Bombarduje Putin syrské Aleppo, aby vyvolal další uprchlickou vlnu?
 
German Chancellor Merkel gestures during a joint news conference with Turkish Prime Minister…
Kancléřka Angela Merkel a turecký premiér Ahmet Davutoglu • Autor: REUTERS

Německá kancléřka Angela Merkelová je „šokována utrpením desítek tisíc lidí v Sýrii, jehož příčinou jsou bombové útoky, především z Ruska“. Tato slova vyřkla počátkem týdne na návštěvě Turecka. Měla tím na mysli bombardování Aleppa, největšího města v Sýrii, které z větší části ovládají rebelové proti režimu Bašára Asada, kterého naopak podporuje právě Rusko.

V posledních dnech z Aleppa prchají davy lidí a tlačí se na hranici s Tureckem, které je odmítá přijmout. Merkelová se v Turecku snažila dohodnout na regulaci počtu uprchlíků, kteří z Turecka přijíždějí dál do Evropy, ale zatím bez valného úspěchu.

Reklama
Reklama

A man rides a motorcycle past damaged buildings in al-Myassar neighborhood of Aleppo, Syria
Aleppo • Autor: REUTERS

Ruský útok na Aleppo četní komentátoři i politici vysvětlují jako pokus ruského prezidenta Vladimira Putina oslabit pozici Angely Merkelové nebo docílit její pád. Bombardování Aleppa má podle analytiků dvojí cíl: vyvolat další vlnu uprchlíků, která Merkelové zlomí politický vaz, a posílit pozici Ruska ve válce v Sýrii.

Zdá se, že Putin koordinuje ruské akce opravdu tak, aby sesadil Merkelovou z úřadu kancléřky. „Když se díváte na to, co se děje v Sýrii a v Aleppu, uvidíte, že Rusko je jediným hráčem, který kontroluje vývoj uprchlické krize,“ řekl serveru Euobserver nejmenovaný zdroj z Bruselu. „Tyto akce mají za cíl vyprodukovat co největší počet uprchlíků,“ pokračoval onen zdroj a dodal, že Putin koordinuje útoky v Sýrii s opětovným zvyšováním napětí na východní hranici Ukrajiny. Další nejmenovaný zdroj serveru dodal, že nevěří, že „je to náhodná shoda okolností“.

Norbert Roetggen, šéf zahraničního výboru německého parlamentu, prohlásil, že pokud se Putin snaží sesadit svými akcemi Merkelovou z funkce kancléřky, tak „v Aleppu to přehnal“. Nicméně on sám si myslí, že Putinovým cílem je spíše Merkelovou oslabit než přímo sesadit a jeho hlavním cílem je posílit své strategické pozice na Blízkém východě. To, že současně jeho aktivita v Sýrii produkuje vysoký počet uprchlíků, kteří ohrožují soudržnost EU, je podle něj „vítaný vedlejším efektem“.

Analýza deníku Financial Times k témuž tématu v závěru píše: „Evropští lídři musí při pohledu na ruské bombardování Aleppa rozpoznat, co je v sázce. Putin nedělá jen to, že posiluje svoji pozici na Blízkém východě. Přiživuje také uprchlickou krizi, která rozbíjí evropskou jednotu, podporuje nárůst populismu a oslabuje německou kancléřku, která se postavila proti jeho intervenci na Ukrajinu. 28 členských států EU musí překonat své vnitřní rozpory a sjednotit se na společné migrační politice dřív, než je Putin ještě více rozdělí.“


Výzkumy to prokázaly už vícekrát, nicméně opakování je matkou moudrosti: čím jste starší, tím jste šťastnější. Tento poznatek plyne i z nejnovějších dat Úřadu pro národní statistický výzkum ve Velké Británii, o němž vtipně píše Alan Beattie ve Financial Times.

Těmi staršími má na mysli skupinu od 65 do 79 let, kteří prokázali nejvyšší míru štěstí - dramaticky se lišící od „ubožáků ve věku mezi 45 a 59 lety, kteří trpí melancholií a jsou nejvíc postiženi smutkem“. V podstatě je pro to jednoduché vysvětlení: starší generace už vychovala své děti a pochovala své rodiče, je tudíž nezávislá a zbavena starostí.

British migrants play boules at The British Society in Benalmadena, near Malaga, southern Spain
Britský důchodce je ve Španělsku pojem • Autor: REUTERS

V části svého textu se autor zabývá i samotným pojmem štěstí, který je z ekonomického hlediska poněkud diskutabilní, byť vztah mezi bohatstvím a štěstím je prokazatelný, ale vlády států s tímto vztahem nepracují, kromě Bhútánu, který se pokusil – když byl absolutistickou monarchií - zavést index štěstí a přinutit lidi, aby se cítili šťastnými. Po přechodu v konstituční monarchii se však poslušně vrátil  k měření HDP. Zdá se, že na to, abychom přinutili politiky sestavovat rozpočet „ve formě poctu štěstí“, ještě nedozrál čas.

Na první pohled je britský výzkum potěšitelný pro všechny mladší Brity, kteří se topí v depresích. Až dosáhnou kýženého věku, můžou se spolehnout na to, že pocit štěstí se dostaví. Anebo ne? Problém může být v tom, že výzkum sice poukazuje na vztah mezi věkem a štěstím, jenže platí pro dnešní generaci britských důchodců, kteří si užívají plody ještě fungujícího penzijního systému s relativně velkorysými důchody. „Když se vám dostalo univerzitního vzdělání zdarma, užívali jste si 40 let výhod podpory v bydlení a teď máte štědrou penzi, jste předurčeni, abyste měli dobrý pocit ze života,“ píše autor o poválečné generaci dnešních britských penzistů.

Jenže co ta mladá? Až se dožije stáří, může na tom být vzhledem k zhoršujícím se demografickým vyhlídkám podstatně hůř. Ale kdoví, možná peníze a štěstí souvisí mnohem méně než štěstí a věk. Mladá generace v tom může přinejmenším doufat.


Řidiče autobusu v indickém městě Vellore zřejmě zabil padající meteorit, oznámily světové agentury i domácí indický tisk. Na místě jsou už vědecké týmy - a pokud jejich zkoumání informaci potvrdí, bude to poprvé po 200 letech, co zemřel člověk po kolizi s předmětem z vesmíru.

Smrtelný zásah dostal řidič hromadné dopravy ve chvíli, kdy v pracovní pauze postával na trávníku nedaleko kafetérie v kampusu místní technické školy. Další tři přítomní lidé – dva zahradníci a jeden student – byli zraněni.  Jayalalithaa Jayaram, premiérka indického svazového státu Tamilnádu, kde k incidentu došlo, předběhla se svým komuniké vědecké testy a prohlásila za příčinu smrti srážku s meteoritem. Rodině zemřelého vláda hned poukázala odškodné 100 tisíc rupií (asi 35 tisíc korun).

ayayayaya
Autor: BBC

Při události se podle svědků ozval výbuch, který rozbil sklo v oknech přilehlé budovy; na místě, kde řidič zemřel, zůstala malá jáma připomínající kráter.  „Zaslechl jsem zvuk, který se nepodobal ničemu, co jsem kdy slyšel,“ popsal výbuch šéf školy G. Baskar, kterého událost zastihla v nedaleké pracovně. „Nebyl cítit žádný zápach, neviděl jsem žádný záblesk, vůbec nic.“

Podle agentury Reuters našli vědci později na místě tmavě modrý kámen podobající se diamantu. BBC pouze informuje o „malém tmavém kameni vážícím zhruba 10 gramů“.

Vyšetřovatelé nejprve měli za to, že úmrtí i zranění způsobila exploze nedbale uložených výbušin zapomenutých v kampusu po předchozích stavebních pracích. Nicméně vyšetřování přítomnost žádných výbušných látek na místě nezjistilo. „Protože se nenašly žádné zbytky ani stopy výbušnin, dospěli jsme k teorii, že by to mohl být meteorit,“ cituje agentura Reuters anonymní zdroj z vyšetřovacího týmu. Na výsledky vědeckých testů provedených lidmi z Indického ústavu astrofyziky a na eventuální potvrzení vesmírného zásahu se ovšem teprve čeká.

K poslední zaznamenané smrti po zásahu meteoritem došlo podle International Comet Quarterly v roce 1825. Před dvěma lety explodoval meteorit v atmosféře nad centrálním Ruskem, rozlehlou oblast zasypaly jeho rozžhavené zbytky, zatímco vlna způsobená výbuchem vytloukla okna a poškodila řadu budov. Událost se ale obešla bez ztráty na životech, zraněných bylo podle oficiální zprávy 1200.

Nicméně ještě než zprávu o příčinách smrti ve Vellore vydali indičtí vědci, vyslovila se k incidentu americká vesmírná agentura NASA. Podle jejích expertů - kteří ovšem vše posuzovali jen z fotografií místa činu - je pravděpodobným důvodem řidičova úmrtí nikoli meteorit, nýbrž „pozemní exploze“. „Smrt po zásahu meteoritem je něco mimořádně vzácného,“ citoval deník New York Times z mailu expertky NASA Lindley Johnsonové. „Tak vzácného, že vlastně neexistuje ani jeden takový vědecky opravdu ověřený případ. A až do exploze meteoru nad ruským Čeljabinskem v roce 2013 bylo stejně mimořádnou věcí i ' meteoritové' zranění.“


Být rodičem je velmi náročná práce, píše Jenny Andersonová v rubrice Věda výchovy na serveru quarzsnaží se tu najít správný poměr mezi pravidly, inspirací a volností.

Rodičovství si nárokuje nejen  non-stop starosti, ale patří do něj i nutnost zorientovat se v záplavě rad, jak vychovat šťastného, dobře připraveného, úspěšného a sociálně adaptovaného člověka. Základní rady jsou následující, rekapituluje autorka:

Pečuj, ale nerozmazluj: děti potřebují cítit lásku, ale musí poznat i selhání - musí se naučit stát na vlastních nohách. Tlač, ale nelámej: žijeme v soutěživém světě, ale pokud budete dítě moc popostrkovat, stane se z něj stádní tvor se sklony k depresím. Chval pečlivě: je třeba se soustředit na snahu, ne na úspěch, ale s formou pochval buďte opatrní. Opatrně s kroužky a vůbec „volnočasovou aktivitou“: organizace volného času je pro děti dobrá, ale pokud toho na ně naložíte moc, přeměníte je v zombie. Přijímání technologií: jako rodič nemůžete bojovat s budoucností a s rozvojem, ale je prokázáno, že některé moderní vymyšlenosti mají pro dítě nulový přínos a mohou jej navíc připravit o důležité sociální schopnosti.

výchova
Autor: Ilustrace – Pavel Reisenauer

Pak je v textu citován psycholog Pensylvánské univerzity Adam Grant, jenž přinesl další porci rodičovské inspirace. Podle něj musí rodiče u svých dětí rozvíjet především kreativitu, neboť právě ta je podmínkou úspěchu v měnícím se světě 21.století. "Proč z našich dětí jen zřídkakdy vyroste originální myslitel?“ ptal se v v deníku New York Times Grant: „Protože jsou od malička vedené k tomu, aby plnily zadání, ne aby tvořily. A cvičení sice dělá mistra, nicméně nevznikne z něj nic nového.“ Podle Granta příliš mnoho pravidel potlačuje kreativitu. Rodiče, kteří mají jen jedno pravidlo, vychovají tvořivější děti než ti, kteří drží pravidel šest.

Jenny Andersonová ovšem s Grantem zcela nesouhlasí. „Ne že by mi šlo o nastolování vlády nějakých pitomých pravidel,“ píše, „ale můj rodičovský záměr není v kreativitě, tedy v podněcování schopnosti mít originální nápady. Já chci, aby moje děti uměly být samy sebou. Aby objevily, kdo jsou, a dokázaly žít po svém. Jestli to jejich ‚po svém‘ změní svět – super. Ale jestli půjdou ve stopách milionů dalších a stanou se učiteli, inženýry nebo kadeřníky – což je současná touha mého pětiletého potomka -  bude to taky skvělé.“

Nejzajímavější lidé, píše Andersonová, jsou ti, kteří našli to, co milují, a dělají to s vášní a disciplínou -  ať už je to průkopnické či nikoliv. Většina dětí prostě není nijak „zázračných“ ve smyslu, že by svým konáním svět zásadně změnily. Ale aby společnost správně fungovala, potřebujeme všechny možné druhy lidí -  a naše současné uctívání inovátorů nad všechny ostatní v sobě obsahuje i riziko, že nedoceníme a znehodnotíme mnoho dalších důležitých věcí.

připomíná také, že ve snaze sestavit ze života úspěšných lidí zpětně obecný recept na úspěch navíc vynecháváme spoustu dalších možných definic úspěchu, například péči o druhé. Zásadním vzkazem loňského bestselleru „Nekončící byznys. Muži, ženy, práce, rodina“ od Anne Marie Slaughterové je teze, že jedinci, kteří nikdy neinvestovali svou energii do jiných lidí, se míjejí s velkými částmi sebe samých.  „Péče o druhé není jen dárkem pro ty, o které se staráte, je to současně něco, co vám umožňuje růst a rozvíjet se,“ cituje quarz autorku.

Možná se rodiče musí soustředit víc na vystavování dětí zkušenostem a soustředit se méně na to kam ty zkušenosti můžou vést, přemýšlí Jenny Andersonová. Rodiče Marka Zuckerberga nepředpokládali jeho úspěch. Jen ho nechali jít za jeho vášní. V profilu uveřejněném magazínem New York Times řekl Markův otec-zubař o výchově budoucího milionáře: „Asi nejlepší rada, kterou můžu říct, je, že jako rodič sice můžete svým dětem plánovat život, který pro ně považujete za nejlepší, ale nebude to možná život, jaký chtějí ony. Musíte je podněcovat v tom,  aby si šli za svými touhami a sny. A musíte jim věnovat víc času než čemukoli jinému.“

Grant uzavírá zmíněnou vizi s velmi podobnou myšlenkou, s níž už se autorka ztotožňuje: „Nelze naprogramovat dítě, aby se stalo kreativní. Pokud budete svému dítěti vnucovat pouze určitý druh úspěchu, tak to nejlepší, co z něj dostanete, bude ambiciózní robot. Pokud chcete, aby vaše děti vnášely do světa originální nápady, nechte je následovat jejich vlastní touhy a vášně - ne ty vaše.“


Video:Jak se slaví Mardi Gras.

Rougarouing from Michael Palmieri on Vimeo.


Kulturní tip:  Taxi Teherán. V kinech od čtvrtka.  Renomovaný íránský tvůrce Džafar Panahí se ve svém druhém snímku natočeném v rámci nuceného domácího vězení proměnil v taxikáře a prostřednictvím rozhovorů s se zákazníky nabízí vytříbeně na tamní společnost.

https://www.youtube.com/watch?v=eM2tblIkL4g

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte