Zdá se to jako jednoduchý a stokrát viděný nápad, přesto má mimořádně mocný dopad. Černobílé provedení, neostrost a obecně špatná kvalita fotek z druhé světové války posilují dojem, že jde o události velmi vzdálené, téměř mimo realitu, jež nemají s našimi životy takřka nic společného. Propast času ovšem rychle překoná jednoduchý úkon – když se výjevy a obrazy „vybarví“. Najednou se na nás dívají lidé jako my.
Velkou pozornost tak nyní celosvětově vyvolává práce brazilské umělkyně Mariny Amaral. Jako malá si ráda hrála s Photoshopem a právě tento program použila pro soubor válečných fotografií, který v roce 2015 náhodou objevila v on-line fóru zaměřeném na historii. Pár jich „nabarvila“, a tak začala její kolorovací „obsese“. Ze zábavy, které se věnovala ve volném čase, se nakonec stal způsob obživy: dnes „nebarví“ jen fotky z druhé světové války, ale jakékoliv černobílé snímky. Přičemž drtivá většina z nich je veřejně přístupná a autorka je objevila v digitálních archivech muzeí či galerií. Ačkoliv není sama, kdo se této činnosti věnuje, americký magazín Wired ji nazvala „mistryní“ oboru.
Procesu kolorování, který může trvat i měsíce, předchází pečlivý výzkum, během něhož si ověřuje, že zvolené barvy odpovídají realitě. V jejím portfoliu tak najdeme třeba portrét Lewise Paynea, jednoho z kompliců Lincolnova vraha Bootha, který na nabarvené fotce z poslední třetiny devatenáctého století najednou vypadá skoro jako hipster z Karlína, či francouzské vojáky z první světové války, jejichž trudný život v zákopech si umíme o něco lépe představit, když vidíme, jak načervenalé bahno ostře kontrastuje s jejich modrými uniformami.
Mimořádnou pozornost nicméně vyvolaly zejména kolorované portréty z koncentračního tábora v Osvětimi - a mezi nimi snímek, který nedávno sdílelo tamní muzeum a následně se z něj stala virální senzace. Je na něm drobná, nakrátko a velmi nedbale ostříhaná dívka, které je zjevně velký její pruhovaný vězeňský mundúr. Nedívá se přímo do objektivu, ale i tak je patrné, že je v šoku. Možná to způsobil už jen fakt, že se v prosinci 1942 ocitla v Osvětimi, možná na tom mělo podíl násilí, kterému byla vystavena těsně před tím, než ji vyfotil táborový fotograf (sám vězeň) - a o němž svědčí roztržený a zkrvavený ret.
Marina Amaral (@marinamaral2) a Brazilian artist, an expert in colorization of b&w pictures, created a colorized version of the registration image of Czesława Kwoka. 4/4 pic.twitter.com/Dp18k30HZm— Auschwitz Memorial (@AuschwitzMuseum) Marina Amaral (@marinamaral2) a Brazilian artist, an expert in colorization of b&w pictures, created a colorized version of the registration image of Czesława Kwoka. 4/4 pic.twitter.com/Dp18k30HZm
Jde o čtrnáctiletou Polku jménem Czeslawa Kwoka, která byla do Osvětimi deportována společně se svojí matkou z jihovýchodního Polska v rámci operace, během níž se „uvolňoval prostor“ pro Němce ve východní Evropě. O pár měsíců později byla zavražděna fenolovou injekcí do srdce. (Fenol je jedovatá látka, kterou užívali nacisté k popravám v koncentračních táborech i mimo ně).
„Když jsem ji uviděla, nemohla jsem ji dostat z hlavy. Chtěla jsem odvyprávět její příběh a ukázat reálného člověka. Ukázat, že jde o čtrnáctiletou holku, ne o položku ze statistiky,“ vysvětlila Amaral německé stanici Deutsche Welle, proč si mezi tisícovkami fotek vybrala právě tuto. Masová reakce ji přesto překvapila. „Píšou mi lidé z celého světa.“
Pozornost, kterou fotografie vyvolala, pak vedla k tomu, že se osvětimské muzeum a brazilská umělkyně dohodli na dlouhodobější spolupráci, v rámci níž má Marina Amaral „dodat barvu“ dalším fotkám z tamního archivu. Čeká ji také vydání první knihy, v níž se objeví dvě stovky fotek pořízených mezi lety 1850 až 1960. Popisky a vysvětlivky dodal britský historik a moderátor Dan Jones. Brazilka říká, že její cíl je přesně ten, který zazněl v úvodu: přiblížit lidem realitu minulosti.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
