Mileniálové už se z finanční tísně nezotaví

Mileniálové mají před sebou tu nejhorší finanční budoucnost od dob velké hospodářské krize. Tak zní podtitulek dlouhého výpravného materiálu od Michaela Hobbese na serveru Huffington Post, který je lakonicky pojmenovaný FML -  neboli Fuck My Life.

Kolují o nich ta nejhorší klišé i fakta potvrzená statistikou: že studovali špatné školy, že pracují jen jako baristé, že utrácí za sendviče s avokádem, že oddalují svatbu, koupi domu i početí dítě a že mají ze všech generací nejméně sexu. To vše možná platí jen pro určitý segment příslušníků bílé elity. Fakt je ale ten, že tato generace, kam ve Spojených státech spadá 75 milionů lidí, si už teď může být jistá, že se bude mít hůř než jejich rodiče – což je první případ v moderních dějinách USA.

Mají poloviční šanci, že si pořídí vlastní bydlení, než mladí dospělí v roce 1975, nabrali si přitom o 300 procent víc studentských půjček než jejich rodiče. Každý pátý žije v chudobě a podle nastaveného trendu půjdou do důchodu nejdříve 75 letech. Tato čísla Hobbes doplňuje příklady mladých, jako je Scott, který v roce 2010 promoval jako bakalář ekonomie s dluhem 30 tisíc dolarů. V té době pro něj nebyla práce – a dnes, kdy by ji mohl dostat, je už jeho titul už starý a on je bez zkušeností v oboru. Místo, na které by aktuálně dosáhl, je hůř placené než práce, kterou dělá nyní. Studentskou půjčku splácí jako řidič autobusu.

Hobbes upozorňuje, jak obrovským způsobem se na současné generaci podepsala finanční krize a proměna trhu práce v letech 2008 až 2012. V roce 2007 mělo okamžitou nabídku práce 50 procent absolventů vysokých škol, o dva roky později to bylo méně než 20 procent. Lidí jako Scott jsou aktuálně milióny. „Mnoho zaměstnanců dosáhlo plnoletosti ve špatný čas,“ shrnuje tento jev William Spriggs, profesor ekonomie na univerzitě Howard a konzultant na ministerstvu práce v Obamově administrativě. „Zaměstnavatelé si neřekli: Jejda, přeskočili jsme jednu generaci. V roce 2008 jsme nezaměstnávali čerstvé absolventy, tak to teď doženeme a najmeme všechny lidi, které jsme přeskočili. Ne, tak to neudělali – začali najímat absolventy z roku 2012.“

Vzniká tak jev analogický se studiemi věnovanými generaci, kterou postihla krize v roce 1981. Lidé jí postižení do dnešních dnů vydělávají méně než o deset let mladší pokolení, které se narodilo do lepší situace. Spriggs to shrnuje jednoduše a mrazivě: „Každá recese vytváří kohorty těch, kteří se už nikdy nezotaví.“