čtvrtek 1. 3. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Když před dvěma týdny devatenáctiletý Nicolas Cruz spustil střelbu na půdě své bývalé školy ve městě Parkland na Floridě a zanechal po sobě sedmnáct mrtvých a několik desítek zraněných, Ameriku opět sevřely až příliš známé emoce – šok, smutek, zoufalství, beznaděj. Násilí způsobené střelnými zbraněmi se stalo smutnou součástí amerického života a debata o možných řešeních uvízla na mrtvém bodě. Po každém z předchozích masakrů se opakoval stejný scénář: k místu tragédie se upřela dočasně pozornost médií a politici napříč spektrem vyjadřovali účast přeživším a rodinám obětí. Zastánci omezení prodeje zbraní využili zjitřené chvíle k volání po změně legislativy, střetli se svými názorovými odpůrci -  a po několika dnech debata vyšuměla, aniž by se cokoliv podstatného změnilo.

Málokdo předpokládal, že by v případě Parklandu mělo být cokoliv jinak. Vývoj nicméně ukázal, že na scénu vstoupil nový hráč, kterého nelze jen tak snadno přehlédnout – přeživší studenti. Američtí teenageři dokázali během několika dnů nastartovat hnutí, které i dva týdny po masakru dominuje titulkům amerických médií.

Reklama
Reklama

Již bezprostředně po masakru studenti naznačili, že mlčet nehodlají. „Nechci vaši účast vy **, moji přátelé a učitelé jsou mrtví,“ vzkázala Donaldu Trumpovi skrze Twitter Sarah Chadwick, studentka na škole Marjory Stoneman Douglas, kde se střelba odehrála. Další podobná vyjádření následovala. Smutek a šok, který studenti prožívali, jim nezabránil v tom, aby k odpovědnosti volali vrcholné politiky země a požadovali zpřísnění legislativy.

https://www.youtube.com/watch?v=qOckaDJXy60

Jak píše NewYorker: „Jasně odmítli pokrytectví, a zahanbili tak celou Ameriku.“  Studenti odmítli, že by bylo „nevhodné začít mluvit o politice bezprostředně po masakru“, jak jim někteří kritici předhazovali. Naopak, byli si dobře vědomi, že doba, kdy jim bude věnována pozornost, je velmi krátká. A právě způsob, jakým se chopili příležitosti, je jedním z důvodů, proč dnes Amerika naslouchá tomu, co chtějí říct.

Během 24 hodin v obývacích pokojích svých rodičů studenti založili hnutí Nikdy znova (Never Again) požadující zpřísnění pravidel pro získání zbraní. Na 23. března plánují velkou demonstraci ve Washingtonu a k minulému pátku se jim podařilo vybrat přes 2,3 milionu dolarů, kdy např. Oprah Winfrey či manželé Clooneyovi darovali shodně po půl milionu. Tváří hnutí se stala Emma Gonzales, která v emotivní řeči napadla jak vlivnou Národní asociaci držitelů zbraní, tak řadu klišé, která bývají v debatě o zbraních v Americe často zmiňována. „Říkají, že přísnější zákony nezabrání násilí – bulšit! Že jsme děti, které nerozumí tomu, jak funguje vláda – bulšit!“, přidával se dav skandováním k devatenáctileté studentce. Gonzales si minulý týden založila twitterový účet a dnes na něm má již téměř milion sledovatelů.

Proč se právě parklandským studentům podařilo získat si pozornost celé země? Americké deníky se shodují, že velkou roli hraje relativně zámožné prostředí, ze kterého studenti pocházejí. Parkland, součást metropole Miami, je bohaté město. Americe, kde jsou školy placeny z daní jednotlivých okrsků, pak nevyhnutelně bohatší distrikty disponují lepšími školami a obráceně. Většina studentů stojících za hnutím Nikdy znovu navštěvovala školní dramatický kroužek, někteří psali do vlastního časopisu, sedmnáctiletá Jaclyn Corin v rozhovoru uvedla, že před několika měsíci na kurzu rétoriky vypracovala padesátistránkovou práci o kontrole zbraní. Díky aktivitám, které si jejich škola mohla dovolit nabízet, se studenti naučili vystupovat na veřejnosti, komunikovat, zvládat stresové situace – tedy schopnosti, které se jim dnes při zakládání jejich hnutí hodí.

Mladí studenti jsou si dobře vědomi toho, že mnozí jejich kritici by rádi zneužili chyb, které udělají, k diskreditaci myšlenek o přísnějších kontrolách zbraní. „Naše generace si nemůže dovolit sebemenší uklouznutí,“ prohlásil Alfonso Calderon, jeden ze zakladatelů Nikdy znova. „Na rozdíl od politiků, kteří říkají špatné věci stále dokola, a přesto je všichni berou vážně“.

I přes neutuchající nasazení studentů je možné, že jejich snažení vzejde vniveč. Kongres je v otázce kontroly zbraní silně rozdělen a prezident Trump se potácí mezi vyjádřeními, že by byl ochoten podpořit přísnější kontroly lidí kupujících zbraně na jedné straně, a návrhem na vyzbrojení školních učitelů na straně druhé. Přesto není možné přejít, že prozatím se parklandským studentům podařilo Ameriku probudit z letargie, do níž by bez nich dost možná bývala opět upadla.

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Americká novinářka Jia Tolentino ve svém článku pro časopis New Yorker zkoumá nečekaný úspěch nového obchodního artiklu, který zachvátil internetové obchody – speciální těžkou deku (či peřinu) zvanou Gravity Blanket. Přikrývka vážící zhruba devět kilogramů má údajně zaručit lepší spánek a celkově zařídit, že se pod její vahou budete v posteli cítit lépe a bezpečněji.

Redaktorka, která od dětství trpí nespavostí, na existenci „gravitační deky“ narazila náhodou při bezcílném brouzdání na internetu během jedné z probdělých nocí s mobilem v ruce. Deku slibující zázračné schopnosti objevila na serveru Kickstarter, kde se skupinka nadšenců pokoušela vybrat peníze na rozjezd sériové výroby. Novinářka byla nejdříve skeptická, pak si ale překvapeně všimla, kolik peněz se do té doby takřka neznámému startupu podařilo vybrat za mimořádně krátkou dobu.

Reklama
Reklama

Jako cílovou částku si autoři nápadu stanovili 21 tisíc dolarů, ale hned během prvního dne vybrali 150 tisíc a během následujících dvou týdnů pak dva miliony dolarů. Gravity Blanket se začala s úspěchem vyrábět. A v novinářce trpící nespavostí narůstala zvědavost. Zatoužila vyzkoušet si peřinu na vlastní kůži. Deku si ale nechtěla hned kupovat, 229 dolarů jí přišlo moc – a tak požádala firmu, zda by jí jednu nepůjčila.

Firma jí vyhověla a v poště přistála krabice s devítikilovou dekou. „Pod její vahou jsem měla pocit, že se nemohu pohnout. Byl to skvělý pocit. Tu noc jsem spala tak hlubokým spánkem, že jsem se probudila zneklidněná,“ popisuje Tolentino svojí zkušenost s Gravity Blanket.

https://www.youtube.com/watch?v=7QGOuLlukas

Těžké deky nejsou úplnou novinkou, někteří terapeuti je používají desítky let na uklidnění lidí i zvířat, připomíná autorka: rovnoměrně rozložená váha na lidském těle prý člověka zklidňuje.  Existují dokonce studie, které jejich blahodárný účinek pokoušejí vědecky dokázat - jak ale ironicky připomíná novinářka, některé z těchto studií jsou sponzorované jejich výrobci.

Tolentino se proto se zakladatelem startupu Gravity rozhodla sejít osobně a dozvědět se o tomto trendu víc. „Těžké deky na trhu byly, ale vypadaly příliš jako předmět z nemocnice,“ řekl jí šéf firmy Mike Grillo. S kolegy se rozhodli deku vyrobit tak, aby měla kromě funkčnosti příjemný design. I autora nápadu prý mohutnost úspěchu překvapila, ale ne šokovala. „Byl to stresující rok. Věříme, že deka Gravity může pomoci lidem usnout i poté, co si přečtou zprávy z dnešního neklidného světa,“ přemítal při setkání Grillo.

Úspěch se mezitím dál šíří. Ačkoli firma Gravity neprodává na serveru Amazon, v internetovém obchodě se objevily podobné produkty, jako je její peřina. A redaktorka Tolentino pod svojí těžkou dekou usíná každou noc. „Deka mi navozuje iluzi nehybnosti ležet, což je v době neustálých povinností a všemožných lákadel přicházejících ze všech stran velmi svůdné. Minulý týden za mnou přišel na návštěvu kamarád a zkusil si pod ni lehnout. „Líbí se mi to, chci víc,“ pronesl při tom zasněně. „Chci mít možnost se už vůbec nikdy nepohnout.“

Reklama
Reklama