. Ať již je to Věra Jourová na ministerstvu pro místní rozvoj, Marián Jurečka jako ministr zemědělství nebo Helena Válková na ministerstvu spravedlnosti.

Stejně tak zde ale najdeme v seznamu jména, u nichž bude na místě ostražitost. Třeba vrcholný manažer chemického holdingu a člen představenstva Svazu chemického průmyslu Richard Brabec jako ministr životního prostředí vyznívá jako hodně cynický vtip.

Celkově však nejsou na Sobotkově seznamu jména, které by mohla skýtat prezidentovi zákonné důvody k jejich odmítnutí. Jediný, kdo by se z pohledu zákona měl cítit ohrožen, je ministr financí Andrej Babiš, který nebude schopen dodat negativní lustrační osvědčení. To je však problém, o němž prezident přestal mluvit po první schůzce s šéfem hnutí ANO.

V podstatě je ale celá věc velmi prostá. V zájmu státu je, aby co nejrychleji vznikla vláda, která má mandát z voleb a většinovou oporu v parlamentu. A role prezidenta v takových chvílích spočívá v tom, že používá své pravomoci k posílení státu, nikoli aby bojoval se stranami, nebo šel do zničujícího konfliktu s parlamentem.

Nebylo možné přehlédnout, že Miloš Zeman si půdu pro odmítnutí Lubomíra Zaorálka nebo Jiřího Dienstbiera již nějaký čas připravoval. Možná uvažoval o tom, že oddálením vlády o několik měsíců by otestoval pevnost koalice, která by se mohla začít drolit dřív, než by začala vládnout. A třeba by Andrej Babiš podlehl pokušení vyvolat další předčasné volby.

Jenže do voleb by šly strany, nikoliv prezident. A za situace, kdyby probíhaly v kulisách chaosu a nejistoty ústavního konfliktu, jsou obrovským rizikem pro všechny strany - včetně těch, které v té chvíli mohou mít příznivé preference.
Navíc by se v případě ústavní války beztak již oslabený prezident ocitl v silné izolaci. Proti němu by vytáhla i opozice, tedy ta skutečná reprezentovaná ODS a TOP 09 – stranami, v jejichž zájmu je, aby rychle vznikla vláda, proti níž se mohou jasně vymezovat.

Pokud tedy Miloš Zeman neztratil instinkty sebezáchovy, potlačí pudy pomstychtivosti a neprodleně jmenuje Sobotku premiérem a na jeho návrh vládu. Je však také pravda, že takhle státnická etuda by byla v Zemanově prezidentském repertoáru zcela novým prvkem.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].