čtvrtek 2. 3. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Uprchlická krize, která v uplynulých letech přivedla do Evropy více než milion lidí hlavně ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku, byla požehnáním pro komiksovou tvorbu, všímá si na svém webovém blogu časopis Economist. Vznikla řada komiksů, které vyprávějí o strastiplných cestách lidí různých národů přes moře a po zemi skrze mnohá nebezpečenství do vysněného nového domova.

Původně lehký žánr má s podobnou tematikou bohaté zkušenosti. Již dávno ukázal, že dokáže složitá témata komunikovat často lépe než román. Příkladem může být slavné dvojdílné dílo MAUS od Arta Spiegelmana z let 1986 a 1991, které nabídlo nový pohled na holocaust. Za obrázkový román, v němž jsou Židé vyobrazeni jako myši a nacisté jako kočky, získal jeho autor Pulitzerovu cenu. Po útoku na newyorské Světové obchodní centrum pak Spiegelman sepsal a nakreslil obrazový román Ve stínu zmizelých věží.

A současná generace kreslířů převzala pochodeň po Spiegelmanovi, píše Economist. Díla jako Strastiplná cesta od Benjamina Dixe a Lindsayho Pollocka, Matka z Madaye z dílny komiksového vydavatelství Marvel anebo Příběhy z Grand Hotelu od Wolfganga Speera mají útěk před válkou na Blízkém východě jako hlavní téma. Stejně jako před nimi Spiegelman, i jejich autoři se snaží přiblížit problémy tohoto světa pomocí obrazů a bublin.

Kresba z obalky komiksu Maus
Kresba z obalky komiksu Maus • Autor: Wikipedia

Síly komiksu, který je vždy určitým zjednodušením, si všimli i politici v zemích, do nichž migranti přicházejí. Používají ho jako vzdělávací nástroj, jímž nově příchozím vysvětlují, jak se v nové kultuře chovat. Ovšem

Například Odbor národní politiky, meziregionálních vztahů a turismu, tedy ruský státní úřad, v lednu vydal stostránkovou ilustrovanou brožuru s návodem, jak snížit napětí mezi Moskvany a migranty z různých koutů světa. Vypravěči jsou zde postavy z ruských pohádek jako princezna Vasilisa Moudrá, která přistěhovalcům radí, aby na sebe příliš neupoutávali pozornost, nezírali na ženy a vždy byli připraveni ukázat policii své dokumenty. Část rad je tu ryze praktických – třeba jak se orientovat v systému moskevského metra. Ale nevyřčené poselství ukryté pod povrchem hovoří jasně: Potichu se přizpůsobte, anebo odejděte.

O něco podobného se pokusila i německá státní televize Bayerischer Rundfunk loni na podzim, když vydala komiksovou publikaci určenou migrantům nazvanou Německo a jeho obyvatelé. Publikace v němčině a arabštině popisovala doporučené vhodné chování - představit se potřesením ruky, kolemjdoucích se slušně ptát na cestu, ale také odrazovala na nevhodné chování: osahávání cizích žen na veřejnosti nebo řešení konfliktů násilím.

Cílem státem placených obrázkových publikací není jen vysvětlit lokální sociální a právní normy – k tomu by stačilo psané slovo. Jde o něco víc, upozorňuje autor s iniciálami L.K. v blogové rubrice Prospero. Vytvořit obraz hostitelské společnosti jako soudržné kultury a národa; v případě Rusů jako potomky rytířů, Němce pak coby spravedlivé občany dodržující zákony. Nově příchozí jsou ovšem mimo tuto pohádku a instruktážním brožurám chybí empatie.

Přitom vytvořit publikaci, která by dokázala oboje – tedy vzdělávat i spojovat – je možné. Jako příklad dává text dvě komiksové knihy pro uprchlíky vydané v Anglii. Jsou psané z pohledu uprchlíků a kromě praktických rad - jak se vyhnout nákaze v uprchlickém táboře - vyprávějí příběh. Například titul Evropa: Ilustrovaný úvod pro migranty a uprchlíky vyšel ve čtyřech jazycích a spojuje v sobě fotografie, popisy událostí v první osobě, návody a rady.

„Komiks může být zhoubnou fašistickou propagandou, anebo protitotalitní. Ty, které ovlivnily mě, byly protitotalitní,“ cituje blog Spiegelmana a vyzývá, že další generace udělá dobře, když půjdou v jeho šlépějích.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Mzdy zaměstnanců v čínských továrnách už předehnaly většinu států Jižní Ameriky a dotahují se na úroveň chudších členů eurozóny. Zjistila to výzkumná firma Euromonitor International srovnáním dat, která získala od Mezinárodní organizace práce, Eurostatu a národních statistických úřadů zkoumaných zemí.

Autoři zprávy srovnali mzdy ve výrobním sektoru v různých částech světa podle jednoduchého klíče: spočítali, kolik si v jaké zemi pracovník vydělá dolarů za hodinu. Při svých výpočtech brali v potaz inflaci, ale ignorovali odlišné životní náklady v různých zemích.

A zjištění výzkumu jsou překvapivá: čínský zaměstnanec ve výrobním sektoru si vydělá více než pracovník v Brazílii, Mexiku a ve většině velkých latinskoamerických zemí s výjimkou Chile. Mzdy v továrnách v nejlidnatější zemi světa se za posledních deset let ztrojnásobily na současných 3,60 dolarů na hodinu. Za stejné období v Brazílii klesly z 2,90 na 2,70 dolaru a v Mexiku pak z 2,20 na 2,10. V Jihoafrické republice pak ve sledovaném období 2005 – 2016 mzdy klesly ze 4,30 na 3,60 dolarů na hodinu. V průběhu desetiletí Číňané předehnali také Argentinu, Kolumbii nebo Thajsko. Nejkontrastnější srovnání je ale mezi Čínou a Indií: indické mzdy ve výrobě se zasekly v roce 2007 na pouhé částce 0,70 dolaru za hodinu.

Čínští dělníci už dýchají na záda chudším Evropanům, jako jsou Portugalci či Řekové – vydělají si v průměru 70 procent toho, co oni. Zatímco čínské mzdy ve výrobě rostly, protože země zažívala prudký hospodářský růst tažený z velké části exportem, v částech Evropy zasažených ekonomickou krizí na konci první dekády tisíciletí mzdy naopak padaly. Portugalcům klesla hodinová mzda z 6,3 na 4,5 dolaru.

Čínský úspěch je nicméně potřeba vidět v souvislostech: výrobní sektor patří k těm lépe placeným odvětvím v zemi (na rozdíl od Evropy). Pokud bychom brali v potaz veškeré mzdy napříč sektory, čínský zaměstnanec si vydělal jen 3,30 dolaru na hodinu – což je ale stále více než v Latinské Americe.

Selský rozum říká, že zdražování práce v Číně povede k přesunu výroby do levnějších částí Asie – stejně jako se předtím pracovní místa přesunula třeba z Evropy do Číny. Podle odborníků má však Čína stále velkou výhodu nad zeměmi, jako je Bangladéš nebo Thajsko. Čínští dělníci mají mnohem vyšší produktivitu než dělníci za stejnou mzdu v jiných částech světa. Čína má zároveň velmi dobře fungující výrobní řetězec. Je propojená novými dálnicemi a železnicemi, které kvalitně vyrobené zboží spolehlivě dopraví do přístavů a odtud do celého světa. „Výrobcům se i nadále vyplatí být v Číně,“ řekla tak deníku Financial Times analytička Oru Mohiuddin z Euromonitoru.

Jistě, čísla z Číny je třeba brát s mírnou rezervou – komunističtí soudruzi jsou pověstní „lehkým“ zkreslováním statistik tak, aby odpovídaly velkým oficiálním plánům strany. Pokud je však trojnásobný růst čínských mezd alespoň částečně pravdivý, je to pozitivní zpráva. Vyvrací totiž oblíbeného strašáka západních politiků, že se výroba z vyspělé části světa přesune do míst, kde ji budou dělat armády otroků za směšnou almužnu. Čínský případ naopak dokazuje, že když roste produktivita práce, rostou i mzdy.

Reklama