středa 19. 10. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Co začalo jako běžný archeologický nález, ukázalo se jako unikátní střípek z dějin kriminologie. Kaakutja, původní obyvatel Austrálie žijící koncem třináctého století, je nejspíš nejstarší známou obětí vraždy útočným bumerangem. Vědce na tuhle myšlenku přivedly stopy zranění na jeho lebce. A ve spojení s dalšími objevenými šrámy složily dohromady staletí starý příběh - respektive konec Kaakutjova příběhu.

Archeologové jej nejprve považovali za oběť prvních střetů původních obyvatel s Evropany. Navíc se rány na lebce zdají být způsobené sečnou kovovou zbraní. Ovšem první indicií, že to tak nebylo, je rituální pohřeb, který byl Kaakutjovi dopřán. A pak jsou tu rozbory prvků v jeho kostech: muž žil mnohem dřív, než k australským břehům dorazili Evropané a s nimi železo.

Co to tedy bylo? Zranění, kterým Kaakutja podlehl, jsou dost děsivá: první rána do hlavy mu rozbila lebku a nejspíš vyrazila pravé oko. Druhá mu přerazila několik žeber a třetí mu nakonec uštípla kus pažní kosti.

Vražda boomerangem
Autor: thehistoryblog.com

Průzkum etnografické literatury archeology a historiky dovedl až ke dvěma možným zbraním: velké sekeře lil-lil a wonně, útočnému bumerangu - příbuznému známého suvenýru, který se po odhození vrací. Wonna se nevracela, asi by o to ani nikdo z vrhajících nestál. Obě jsou ze dřeva, ale mají stejný účinek jako zbraně s železnými čepelemi.

Na rukou Kaakutji nejsou žádná obranná zranění. Jako by údery přicházely znenadání. To hovoří spíš pro wonnu než pro lil-lil. Poté, co byla hádanka rozluštěna, vědci Kaakutju znovu rituálně pohřbili – s pomocí klokaní kůže, listů a kouře.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Jsme v červenci 2019, Amerika se potácí v bouři občanských nepokojů, nenávisti a ekonomického propadu. Prezidentka Hillary Clinton právě vyhlásila výjimečný stav. A šeptandou se šíří zpráva, že prezidentské volby v příštím roce možná budou zrušeny. Jak to mohlo dojít až sem, ptá se na serveru The Week ve svém sci-fi zobrazení povolební proměny Spojených států Damon Linker.

„Při pohledu zpět,“ odpovídá si vzápětí, „to mohlo být jasné už dlouho před vyhlášením volebních výsledků. Donald Trump poslední dobu nedělal nic jiného, než dráždil lidi předpovídáním volebního podvodu 'křivácké Hillary' - a jak se čím dál víc sesouval k drtivé porážce, dalo se jen naivně doufat, že po volbách zařadí zpátečku a že vybuzený politický neklid pomalu sám od sebe utichne.“

Reklama
Reklama
Reklama

Nic takového se však podle fiktivního textu nestalo. Z Trumpa se samozřejmě nestal najednou přes noc odpovědný občan, burcoval a jitřil své příznivce dál, od poloviny prosince už z obrazovky své čerstvě spuštěné televize. Díky jeho vášnivým výzvám lidé z jeho tábora odmítali uznat (mimochodem drtivé) vítězství nové prezidentky, která Bílý dům podle jejich víry ve spolčení s médii a politickými elitáři podvodem ukradla svému soupeři. Bojůvky ozbrojených bílých mužů hlídkujících na Trumpovu výzvu o volebním dnu v černošských čtvrtích větších i menších měst se po vyhlášení výsledků nerozpustily a nerozešly domů. Naopak, Trump je v noční povolební řeči vyzval, aby se do budoucna semkly a zůstaly pospolu.

Po celé zemi se pak dál scházely tyto skupiny v barech, obecních halách i v soukromých bytech a během tzv.„diváckých večírků“ sledovaly noční pořady na Trumpově TV. Zvláště pravidelná Trumpova show vysílaná v devět večer po čtyři dny v týdnu se stala zásadním tahákem nové stanice. Trump už před volbami předvedl, že média nedokážou odolat svůdnosti jeho zvráceného génia a rozebírají a šíří dál každou jeho provokaci, každý jeho dráždivý výpad, každou jitřící lež.

Republican U.S. presidential candidate Trump speaks to the media during a news conference at the…
Donald Trump • Autor: REUTERS

Po startu vlastní televize získal obrovskou základnu, odkud mohl prakticky pořád zničujícím způsobem útočit na prezidentku Clinton. A když pak republikánskou většinu ve Sněmovně reprezentantů ovládli po svržení Paula Ryana Trumpovi oddaní stoupenci, měla Hillary Clinton utrum - v agendě důležité pro chod země nebylo v podstatě nic, s čím by jako prezidentka mohla něco udělat. Během povolebních dvou a půl roku třikrát čelila zcela zablokované federální vládě a jednou (nepodařenému) impeachmentu, což jí moc času na důležité věci nedalo tak jako tak.

To především odnesl zákon o dostupné lékařské péči, Trumpem přezdívaný HillaryCare. Republikány ovládaný Kongres se kvůli strachu z Trumpovy TV neodvážil udělat ani krůček vstříc „křivácké Hillary“ - a nehnul prstem, když vinou nemožnosti doladit pravidla vypadávaly napřed stovky tisíc a pak miliony lidí ze zdravotního pojištění a ocitaly se tváří v tvář hrozbě nebetyčně drahých zákroků či drakonických pokut.

Problémy narůstaly. K debaklu se zdravotní péčí se přidala stagnující ekonomika, pokračující teroristické útoky v Evropě, několik přestřelek s ruskou armádou v Sýrii a v Pobaltí a nepřetržitý proud špíny pouštěný do éteru serverem WikiLeaks, jehož každé vydání bylo hned čteno a propagováno na Trump TV.

Ale všechno mělo vlastně teprve začít. V doplňovacích volbách 2018 ovládli republikáni kromě Sněmovny i Senát a  Amerika se propadla do naprostého chaosu. Napřed se po odchodu dvou svých členů do penze smrskl na pouhých šest soudců místo devíti Nejvyšší soud a zastrašení republikáni prezidentce nedovolili prosadit žádného, ani sebevíc konzervativního kandidáta.

Čtěte také: Rubrika Americké volby

A pak vypukly nepokoje. Dnes už nikdo neví, proč právě zastřelení černošského motocyklisty dvěma bílými policisty v Saint Louis v květnu 2019 vyvolalo tak rozsáhlé celonárodní bouře, když po podobných incidentech předtím následovala jen lokální vřava. Někteří to připisují zvýšenému rasovému napětí způsobenému sympatiemi řady policistů k Trumpovi a jeho milicím.

Každopádně vybuchly násilnosti a během pár dnů už hořely celé čtvrtě zhruba desítky měst. Trumpova televize vyzývala své publikum, aby vzalo do ruky zbraně, vyšlo do ulic a „postavilo se nezákonnostem zdivočelého davu“. A to se taky stalo: řadu nocí se po celé zemi shromažďovaly skupiny bílých mužů a vyrážely do akce, kterou Trump  a jeho čím dál populárnější syn nazývali „obnovování pořádku“.

A pak už to byl jeden vír. Násilí vybuchlo na spoustě míst v celé zemi. Zkolabovala burza. Bilióny dolarů vyletěly komínem a do ulic se živelně vyhrnulo hnutí Occupy Wall Street. V New Yorku den po krachu 75 tisíc lidí v podstatě zablokovalo Manhattan na jih od Chambers Street - a podobné věci se děly i v jiných městech v celých USA.

V dalších týdnech se násilnosti stupňovaly. Až přišel výjimečný stav. Prezidentka Clinton jej původně zamýšlela jako krátkou epizodu k nastolení pořádku, ale to se ukázalo jako nemožné, neboť nepokoje zuří dál.  Trumpova TV mixuje kritiku demonstrujících s velebením policistů a výpady proti „zločinecké Hillary“.

Donald Trump z obrazovky ohlásil  rozhodnutí kandidovat do Bílého domu jako reprezentant „lidu“ proti „tyranům  a zlodějům“, kteří ruinují Ameriku. Zlověstným tónem přitom upozornil své stoupence, že prezidentka udělá všechno, co je v jejích silách, aby ho zastavila - včetně zrušení voleb. Což samozřejmě rozzuřilo milice a jejich řádění zase prodlužuje výjimečný stav.  Nikdo z nás neví, co bude dál. Ale máme docela dost důvodů předpokládat, že to nebude moc prima.

Jak by asi tváří v tvář nenávistné kampani zdejšího prezidenta a jeho mimořádným politickým úspěchům při vyvádění Česka do rusko-čínských bažin vypadala podobně koncipované tuzemské vyprávění s názvem Až Zeman (znovu) vyhraje?

Reklama
Reklama