pondělí 1. 10. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Debutové album Room 25 rapperky a básnířky Noname je mimořádné nejen po umělecké stránce. Představuje i průkopnický krok a systémovou změnu v rámci streamovací služby Spotify.

Na rozdíl třeba od SoundCloudu nikdy nebylo možné nahrát svou hudbu na Spotify bez prostředníka v podobě distributora nebo vydavatele. To prakticky vylučovalo, aby se tu objevili hudebníci, kteří nemají kontrakt s nějakou z firem zajišťujících tyto služby.

Reklama
Reklama

Na příkladu Noname ale Spotify testuje v beta verzi novou možnost pro nezávislé umělce, která by mohla již brzy vstoupit do plného provozu. O změně informuje Marc Hogan ve sloupku  Who Wins When Artists Upload Directly to Spotify? na serveru Pitchfork.

Spotify tímto krokem s největší pravděpodobností reaguje na úspěch subžánru soundcloudového rapu. Ten soustředí rappery převážně z Floridy, kteří si vytvořili obrovské publiku takřka mimo všechny oficiální a mainstreamové struktury. Obří streamovací služba i lidé z hudebního byznysu se tímto jevem pochopitelně cítili zaskočeni a pokoušejí se s tím nějak vypořádat.

Čtěte také: Miláčku, hrají naši písničku

“Spotify má obrovskou moc rozhodnout, jaká hudbu může z tohoto experimentu samoobslužných umělců vzejít. V současnosti je Spotify v zásadě synonymem hudby, kterou vydávají velké firmy. Hity na Spotify jsou prostě hity. Tečka,” píše Hogan. „Pokud se mluví o vztahu Spotify k nezávislým hudebníků, pak jde vždy výhradně o kritiku. Ovšem s tím, jak Spotify zve nepodepsané hudebníky do této experimentální Petriho misky, dává podporu hudbě, které se jednoho dne bude možná velmi dobře dařit. Stejně tak jako portál YouTube představil světu novou generaci lamačů teenagerských srdcí a Vine rozšířil virální taneční pohyby, Spotify pravděpodobně také vidí příležitost (a také profit) v tom, že bude mít vliv populární kulturu v jejím samém zárodku.“

https://www.youtube.com/watch?v=K58JYXhb4YA

 

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Dvacetitisícové městečko Altena na jih od Dortmundu proniklo do celostátních zpráv přesně před třemi lety, kdy tu mladý požárník Dirk Denkhaus zkusil podpálit podkroví se syrskými migranty. Když se dnes místních zeptáte na motiv útoku, dostanete obvyklé odpovědi – městečko se vylidňuje, ekonomicky slábne, perspektivy se zužují. Mladí lidé se nudí a propadají deziluzi.

Při rozdělování uprchlíků po Německu sice většina místních stála za starostou, který se rozhodl přijmout jich víc, než bylo stanoveno, ale ne všichni souhlasili – což u voleb bylo znát. někteří však zmíní i jinou příčinu – Facebook, kde se spojitost mezi imigranty a nebezpečím objevuje hodně často. Resp. rozhodně častěji, než by odpovídalo tomu, jak to v Alteně reálně vypadá. Hypotéza, že požárník Dirk uvízl v on-line bublině strachu a zlosti, napadne kdekoho.

Reklama
Reklama

Tímto vhledem do života na německém maloměstě začali reportéři New York Times text o tom, že spojitost mezi životem na Facebooku a xenofobií je dnes už „víc než jen spekulace“.

Útok na Syřany v Alteně byl jedním z více než tří tisíc podobných incidentů, které se staly v Německu za poslední dva roky a byly zařazeny do databáze unikátního sociologického experimentu dvojice vědců z univerzity v britském Warwicku. „U každého útoku analyzovali místní komunitu podle všech možných proměnných, které by mohly být relevantní – bohatství, demografie, obliby extrémní pravice, prodeje novin, počtu imigrantů, historie podobných útoků, četnosti protestů. A jedna věc se ukázala jako zjevná. Města, kde byl Facebook nadprůměrně využíván, měla spolehlivě víc útoků na uprchlíky,“ píší New York Times.

Článek v detailech popisuje, jak tato teorie zapadá do toho, co se v Německu poslední dobou děje – a popis dává smysl i v souvislosti s tím, co se děje na Facebooku a v realitě v Česku. Teze, o které píší autoři studie, koneckonců není nová – jen na ni nyní existuje důkaz.

„Naše výsledky naznačují, že sociální média mohou fungovat jako propagační mechanismus mezi on-line nenávistným projevem a násilnou kriminalitou v reálném životě,“ stojí v shrnutí.

Reklama
Reklama