Varování z Francie: Evropa je ve smrtelném nebezpečí

Bohatá část světa dosáhla - anebo v blízké budoucnosti dosáhne - mnoha vrcholů v tom, co spotřebovává. Ropa, maso, palmový olej, ale také vybavení domácnosti. Na konferenci o globální udržitelnosti pořádané britským deníkem The Guardian to řekl člen vedení švédské nábytkářské firmy IKEA.

Lidé, především na Západě, už si zkrátka nemohou kupovat více závěsů, komod anebo ikonických Solst, protože už jich mají příliš mnoho; řešením by tak bylo pořídit si v kontinentálním měřítku více oken a obytných místností, s čímž se ale tak nějak nedá počítat.

Při pohledu na ekonomické výsledky firmy se vrchol v případě nábytku podle všeho teprve blíží, zisky firmy v loňském roce vzrostly o víc než pět procent. Firma nicméně počítá s tím, že pokud chce pokračovat ve stejném růstu, bude muset změnit svoji strategii. Aktuální výsledky táhne Jižní Korea a jih Evropy, ale i tyhle regiony se brzy dostanou na úroveň Skandinávie či severu Německa.

Na planetě je nicméně stále dostatek lidí, jejichž domácnosti ještě nejsou zaplněny smontovatelným nábytkem a následně přeplněny nezbytnými zbytečnosti, a tam vidí IKEA svou budoucnost - v rozvíjejících se zemích globálního Jihu. Pro globální Sever má pak naplánovanou jinou změnu strategie, z dodavatele nábytku se chce částečně proměnit v jakýsi recyklačně-opravářský řetězec; ale nenapravitelně rozvrzané pohovky stále bude možné nahradit zbrusu novými.

Nabízejí se dvě otázky: do jaké míry je především druhá část plánu pouze dobrou společensky odpovědnou rétorikou? To se ukáže v blízké budoucnosti. A druhá - designérsky kolonizovat východní Evropu skandinávským vkusem se povedlo s hladkostí a bez problémů: budou v příštím desetiletí i země Afriky a Jižní Ameriky zaplněny stejnými Solstami, na kterých dnes sedíme my?

Zůstaňme u Afriky. Ta část kontinentu, která není rozvrácena ofenzivou islamistických skupin, je místem zajímavých energetických experimentů a nápadů, což je známá věc. Jeden z nich je v nigerijském Lagosu, a je to fotbalové hřiště, jehož světla drží v chodu za pomocí – běhajících fotbalistů.

Za inovací stojí britský start-up Pavegen a jeho technologie zvláštních kachlíků položených pod trávníkem, které “sklízejí” kinetickou energii došlápnuvších kopaček. Jinými, fotbalovými slovy, čím víc se “hraje nahoru dolů” a “jezdí po zadku”, tím lépe je na hru vidět.

Lagoský stadion přitom není první, nápad měl premiéru předloni v Brazílii. A vidět je dobře, technologie dokáže osvítit nejen stadion, ale i pouliční osvětlení, případně nabíjet baterie. Jeho budoucnost není jen na sportovištích, ale i ve školách, nemocnicích, obchodních centrech, nádražích… zkrátka všude, kde se hodně chodí.

A zůstaňme u ofenzivy islamistických skupin. “Nezničíme-li Daeš (jiné označení pro Islámský stát), nedokážeme-li ochránit vlastní hranice a nezpomalíme-li příliv uprchlíků, naše společnosti budou zásadně destabilizované a Evropa se ocitne ve smrtelném nebezpečí,” nechal se slyšet francouzský premiér Manuel Valls. Je to tento týden už druhý velmi ostrý výrok na evropské půdě. Europrezident Donald Tusk před pár dny řekl, že “na řešení krize máme nanejvýš dva měsíce. Pak se Unie rozpadne jako politický projekt.”

Slova francouzského premiéra byla mimo jiné reakcí na silvestrovské kolínské útoky a rostoucí napětí v německé společnosti (do Německa přišlo za minulý rok víc než milion imigrantů a každým dnem přicházejí tři tisíce nových).

Jsou to všechno silná slova. Ale i autor tohoto menu si pamatuje dobu, kdy Evropa byla pokraji rozpadu jednou měsíčně, a vždy ji o kolapsu dělily dny, někdy i hodiny – bylo to v době vrcholící eurokrize, kdy se rozhodovalo o tom, zda se řecký marasmus naplno přelije do ostatních jihoevropských států. Nestalo se, ale dost možná varovné výroky vytvořily tlak na přijetí opatření, která tomu zabránila.

Stejně je možné číst i aktuální výroky. O dvou měsících nemluví Tusk nadarmo. Při jarním oteplení se pravděpodobně počet lidí překračujících evropské hranice zvedne na loňských osm až deset tisíc denně. Při loňské aritmetice by to znamenalo dva miliony nových příchozích za rok 2016.

Vítr není jen proudění vzduchu. Vítr může ofouknout i profouknout, fyzicky i existenciálně; své o tom věděl Thomas Mann. Pro všechny - ať už vítr zbožňujete, nebo vás přivádí k šílenství - je tu esej Osedlat si vítr.

Jak si vedou země v mezinárodní soutěži pojmenované makroekonomickým newspeakem “kompetetivnost” - tedy nejspíše konkurenceschopnost v globální soutěži? To je možné vidět na tomto interaktivním grafu. Čím větší flek, tím lépe. Pokud vás zajímá jen český výsledek, nás flek není oslnivý, ale ani žádná ostuda, 31. ze 140. Nejvíc nám prý škodí “celková výše daně”. Ale to nás může nechat klidnými, v těchhle hrubých číslech prohrávají téměř všechny vyspělé země.

Před Vánocemi vyřadil neznámý útočník z provozu hned několik ukrajinských distributorů elektřiny a jejich sítí, postupně tak byly v tuhé zimě bez proudu statisíce lidí. Ukrajinské úřady ukázaly prstem na ruské státní hackery, podezření se však nepotvrdilo. Zde je částečná rekonstrukce toho, jak skutečný útok pomocí počítačového kódu vypadá. Podle bezpečnostních expertů je to naše budoucnost.

Světové ekonomické fórum se nebaví jen o makroekonomických ukazatelích (a potajmu v zákulisí neřídí světové dění). Podle jeho studie bude v roce 2050 ve světovém oceánu více plastů než ryb. Na váhu. Anebo ještě jiným přirovnáním: ve vodě bude plavat tolik plastových odpadů, že na třicet centimetrů pobřeží bude připadat pět plných odpadkových pytlů. Důvodem není přímé znečišťování moře - třetina plastů unikne ze sběrných systému a do oceánů se nakonec dostane.

To není dobrá zpráva ani pro oceán, ani pro nás, ani pro mořské ptáky. Pravděpodobně každý mořský pták už v životě snědl kus plastu. Doporučujeme rozkliknout a prohlédnout si celou  fotogalerii, po níž si snad každý dvakrát rozmyslí hodit odpadek do řeky či moře.

Video: Jak vznikaly speciální efekty nových Hvězdných válek.

Watch this video on The Scene.

Kulturní tip: Le Mans.  ČT2 22.1.2016  21:45. Americký řidič (Steve McQueen) se vrací na závodiště do Francie, kde byl před rokem zraněn a zjistí, že pociťuje silné sympatie k vdově po muži, který zemřel při stejném neštěstí.