úterý 10. 7. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Slovy deníku Financial Times: v Británii “v otázce brexitu tvrdá realita dohnala politiku”. Výsledkem je rezignace zastánců skutečného a nekompromisního rozchodu země s EU, ministra zahraničí Borise Johnsona a ministra pro brexit Davida Davise (spolu s několika méně důležitými figurami). Pozice premiérky Theresy May se v pondělí chvíli zdála pofidérní, o den později naopak působí nečekaně stabilně.

K pokusu o její odvolání nedošlo, situace tomu zatím ani příliš nenahrává - a před Británií se otvírá možnost jakéhosi kosmetického odchodu z EU nebo v extrémním případě úplné odvolání aktivace článku 50 a přerušení příprav na rozchod. Náladu v táboře “brexitérů” vystihují titulní stránky některých britských deníků využívající citaci z rezignačního dopisu Borise Johnsona, že “Sen o brexitu umírá”.

Reklama
Reklama

Noviny

Johnson (jako obvykle) situaci v posledních dnech popisoval nejbarvitěji. Krize začala eskalovat minulý týden, když Theresa May svolala vládu na výjezdní zasedání do svého venkovského sídla, kde měla představit definitivní návrh podmínek budoucího soužití s EU, který hodlá předložit Bruselu. Že se nebude líbit, bylo jasné už z toho, že zmínění ministři dopředu oficiálně nevěděli, co v něm bude (i když to samozřejmě tušili).

Do médií navíc unikaly brutální výroky úředníků z premiérčina týmu - třeba ten, podle nějž ministři, kteří se rozhodnou po předložení plánu rezignovat, “dostanou telefonní číslo na místní taxislužbu”. Premiérčino sídlo je totiž na odlehlém místě a ministři po rezignaci ztrácí nárok na služební vůz.

Návrh pak představoval onu zmíněnou srážku s realitou. Zhruba řečeno, Británie by zůstala v jakési zóně volného obchodu s EU v oblasti zboží a zemědělských výrobků. To by znamenalo, že by se nadále řídila veškerými evropskými normami. Teoreticky by je britský parlament mohl odmítnout, ale to by - jak se v návrhu praví - “mělo své důsledky”. V praxi zhroucení navrhovaného ekonomického modelu, vztyčení tvrdé hranice mezi Severním Irskem a Irskem a ukončení bezpečnostní spolupráce.

Návrh je složitější a obsahuje ještě zvláštní způsob vybírání cel, jehož technickou stránku při současném stavu technologií nelze realizovat. Ale celkem vzato, po očištění kliček a verbálního křoví, je jasné, že se Británie sune do pozice Norska - tedy že se bude řídit evropskými regulemi a nebude o ničem rozhodovat. Kritice navíc upozorňují, že se jedná pouze o východisko vyjednávání a že Evropané budou chtít ještě finanční příspěvky a volný pohyb osob.

Noviny

Theresa May “zvláštní status občanů EU” výslovně odmítla vyloučit. Tolik ke snu o brexitu a návratu britské suverenity. Dnes již bývalý ministr zahraničí označil přímo na výjezdním zasedání povinnost členů vlády propagovat návrh na veřejnosti za “leštění lejna” (polishing a turd), v rezignačním dopisu pak oznámil, že se Británie mění v evropskou kolonii. A za těchto okolností, proč vlastně vůbec nějaký brexit…

Důvodem britské kapitulace je ekonomika. Tlak britských firem, třeba výrobců automobilů zapojených do logistických řetězců natažených napříč kontinentem, je drtivý - pro příklad je možné nahlédnout do staršího menu Respektu. Britové žádnou rozumnou alternativu nenašli, nepočítáme-li tvrdý odchod bez dohody, jenž by znamenal dramatické přebudování ekonomického modelu země a kromě nejtvrdších brexitářů se ho zjevně všichni děsí.

Pokud jde o politické hledisko, připomeňme si, že ani po mimořádných volbách, konaných již po referendu o odchodu z Unie, neexistuje v parlamentu většinová podpora tvrdého brexitu - proto se také zjevně rebelující bývalí ministři a jejich stoupenci zatím nepokusili premiérku odvolat. Opozice vedená labouristy by jí naopak mohla pomoci její návrh protlačit, ale mnohem spíše se bude snažit vyvolat předčasné volby.

A právě s pomocí představy šéfa labouristů Jeremyho Corbyna ve funkci premiéra volá Theresa May své rozklížené řady k pořádku. V Británii teď vládne premiérka, která v kampani před referendem podporovala setrvání v Unii, a novým ministrem zahraničí je Jeremy Hunt, který z EU také nechtěl. Další vývoj může být ještě dramatický a v mnohém nepředvídatelný, ale v tuto chvíli stoupenci skutečného odchodu nemají žádný srozumitelný plán.

Čtěte také: Jaké jsou největší problémy brexitu v šesti bodech

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Není to tak dávno, co se zdálo, že striktní pravidla, která v Íránu platí pro ženy, se mírně uvolňují. V posledních týdnech se nicméně ukazuje, že zprávy o jisté liberalizaci poměrů nebyly zcela přesné. Nejprve tamní úřady zatkly několik desítek žen, které si demonstrativně na veřejnosti sňaly z hlav šátky, jejichž nošení Íránkám ukládá zákon pod hrozbou pokuty, nebo dokonce vězení.

Podle úřadů prý prostovlasé ženy „narušovaly veřejnou bezpečnost“, vrchní žalobce pak jejich protesty označil za „dětinské“ a naznačil, že jsou organizovány ze zahraničí. Jako problematický se podle zkušeností řady Íránek může mravnostní policii jevit i příliš volně uvázaný šátek nebo příliš barevná či vzorovaná látka.

Reklama
Reklama

Nyní celosvětovou pozornost poutá případ osmnáctileté Maedeh Hojabri, kterou policie zatkla za to, že na sociálních sítích sdílela videa, kde tančí. Hojabri získala velkou popularitu zejména na Instagramu. Stačí si pustit pár jejích videí a je jasné proč – překrásná dívka na nich svůdně tančí na tradiční perskou hudbu i západní pop. Jenže stejně jako odhalená hlava, také tanec na veřejnosti mají Íránky zakázaný.  Maedeh sice tancovala doma ve své ložnici, ale videa viděly davy lidí (jedno z nich mělo skoro milion zhlédnutí). Podle íránských úřadů tak splňovala podmínky pro zatčení.

 

 

Jak upozorňuje blízkovýchodní stanice Al-Džazíra, případ v Íránu vyvolal nejen velké debaty. Další ženy na podporu Maedeh natáčejí a sdílejí taneční videa, byť z bezpečnostních důvodů jim na nich není vidět do obličeje. Dívky se zastala také teheránská fotografka, kterou za podobný „přečin“ policie zatkla společně s pěti dalšími lidmi v roce 2014.

Zatčení teenagerky, její následné doznání a omluva, které podle Al-Džazíry odvysílala íránská televize, ovšem vyvolalo mnohem masovější rozhořčení - zejména kvůli pokrytectví íránských autorit. Kupříkladu reformní klerik Mohamad Taghi Fazel Maybodi, který má blízko k bývalému prezidentu Chatámímu, upozornil, že k podobnému ponižujícímu kroku nejsou nuceni ani lidé usvědčení z reálných zločinů, třeba z korupce. „Co je větší hřích – tancovat, nebo okrádat stát?“ napsal na sociální média. „Takto to dopadá, když se náboženství dostane do rukou ignorantům.“

Reklama
Reklama