sobota 4. 2. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Před téměř půl stoletím onen americký voják zmizel při záchranné operaci v džunglích Laosu. V roce 2008 je nalezli živého a zdravého ve Vietnamu, kde založil rodinu, avšak vzpomínky na válku jej neopustily. Přesto v tom příběhu není nic, jak se na první pohled zdálo být.

Pod názvem M.I.A. přináší Matthew Shaer strhující příběh detektivního pátrání po Johnu Hartley Robertsonovi. Poslední zprávy o tehdy šestatřicetiletém příslušníkovi zelených baretů jsou z rána 20. května 1968. Tehdy elitní voják naskočil do vrtulníku, aby se vydal na záchrannou operaci za hranici Laosu, kde se jednotka amerických a jihovietnamských vojáků dostala pod těžkou palbu. Kolem poledne, kdy se k nim blížil, s nimi ještě navázal kontakt, ale vrtulník byl zasažen. Podle očitých svědků se v plamenech zřítil do nedalekého údolí a explodoval. Tělo seržanta Robertsona se nikdy nenašlo.

Reklama
Reklama

O čtyřicet let později, v roce 2008, se křesťanský misionář Tom Faunce doslechl zkazky o americkém vojákovi, kterému se podařilo přežít havárii vrtulníku. Měl prý patřit k zeleným baretům, našel si ve Vietnamu manželku a nyní žije v provincii Dong Nai. Lidé ho tu znají pod jménem Dang Tan Ngoc, ale kdysi se prý jmenoval John Hartley Robertson.

Faunce se po stopě okamžitě vydal a muže vypátral. Traumatická událost a zranění způsobilo, že nemluvil anglicky a také neměl žádné vzpomínky z dětství, ovšem přes tlumočníka popisoval havárii velmi přesně. Vyprávěl Fauncemu svůj příběh, ten pak angažoval do hry filmaře. Ti dovezli do Vietnamu ze Spojených států Robertsonovy ještě žijící příbuzné i vojáka, kterého zacvičoval, a všichni se se znovu nalezeným bratrem v slzách objali. „Nikdy jsme na tebe nezapomněli,“ říkala mu jeho sestra v slzách a neměla nejmenší pochybnosti, že ten člověk je její bratr. O celé události byl natočen a v roce 2013 odvysílán oslavovaný dokument.

Až potud by vše bylo idylické, kdyby tomuto Robertsonovi pro jasnou identifikaci nesejmuli otisky prstů…

https://www.youtube.com/watch?v=orjI940UZJg

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Když se kmeny lovců a sběračů začaly někdy před 13 tisíci lety postupně usazovat na jednom místě a soustředit se na pěstování plodin, věci se nevyvíjely nejlépe. Archeologické nálezy naznačují, že přechod k zemědělství člověka nejen zmenšil, ale také způsobil obrovskou vlnu podvýživy a problémy se zuby. Přesto zemědělská revoluce nakonec vedla ke zrodu měst a toho, čemu dnes říkáme civilizace. Co člověka tehdy zachránilo?

Rozsáhlý materiál Andrew Curryho v časopise National Geographic dává jednoduchou odpověď: alkohol. Konkrétně pivo, které nejen člověku dodalo vitaminy a bylo zdravotně méně závadné než znečištěná voda, ale jeho euforické účinky také posloužily coby zásadní sociální tmel, aby spolu lidé vůbec dokázali vydržet. Pod titulkem „Naše devět tisíc let trvající milostná aféra s chlastem“ naznačuje, že alkohol není jen nápoj, který působí opilost, ale dost možná i zásadní hybatel při zrodu lidské kultury, který ovlivnil vznik umění, řeči i náboženství.

Reklama
Reklama

Reportér Curry se při psaní vypravil nejen do Mnichova, kde na Technické univerzitě v hodině „pivního vědce“ Martina Zarnkowa sleduje přípravu piva podle čtyři tisíce let starého sumerského receptu, pátrá po slabosti pro alkohol dokonce ještě u předchůdců člověka. Výzkumy totiž naznačují, že to nejspíš byla chuť na trochu alkoholu, která donutila primáty slézt ze stromů.

Etanol v hnijícím ovoci byl přitažlivý a důležitý z několika důvodů. Silná charakteristická vůně způsobovala, že bylo snadno k nalezení. Bylo také lépe stravitelné, čímž do sebe mohli dostat více kalorií, a navíc antiseptické účinky alkoholu odpuzovaly bakterie, které by primáty mohly ohrozit na zdraví.

Nehledě na to, že se po té trošce ethanolu začali cítit uvolněn a šťastně. Někde tady prý začala adaptace člověka na alkohol. Není divu, že prvním druhem ovoce, které člověk začal na Kavkazu pěstovat, byly vinné hrozny - a výroba vína se datuje téměř 7,5 tisíce let dozadu.

Reklama
Reklama