čtvrtek 5. 10. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Nobelovu cenu za literaturu získal dvaašedesátiletý britský spisovatel japonského původu Kazuo Ishiguro. Zprávu o této události přebíráme z kulturní rubriky serveru ihned.cz

"V románech nesmírné emocionální síly odkryl hlubinu skrývající se pod naší domněnkou, že jsme spojeni s tímto světem," uvedla tajemnice Švédské akademie Sara Daniusová, když cenu ve čtvrtek krátce po jedné hodině odpolední středoevropského času oznamovala. Podle akademie je Ishiguro nejčastěji spojován s tématy jako paměť, čas či sebeklam. "Pokud smícháte Jane Austenovou s Franzem Kafkou, v podstatě vám vyjde Kazuo Ishiguro, jen musíte přidat ještě kapku Marcela Prousta," pokusila se autora vystihnout tajemnice Daniusová. "Pak je to nutné zamíchat, ale ne moc," dodala.

Reklama
Reklama
Reklama

Předloni Nobelovu cenu obdržela Světlana Alexijevičová de facto za literaturu faktu, vloni ji získal písničkář Bob Dylan za své texty. Letošní ocenění pro Ishigura tak znamená návrat této ceny k hlavnímu literárnímu proudu, konstatovala agentura Reuters. Ishigurovým nejznámějším dílem je jeho třetí román nazvaný Soumrak dne. V překladu Zdeny Pošvicové vyšel také v češtině. Autor za něj roku 1998 získal Bookerovu cenu, podle předlohy vznikl film s Anthonym Hopkinsem a Emmou Thompsonovou.

Soumrak dne je psán z pohledu stárnoucího majordoma, jenž v letech předcházejících druhé světové válce dohlíží na panství anglické rodiny. Podstatný je zejména majordomův takřka romantický vztah k bývalé hospodyni panství, kterou se v průběhu knihy vydává navštívit. Renomovaná literární kritička Mičiko Kakutani napsala, že v Soumraku dne autor vytvořil "přesný, dojemný portrét své adoptované vlasti a společenských proměn, jimiž prošla před druhou světovou válkou a po ní".

Dále čeští čtenáři z Ishigurových děl znají Nokturna: Pět příběhů o hudbě a soumraku, prózu Když jsme byli sirotci či román Neopouštěj mě z roku 2005. V tomto dystopickém díle Ishiguro zdánlivě vypráví o třech dětech, které vyrůstají na anglickém internátu. V průběhu sci-fi laděného příběhu však čtenář postupně zjišťuje, že realita je jiná. Také román Neopouštěj mě byl roku 2010 zfilmován: režisér Mark Romanek do hlavních rolí obsadil Knightley, Carey Mulligan či Andrewa Garfielda.
"Kazuo Ishiguro je obdivuhodný prozaik jak díky kvalitě svých děl, neboť jeho romány spojuje opatrná, přesná práce s jazykem, tak proto, že nikdy nenapíše dvakrát tentýž příběh, ba ani tentýž typ knihy," uvedl před časem deník New York Times.

Ishiguro již od 90. let minulého století patří mezi špičkové britské prozaiky, generačně je příbuzný například Ianu McEwanovi či Martinu Amisovi. Narodil se v Japonsku, s rodiči se do Anglie přistěhoval, když mu bylo pět. Jako jeden z prvních vystudoval kurzy tvůrčího psaní na University of East Anglia.

V titulech Malíř pomíjivého světa, který se odehrává v Japonsku krátce po druhé světové válce, a zmíněný Soumrak dne nabídl přesvědčivý portrét totalitních režimů. A jemně nastínil, do jaké míry jejich vznik a fungování umožňuje alibistické, nevšímavé či smířlivé chování jednotlivce vůči bující mašinerii. Z obou knih plyne, že hlavní příčinou zla je podle Ishigura nedostatek osobní odvahy k tomu, aby se člověk postavil systému.

"Je to naprosto jedinečný spisovatel. Umí zasáhnout čtenářovy city a zároveň vzbudit jeho intelektuální zájem, jeho díla si vždy najdou četné publikum. Některé jeho knihy jsou náročnější a delší, ale obecně je to autor celosvětově velmi čtený," poznamenal Stephen Page, jenž Ishigurova díla vydává v anglickém nakladatelství Faber & Faber.

"Moc gratuluji starému příteli, jehož díla zbožňuji a obdivuji od chvíle, kdy jsem poprvé četl A Pale View of Hills," ocenil laureáta britský spisovatel Salman Rushdie a zmínil vůbec první román, jímž Ishiguro v 80. letech debutoval. Do češtiny zatím A Pale View of Hills přeloženo nebylo. "Kromě toho také Ishiguro hraje na kytaru a zpívá. Uhni, Dylane!" zažertoval Rushdie na účet loňského laureáta Nobelovy ceny za literaturu.

 Týden vyhlašování Nobelových cen letos začal v pondělí oznámením Nobelovy ceny za lékařství. Na vyznamenané kromě finanční částky devíti milionů švédských korun, což je v přepočtu 24,4 milionu korun, čeká také tradiční slavnostní ceremoniál. Ten se uskuteční v den výročí úmrtí Alfreda Nobela 10. prosince.
Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Dva týdny před volbami cloumá Rakouskem politický skandál. Sociálním demokratům kancléře Christiana Kerna zřejmě definitivně vzal šanci na výhru - a jako skoro jistý příští kancléř vypadá Sebastian Kurz, jednatřicetiletý lidovec.

Sociálním demokratům se vymstilo angažmá izraelského stratéga volebních kampaní Tala Silbersteina. První problém nastal v létě, když byl Silberstein zadržen v Izraeli kvůli svému druhému byznysu, který s volbami tolik nesouvisí. Je podezřelý, že se chystal dát úplatek devět milionu eur při snaze získat licenci na těžbu diamantů v africké Guineji. Rakouští sociální demokraté ho posléze propustili - nyní však vyšly najevo detaily špinavé práce, kterou pro stranu dělal.

Reklama
Reklama
Reklama

Konkrétně jde o zřízení facebookových skupin, jejichž cílem bylo hrotit politické emoce. Jedna z nich se snažila velebit konkurenta Sebastiana Kurze tak vyhroceným způsobem, že to ve výsledku odradí jeho případné voliče. Druhá na Kurze házela špínu - a to pro změnu tak radikálním způsobem, že ve veřejnosti měl vzniknout dojem, že za stránkami stojí národovci ze strany Svobodných. Příspěvky si zahrávaly s antisemitskými a rasistickými předsudky a v provozu zůstal účet i po nuceném odchodu Silbersteina z rakouské kampaně.

Kancléř Christian Kern opakuje, že o tom všem nic nevěděl. O špinavé hře však věděl minimálně jeden muž z centrály vládní strany, specialista na analýzu volebních průzkumů Paul Pöchhacker. Rakouská média předpokládají, že volební tým Silbersteina začal žít vlastním životem a informace se k šéfovi sociální demokracie, politikovi s velmi dobrou reputací, skutečně nemusela vůbec dostat.

Přišel do vedení strany teprve vloni z vysoké manažerské pozice a dění v sociální demokracii trpící boji mezi různými frakcemi zjevně nemá pod kontrolou. Ve vzduchu zůstávají nezodpovězené otázky: například jak se celý případ (zveřejněný poprvé v týdeníku Profil a deníku Die Presse) dostal na veřejnost? Přesně dva týdny před volbami, kdy přehlušil všechna ostatní politická témata.   Shrnutí základních otázek a odpovědí ke spletité kauze naleznete v obálkovém textu vídeňského týdeníku Falter.

Reklama
Reklama