Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu, Politika, Společnost

Barack Obama: Jsem feminista

Pravidelný výběr ze zahraničních médií: Kdy přestanou být sportovkyně něčí manželky? • Veřejnoprávností proti extremismu • Baňkováním ku zdraví?

Autor: Globe Media /  Reuters
Autor: Globe Media / Reuters

Americký prezident Barack Obama napsal text pro ženský magazín Glamour a mělo by to být povinné čtení pro všechny tuzemské debatéry, kteří si feministky představují jako ošklivé, v osobním životě neuspokojené ženy, a feministy jako muže, kteří zcela rezignovali na cokoliv souvisejícího s mužstvím. Obama – z titulu své funkce a možností, které mu dává, nejmocnější muž světa – se totiž v článku k feminismu hlásí a propaguje jeho cíle.

Začíná text tím, jak mu prezidentská funkce, jinak extrémně náročná, paradoxně umožnila trávit více času se svými dvěma dospívajícími dcerami. Nebylo to prý vždy snadné sledovat je, jak se „připravují na to, až vyletí z hnízda“, ale zároveň je za ně rád, že dospívají právě v době, která ženám velmi přeje. Pokrok posledních let znamená, že budou žít lepší život než jejich prababičky. „A to neříkám jen jako americký prezident, ale také jako feminista,“ píše Obama.

Všechny tyto změny ovšem neznamenají, že bychom měli ustrnout, dotýká se Obama dalšího častého českého argumentu proti feminismu: totiž že v oblasti rovnosti mužů a žen je vše vybojováno a dnes už se mluví o nepodstatných margináliích. „V tom, abychom zlepšili vyhlídky dívek a žen tady i ve světě, nás čeká ještě hodně práce,“ píše prezident a nemá podle svých slov na mysli jen změnu zákonů, byť i tam je co dohánět.

Tu nejdůležitější a zároveň nejtěžší změnu musíme podle Obamy udělat my všichni. „Víme, jak stereotypy ovlivňují to, jak se dívky vnímají od velmi nízkého věku, jak jim okolí dává najevo, že jsou méněcenné, pokud se nechovají či nevypadají jistým způsobem,“ píše Obama. „Genderové stereotypy ovlivňují nás všechny - bez ohledu na naše pohlaví, pohlavní identitu či sexuální orientaci.“

Jedna událost, během níž si můžeme připomenout, jak rozdílná může být startovní pozice i podmínky pro závod, probíhá právě teď v brazilském Riu. Jak podmínky sportovkyň, tak pohled na ně se totiž v řadě směrů liší od jejích mužských kolegů. Zde je nutné opět zdůraznit, že autorka menu si uvědomuje fyzické i jiné rozdíly mezi muži a ženami a netvrdí, že muži a ženy jsou zcela totožní.

Ale mužům se běžně neděje, že by je po zisku medaile někdo označil za něčího manžela, jako se stalo bronzové americké střelkyni ze vzduchové pistole Carey Cogdell. List Chicago Tribune hned v titulku připomněl, že je především manželkou hráče amerického fotbalu Mitche Unreina. Ano, sportovkyně je bezpochyby manželkou jiného slavného sportovce. Jenže pro něj stejná pravidla neplatí. Nebo se snad bude v každé zprávě o panu Unreinovi objevovat formulace, že jde o manžela - zatím dvojnásobné – olympijské medailistky?

Mimochodem - málokdo ví, že zakladatel moderní olympiády Pierre de Coubertin celý život aktivně bránil ženám v účasti na nich. Ženskou přítomnost vnímal jako neestetickou, nepraktickou, nezajímavou a celkově nevhodnou pro mužské sportovce. Postupně sice slevoval ze svého postoje - ve třicátých letech přiznával právo ženám sportovat, ale „neměly by se u toho veřejně předvádět“ a měly tak činit odděleně od mužů. Myšlenka se mu nicméně nelíbila do konce jeho života.

A ženy jsou dodnes z některých disciplín vyloučeny, na což upozorňuje americký deník Wall Street Journal ve své obsáhlé analýze. Plavkyni Katie Ledecky srovnává s českým vytrvalcem Emilem Zátopkem, a to kvůli skvělým výkonům na kilometr a půl dlouhé trati, na níž zaplavala o třináct sekund rychlejší čas než kterákoliv jiná žena v historii. Svoje umění (tedy světový rekord) na této trati ovšem Ledecky v Riu neukáže – nejdelší trať, kterou ženy na olympiádě plavou, má 800 metrů. (Do roku 1984 neběhaly maratony, před rokem 2012 neboxovaly.) Zástupci plavecké federace omezení vysvětlují tím, že patnáctistovku plave méně žen než osmistovku a že na hrách „není místo pro obě délky“.

Kdo olympijské hry alespoň trochu sleduje, možná si všiml, že několik účastníků – hlavně amerických – sportuje s několika zarudlými skvrnami na těle. Příčinou je baňkování; metoda, již zpopularizovaly celebrity jako Gwyneth Paltrow či Jennifer Aniston. Při baňkování jsou přikládány na kůži horké skleněné kalíšky, které vytvoří vakuum, čímž zlepší průtok krve a stimulují svaly. Ačkoliv obrázky atletů s červenými kolečky můžou působit nepříjemně, proces přikládání je bezbolestný.

Baňkování • Autor: Wikimedia Commons/Amy Selleck (CC BY 2.0)
Baňkování • Autor: Wikimedia Commons/Amy Selleck (CC BY 2.0)

Není to poprvé, co se tato technika objevila na olympijských hrách. Už v roce 2008 při hrách v Pekingu si baňkováním pomáhala kupříkladu domácí plavkyně Wang Qun. V brazilském Riu používá baňkování americký plavec Michael Phelps, jeho krajan, gymnasta Alex Naddour, nebo běloruský plavec Pavel Sankovich. Posledně jmenovaný dokonce na Instagramu zveřejnil fotku svého stehna s baňkami a popiskem: „Baňkování je skvělý nástroj pro regeneraci.“

Metoda baňkování je založena obnově čchi – termínu, jímž tradiční čínská medicína označuje životní sílu. Na Západě se dnes používá zejména k léčení bolesti, ale třeba i důsledků pásového oparu. Má podporu od celebrit i sportovců, někteří odborníci však nejsou o pozitivních výsledcích baňkování přesvědčeni. Například David Colquhoun, profesor londýnské univerzity, tvrdí, že nedává po lékařské stránce smysl. A pokračuje: „Přikládání kalíšků může příkladu způsobit zvýšený průtok krve, ale myšlenka, že by mohlo změnit zdravotní stav jedince, je směšná. Je to jen další způsob, jak z bohatých a důvěřivých lidí vylákat peníze.“

Studie publikovaná v roce 2012 ve vědeckém časopisu Plos One uvádí, že baňkování by mohlo být účinné u některých zdravotních problémů, jako je akné či ochrnutí obličeje. Většina studií ohledně této metody nicméně zkoumala tzv. mokré baňkování, kdy se nařízne kůže a do skleněných kalíšků se pak zachytává krev.

CNN k celé „kauze“ poznamenává, že na každé olympiádě slaví úspěch starobylé i supermoderní metody, techniky a pomůcky. Minule v Londýně byly velmi populární tejpovací pásky, které se používají i nyní v Riu. Mají ochránit sportovce od dalších zranění zejména na místech, která už nejsou fyzicky zcela v pořádku, nicméně důkazy o jejich účinnosti jsou podle CNN rovněž poněkud sporné. Nové vydání magazínu The Physician and Sportsmedicine podle stanice uvádí, že páska sníží bolest a zlepší pohyb těsně po zranění, ale v delším horizontu už není znát žádný rozdíl.

Ale abychom se dnes nevěnovali jen feminismu a sportu, případně kombinaci obojího, přidejme zajímavou zprávu deníku The Guardian. Analýza vypracovaná Evropskou vysílací unií – sdružením televizí a rozhlasů veřejné služby – ukazuje souvislost mezi existencí populárních, dobře financovaných veřejnoprávních médií v zemi, a volební účastí, mírou korupce či svobody projevu.

Autoři studie zkoumali situaci v pětadvaceti zemích a zjistili, že čím lepší podmínky mají v té které zemi veřejnoprávní média, tím méně pravděpodobný je nárůst extremistických sil, více lidí chodí k volbám a státy mají větší kontrolu nad korupcí.

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikneE-mail:Denní menu Respektu (zajímavé články z médií každý všední den)Výběr z obsahu nového vydání týdeníku RespektTOP články týdne na Respekt.czZobrazit předchozí newslettery

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].