Proč ženy přestaly mít rády černou. To v komentáři vysvětluje Hannah Marriott. módní redaktorka deníku The Guardian. Dlouhá desetiletí byla synonymem věčné klasiky, ale dnes ji z šatníků vytlačují zářivější a nápadnější barvy. Podle autorky to vůbec není špatná zpráva, protože to vypovídá mnohé o změně životních hodnot i postavení ženy ve společnosti.
Barvy aktuálně vládnou módnímu světu, což je znát jak v nabídce velkých řetězců jako Zara nebo Topshop, ale dosvědčují to i outfity instagramových influencerů nebo celebrit popkultury jako Janelle Monáe v klipu Pynk. Barevný trend lze doložit na prodejních číslech: v lednu činil podíl barevného oblečení na britském trhu 20 %, v roce 2016 to bylo 16,7 %. Nehledě na to, že zájem o černou klesl naopak mezi dubnem 2017 a dubnem 2018 o 10 %.
Neznamená to, že by černá byla vyřízená, ale nástup barev podle Florence Allday, analytičky Euromonitor International, ukazuje na posuny, pokud jde o životní styl. „Kancelář dnes může mít člověk prakticky kdekoli. Hranice mezi formálním a neformálním, prací a domovem, online a offline se promalu stírají. Barvy už nejsou brány jako frivolní, excentrické či nevhodné."
„Ten nejvíc fascinující posun je ale spojený s tím, jak o barvách mluvíme,“ píše Marriott. „V devadesátých letech znamenala analýza barev to, že člověk musel zjistit, jestli je chladný podzimní, nebo teplý jarní typ, aby si mohl koupit ten správný svetr, který mu rozsvítí oči. Ovšem dnes hovory o barvách jen zřídka zmiňují vzhled - jsou o politice, o identitě, o náladě.
Byly to světlé, až zářivé barvy, které se v posledních sezónách staly barvami protestu. Růžová byla barva pletených „pussy hats“, které se objevily při pochodech žen proti Donaldu Trumpovi, červená byla barvou Mezinárodního dne žen, zelená vyjadřovala solidaritu s obětmi tragédie londýnské výškové budovy Grenfell, oranžová zase vyjadřovala vůli omezit dostupnost zbraní v USA.
Marriott také skvěle shrnuje symboliku spojenou s černou barvou v odívání v průběhu století. Načež cituje Noami Wolf, autorku knihy Mýtus krásy, která se na současné barevné hýření dívá velmi optimisticky. „Jestliže ženy preferují barvy, mohlo by to ukazovat na fakt, že mají dostatečné sebevědomí, že budou brány vážně i bez toho, aby se oblékly do černé,“ říká v textu. „Jestli si lidé vybírají oblečení nejen proto, aby působili štíhleji, tak to podle mne má důležitý politický rozměr. Říká to: Jsem tady a nemám se za co stydět ani omlouvat.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
