Sibiřskou tajgou před 12 tisíci lety rázovala stáda mamutů. Pak ale přišlo velké globální oteplení, které stáda těchto mohutných zvířat vyhubilo, a jejich pozůstatky se propadly do bahnitých močálů. Ty časem znovu zamrzly a kosti starých obrů zůstaly uvězněny v permafrostu. Nyní se ale zemský povrch opět otepluje a trvale zmrzlá půda na ruské Sibiři pozvolna taje. Mamutí kosti - zejména kly – přitom mají na černém trhu obrovskou cenu.
Hlavně bohatí Číňané jsou za ně ochotni zaplatit astronomický částky. Skupiny dobrodruhů se proto vydávají do ruské divočiny tuto vzácnou komoditu hledat. S jednou takovou výpravou vyrazil do jakutské oblasti i fotograf Amos Chapple a strastiplný a místy i romantický život těchto dobrodruhů pohybujících se na hraně zákona zachytil v unikátní sérii fotografií, kterou poté zveřejnil ve výpravném multimediálním materiálu na webu Rádia Svobodná Evropa.
Ukazuje lovce mamutích kostí, kterak se po nekonečných lesích sibiřské tajgy přemisťují po řekách v motorových člunech. Když najdou místo, kde by se mohly ukrývat mamutí pozůstatky, vylodí se na pevninu. Na záda si připásají těžký motor, který se běžně používá jako čerpadlo při hašení požárů. S tímto nákladem na zádech pak putují krajinou a hledají „zlatý důl“. Motor se sice pronese, ale při jejich zlatokopecké činnosti drsným mužům slouží jako zásadní pomůcka - z řeky jím čerpají vodu a prudkým proudem z hlíny postupně vyplavují mamutí kosti, aniž je při tom porušili.
Jedna dvojice mužů, které Chapple fotografoval, našla během týdne tři kly, z nichž jeden vážící 65 kilogramů měl cenu asi 34 tisíc dolarů. V Číně do nich pak umělečtí řemeslníci vyřezávají ornamenty a jeden takto opracovaný kel se může prodat sběrateli i za milion dolarů.
Občas ale lovci narazí i na jinou kořist – třeba lebku pravěkého nosorožce. Ať již den skončí úspěchem nebo lov vyjde naprázdno, večery tráví novodobí zlatokopové bujarým pitím vodky. To celé možná zní jako romantický život, ale mužům ho znesnadňují nejen krvelačná hejna komárů. Kromě hmyzu se musejí mít na pozoru před policií, která se plaví tajgou v doprovodu ochránců přírody a lovcům se snaží v jejich činnosti bránit. Pokuty jsou směšné – jen 45 dolarů. Když ale pytláka chytí potřetí, může ho potkat vyšší trest.
Ochráncům přírody vadí, že pytláci se svým primitivním způsobem odhalování koster po sobě zanechávají ohavnou spoušť. Řeky jsou bahnitější a jejich koryta se „těžbou“ mění. A jak píše v popiscích k fotografiím Chapple, podobných pytláků každým rokem přibývá. „Vím, že je to špatné, ale co mám dělat? Mám hodně dětí, práce žádná,“ zdůvodnil jeden z mužů, proč je lovcem mamutích klů.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
