Potichu se přizpůsobte, říká v ruském vládním komiksu uprchlíkům princezna Vasilisa

Uprchlická krize, která v uplynulých letech přivedla do Evropy více než milion lidí hlavně ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku, byla požehnáním pro komiksovou tvorbu, všímá si na svém webovém blogu časopis Economist. Vznikla řada komiksů, které vyprávějí o strastiplných cestách lidí různých národů přes moře a po zemi skrze mnohá nebezpečenství do vysněného nového domova.

Původně lehký žánr má s podobnou tematikou bohaté zkušenosti. Již dávno ukázal, že dokáže složitá témata komunikovat často lépe než román. Příkladem může být slavné dvojdílné dílo MAUS od Arta Spiegelmana z let 1986 a 1991, které nabídlo nový pohled na holocaust. Za obrázkový román, v němž jsou Židé vyobrazeni jako myši a nacisté jako kočky, získal jeho autor Pulitzerovu cenu. Po útoku na newyorské Světové obchodní centrum pak Spiegelman sepsal a nakreslil obrazový román Ve stínu zmizelých věží.

A současná generace kreslířů převzala pochodeň po Spiegelmanovi, píše Economist. Díla jako Strastiplná cesta od Benjamina Dixe a Lindsayho Pollocka, Matka z Madaye z dílny komiksového vydavatelství Marvel anebo Příběhy z Grand Hotelu od Wolfganga Speera mají útěk před válkou na Blízkém východě jako hlavní téma. Stejně jako před nimi Spiegelman, i jejich autoři se snaží přiblížit problémy tohoto světa pomocí obrazů a bublin.

Síly komiksu, který je vždy určitým zjednodušením, si všimli i politici v zemích, do nichž migranti přicházejí. Používají ho jako vzdělávací nástroj, jímž nově příchozím vysvětlují, jak se v nové kultuře chovat. Ovšem

Například Odbor národní politiky, meziregionálních vztahů a turismu, tedy ruský státní úřad, v lednu vydal stostránkovou ilustrovanou brožuru s návodem, jak snížit napětí mezi Moskvany a migranty z různých koutů světa. Vypravěči jsou zde postavy z ruských pohádek jako princezna Vasilisa Moudrá, která přistěhovalcům radí, aby na sebe příliš neupoutávali pozornost, nezírali na ženy a vždy byli připraveni ukázat policii své dokumenty. Část rad je tu ryze praktických – třeba jak se orientovat v systému moskevského metra. Ale nevyřčené poselství ukryté pod povrchem hovoří jasně: Potichu se přizpůsobte, anebo odejděte.

O něco podobného se pokusila i německá státní televize Bayerischer Rundfunk loni na podzim, když vydala komiksovou publikaci určenou migrantům nazvanou Německo a jeho obyvatelé. Publikace v němčině a arabštině popisovala doporučené vhodné chování - představit se potřesením ruky, kolemjdoucích se slušně ptát na cestu, ale také odrazovala na nevhodné chování: osahávání cizích žen na veřejnosti nebo řešení konfliktů násilím.

Cílem státem placených obrázkových publikací není jen vysvětlit lokální sociální a právní normy – k tomu by stačilo psané slovo. Jde o něco víc, upozorňuje autor s iniciálami L.K. v blogové rubrice Prospero. Vytvořit obraz hostitelské společnosti jako soudržné kultury a národa; v případě Rusů jako potomky rytířů, Němce pak coby spravedlivé občany dodržující zákony. Nově příchozí jsou ovšem mimo tuto pohádku a instruktážním brožurám chybí empatie.

Přitom vytvořit publikaci, která by dokázala oboje – tedy vzdělávat i spojovat – je možné. Jako příklad dává text dvě komiksové knihy pro uprchlíky vydané v Anglii. Jsou psané z pohledu uprchlíků a kromě praktických rad - jak se vyhnout nákaze v uprchlickém táboře - vyprávějí příběh. Například titul Evropa: Ilustrovaný úvod pro migranty a uprchlíky vyšel ve čtyřech jazycích a spojuje v sobě fotografie, popisy událostí v první osobě, návody a rady.

„Komiks může být zhoubnou fašistickou propagandou, anebo protitotalitní. Ty, které ovlivnily mě, byly protitotalitní,“ cituje blog Spiegelmana a vyzývá, že další generace udělá dobře, když půjdou v jeho šlépějích.