V roce 1972 byla volební účast v (západním) Německu neuvěřitelných 91, 1 %. Při posledních volbách v roce 2013 již jenom 71, 5 %. Pouze Portugalsko zaznamenalo podobně masivní pokles volební účasti. Německý magazín jetzt.de přináší reportáž z oblastí, které mají vysoké procento nevoličů. A kdože ti nevoliči jsou?
Podle statistik v Německu existují dvě skupiny, u kterých je možné pozorovat neustále klesající volební účast. První jsou mladí lidé – k posledním parlamentním volbám přišlo pouze 60 % voličů v rozmezí 21 – 24 let. Druhou skupinou pak jsou chudí lidé. Jak uvádí výzkum Bertelmanovy nadace z roku 2013: „nezaměstnanost, dosažené vzdělání a kupní síla“ jsou hlavní faktory ovlivňující volební účast.
V Mnichově je čtvrtí s nejnižší volební účastí Milbertshofen – naposledy zde volilo pouze 61, 5 % obyvatel. Milbertshofen je chudá dělnická čtvrť a jediné, co vystupuje z betonové šedi, je obrovské nákupní středisko Mira. Právě zde se schází místní mládež.
Na otázku, zda plánují jít v neděli volit, nejprve žádná z několika dívek, které sedí před MacDonaldem, nechce odpovědět, nakonec prý „nejspíš budou mít něco lepšího na práci“ a „stejně nic nezměníme“. Volby vnímají asi jako vyšetření u lékaře kvůli možné pohlavní chorobě: jít volit je možná rozumné, ale hlavně komické, směšné a trapné.
Je důležité politiku přibližovat a vysvětlovat mladý lidem.
Robert Vehrkamp z Bertelmanovy nadace, který zde vede program Budoucnost demokracie a je autorem několika studií o nevoličích, říká, že nechodit k volbám je nakažlivé, a zásadní vliv tak mají rodiče a prostředí, v němž jedinec žije: "Dnes poprvé v Německu máme generaci mladých lidí, kteří vyrostli v prostředí, kde je normální k volbám nechodit. Když jako mladý k volbám několikrát nepůjdete, stane se to pro vás normou.“
Německý expert dále varuje, že etablované strany navíc dnes do těchto čtvrtí prakticky nechodí, kampaň zde nedělají a soustředí se hlavně na voliče, u kterých mají jistotu, že k volbám opravdu půjdou. Odstřižení politiků od problémů těchto lidí tak pouze narůstá. Vidět je to ostatně i v mnichovském Milbertshofenu – plakáty CDU, socialistů či Zelených prakticky neuvidíte, na rozdíl od fotografií politiků AFD či komunistů.
Dalšími dvěma vyzpovídanými mladými (ne)voliči jsou Dennis, jehož otec pochází ze Senegalu, a Hijam, který je původem ze Severní Afriky. Oba byli v Německu vychovaní, mají volební právo, Hijam však k volbám rozhodně jít neplánuje a Dennis je na rozpacích. Na rozdíl od kamaráda proti politice nic nemá, jenom s ní nepřijde moc do kontaktu, a vlastně neví, podle čeho by se měl rozhodnout. Na konci rozpravy s německou reportérkou nakonec přislíbí, že k volbám půjde - „kvůli ní“.
Příběh tak ukazuje, jak důležité je politiku přibližovat a vysvětlovat mladým lidem. S tím souhlasí i Vehrkampf, podle kterého jsou ideálním místem pro politické vzdělávání školy. Německý expert vyzdvihuje nejrůznější projekty a simulace, skrze které se mladým lidem přiblíží nejen faktické informace, ale získají zároveň praktickou zkušenost s tím, jak důležité je být součástí rozhodovacího procesu.
Vehrkampf nicméně varuje před častým nešvarem. „Takové projekty fungují většinou jen na těch školách, jejichž žáci k volbám tak jako tak půjdou. Je nutné tyto iniciativy přinášet všude," nabádá.
Předchozí díly předvolebního seriálu:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
