sobota 16. 12. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Mileniálové mají před sebou tu nejhorší finanční budoucnost od dob velké hospodářské krize. Tak zní podtitulek dlouhého výpravného materiálu od Michaela Hobbese na serveru Huffington Post, který je lakonicky pojmenovaný FML -  neboli Fuck My Life.

Kolují o nich ta nejhorší klišé i fakta potvrzená statistikou: že studovali špatné školy, že pracují jen jako baristé, že utrácí za sendviče s avokádem, že oddalují svatbu, koupi domu i početí dítě a že mají ze všech generací nejméně sexu. To vše možná platí jen pro určitý segment příslušníků bílé elity. Fakt je ale ten, že tato generace, kam ve Spojených státech spadá 75 milionů lidí, si už teď může být jistá, že se bude mít hůř než jejich rodiče – což je první případ v moderních dějinách USA.

Reklama
Reklama
Reklama

Mají poloviční šanci, že si pořídí vlastní bydlení, než mladí dospělí v roce 1975, nabrali si přitom o 300 procent víc studentských půjček než jejich rodiče. Každý pátý žije v chudobě a podle nastaveného trendu půjdou do důchodu nejdříve 75 letech. Tato čísla Hobbes doplňuje příklady mladých, jako je Scott, který v roce 2010 promoval jako bakalář ekonomie s dluhem 30 tisíc dolarů. V té době pro něj nebyla práce – a dnes, kdy by ji mohl dostat, je už jeho titul už starý a on je bez zkušeností v oboru. Místo, na které by aktuálně dosáhl, je hůř placené než práce, kterou dělá nyní. Studentskou půjčku splácí jako řidič autobusu.

Hobbes upozorňuje, jak obrovským způsobem se na současné generaci podepsala finanční krize a proměna trhu práce v letech 2008 až 2012. V roce 2007 mělo okamžitou nabídku práce 50 procent absolventů vysokých škol, o dva roky později to bylo méně než 20 procent. Lidí jako Scott jsou aktuálně milióny. „Mnoho zaměstnanců dosáhlo plnoletosti ve špatný čas,“ shrnuje tento jev William Spriggs, profesor ekonomie na univerzitě Howard a konzultant na ministerstvu práce v Obamově administrativě. „Zaměstnavatelé si neřekli: Jejda, přeskočili jsme jednu generaci. V roce 2008 jsme nezaměstnávali čerstvé absolventy, tak to teď doženeme a najmeme všechny lidi, které jsme přeskočili. Ne, tak to neudělali – začali najímat absolventy z roku 2012.“

Vzniká tak jev analogický se studiemi věnovanými generaci, kterou postihla krize v roce 1981. Lidé jí postižení do dnešních dnů vydělávají méně než o deset let mladší pokolení, které se narodilo do lepší situace. Spriggs to shrnuje jednoduše a mrazivě: „Každá recese vytváří kohorty těch, kteří se už nikdy nezotaví.“

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Když se Lazarus Liu po třech letech studií v Londýně vrátil v roce zpět do Číny, okamžitě ho zarazilo, jak moc se země změnila. A především v jedné věci: kamkoli se podíval, všem peněžním transakcím dominovaly platby mobilním telefonem. Všichni za všechno platili telefonem. U McDonalda, v obchodě s domácími potřebami, v restauraci, kde je obsluha vybavená QR kódy, aby mohla přijímat dýška – a platbu přes QR přijímají i pouliční žebráci. Dokonce i jeho matka, když vyrazila na tržiště pro zeleninu, brala si jen mobil. To byl poslední impulz, proč si Lazarus Liu také pořídil aplikaci Alipay a stal se součástí cyklu mobilních plateb, jejichž prostřednictvím se v Číně ročně utratí 5,5 bilionu dolarů (v USA pro srovnání je 112 miliard).

Aby sledoval platební morálku svých uživatelů, nabízí Alipay svým uživatelům také možnost zapojit se do projektu Zhima Credit (nebo také Sesame Credit). A tady začínají první kroky k uskutečňování dystopické vize světa, v níž bude každý hodnocen svým konzumentsko-občanským skórem. Fascinující čtení nabízí spisovatelka a novinářka Mara Hvistendahl v dlouhém, velmi komplexním a napínavém textu Inside China's Vast New Experiment in Social Ranking na serveru Wired. 

Reklama
Reklama
Reklama

Alipay je superaplikace, která ví o svých uživatelích naprosto vše: co kupují, jedí i čtou. Na základě tohoto ohromného množství dat pak Zhima Credit sestavuje bodové skóre, které s výškou přináší člověku výhody, ale když klesne, umí ho dostat do nesnází. Po letech snah a pokusů internet a moderní technologie omezovat Čína nyní na několika frontách vyvíjí až ďábelsky geniální technologie sloužící k integraci a ovládání společnosti.

Koeficient a způsoby, jak si zlepšit skóre, nejsou transparentní, což pocítila sama Hvistendahl, když se k Alipay upsala. Coby nový uživatel s nulovou minulostí musela platit zálohy k výpůjčce kola, což lidé s vyšším skóre nemusí. Jako dnes například Liu, jehož nastřádané body mu umožňují lepší podmínky při sjednávání půjčky, ale i benefity typu, že nemusí při cestování procházet bezpečností kontrolou na letišti. Body zase ubírají nezaplacené pokuty. Obecně také platí, že má-li člověk mezi přáteli na sociálních sítích movité osoby, jeho skóre může stoupat, lidé se špatnou platební morálkou mu naopak přitíží. Proto je strategie nepřidávat si je.

Jak ale Hvistendahl popisuje, do hry vstupuje čím dál víc faktorů, které nemají nic společného s platební morálkou. Když se v roce 2015 podstupovalo 9,4 milionu mladých Číňanů tvrdé přijímací zkoušky na vysoké školy, generální manažerka společnosti Zhima Credit Hu Tao řekla novinářům, že doufá, že obdrží seznam studentů, kteří podváděli, aby se podvod promítl do jejich Zhima hodnocení. „Nečestné chování by nemělo být bez následků,“ dodala k tomu.

Reklama
Reklama